Primadona

Primadona (někdy též primadonna, z italského: prima donna) je první dáma, první sólistka operního domu nebo operní společnosti. Jde zpravidla o sopranistky, často koloraturní, které ztvárňují hlavní ženské role v nejslavnějších dílech operního repertoáru.

Operní primadona Angelica Catalaniová kolem roku 1810, litografie: Maxim Gauci

Vznik, rozsah a přenesený význam pojmu

Termín vznikl v 17. století v prostředí rané italské opery a později se rozšířil po celé Evropě. V 18. století se role primadony rozdělila; vedle titulu prima donna assoluta (neomezená, absolutní) začal být používán též titul prima donna altra, nebo jinak seconda donna (druhá dáma), která zpívala spíše vedlejší role. Význam termínu se postupně vyvíjel a od 19. století se jako primadony označovaly operní hvězdy s velkými pěveckými schopnostmi, vysokými ambicemi a mnohdy velmi reprezentativním nebo také výstředním vystupováním.

Význam slova byl postupem doby přenesen mimo svět opery, do divadla, včetně činoherního, a filmu. V současnosti se užívá také v mírně pejorativním významu pro domýšlivé či svárlivé hvězdy i ve sportu a jinde.[1] Všeobecně však záleží na kontextu, ve kterém je termín uveden.

Slavné operní primadony
Ema Destinnová

V 18. století získaly italské operní pěvkyně Francesca Cuzzoniová a Faustina Bordoniová slávu jako „primadony“ nebo „divy“. V 19. století patřil tento atribut mnoha pěvkyním, jako byly další Italky Angelica Catalaniová a Giuditta Pasta, Švédka Jenny Lindová nebo Španělky Maria Malibranová, její sestra Pauline Viardot-García a Adelina Pattiová. Původem Češka Tereza Stolzová byla oblíbenou pěvkyní Giuseppe Verdiho.

V průběhu 20. století patřily k velkým a všeobecně uctívaným operním primadonám české sopranistky Ema Destinnová, Maria Jeritza a Jarmila Novotná. Velkými celosvětově uznávanými hvězdami od poloviny 20. století byly Maria Callas, Renata Scottová, Renata Tebaldiová, Anna Moffo, Leontyne Priceová, Kiri Te Kanawaová, Mirella Freniová, Montserrat Caballé, Sylvia Gesztyová a Joan Sutherlandová.

Významné a ještě začátkem 21. století činné operní pěvkyně, primadony v pozitivním smyslu, jsou Edita Gruberová, Renée Flemingová a Angela Gheorghiu. Na vrcholu své kariéry se v současnosti nacházejí Anna Netrebko, Cecilia Bartoli a Joyce DiDonato.

Z pěvkyň mladší generace mají podle kritiků velký potenciál ruské sopranistky Olga Pereťatko, Irina Lungu, Aida Garifullinová a Julija Ležněvová (významná koloraturní sopranistka), Bulharka Sonja Jončevová, lotyšská mezzosopranistka Elīna Garanča a sopranistky Pretty Yende z Jižní Afriky a Valentina Nafornița z Moldavska. Tyto pěvkyně a americko-kubánská sopranistka Lisette Oropesa vystupují na významných operních scénách jako jsou newyorská Metropolitní opera, Vídeňská státní opera a další.

Primadonna assoluta

V 19. století patřilo několika pěvkyním označení „primadonna assoluta“ (absolutní primadona). Takovou velkou hvězdou byla mj. Italka narozená v Madridu, Adelina Pattiová. Tento atribut získala ve 20. století také Maria Callas, původem Řekyně.

V současné době je jako „primadonna assoluta“ označována ruská sopranistka Anna Netrebko; podle švýcarského listu Neue Zürcher Zeitung je Netrebko „jediná zbývající primadonna assoluta naší doby“.[2]

Galerie slavných pěvkyň

Reference
  1. Slovník cizích slov: Pojem primadona [online]. ABZ.cz [cit. 2019-12-08]. Dostupné online.
  2. Anna Netrebko in Salzburg: Buttercrème und Pathos. Neue Zürcher Zeitung, , 29. července 2019 (německy).
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.