Miroslav Smotlacha

Narodil se v Praze-Vinohradech. Vystudoval reálné gymnázium Karla Sladkovského v Praze a absolvoval Vysokou školu chemicko-technologického inženýrství v Praze s konečným zaměřením na chemii potravinářskou a kvasnou. Pracoval jako technolog-vedoucí technického rozvoje a výzkumu na generálním ředitelství o. p. Mrazírny.

Miroslav Smotlacha i jeho otec František Smotlacha jsou pohřbeni na hřbitově Olšany – konkrétně na VII. hřbitově, 23 oddělení, č. hrobu 3.[1]

Houbám se věnoval již od dětství, přestože nesplnil přání svého otce a nevystudoval přírodní vědy. Od svých čtrnácti let působil v redakci časopisu českých houbařů – Mykologickém sborníku. V roce 1956, po smrti svého otce, známého popularizátora houbaření a zakladatele vysokoškolského sportu Františka Smotlachy, byl zvolen jednatelem Československé mykologické společnosti (po roce 1990 české), kde aktivně působil až do své smrti.

Zabýval se praktickou mykologií, zejména technologií kulinářského a průmyslového zpracování hub a houbovými potravinářskými výrobky vůbec. Je autorem či spoluautorem řady populárních houbařských atlasů a kuchařek. Výrazně přispěl k rozšíření znalostí o jedlých i jedovatých houbách, angažoval se v ochraně hub, lesů a přírody vůbec. Pracoval v redakci Mykologického sborníku, po smrti RNDr. Jiřího Hlaváčka byl jeho šéfredaktorem (2001–2006). Rozsáhlá je jeho práce v oboru dřevokazných hub a jiných škůdců. Laboratoř dřevokazných hub v ČMS, kterou vedl, vypracovala přes deset tisíc posudků. Smotlacha tak přispěl k záchraně a opravám mnoha českých památek.

Ing. Miroslav Smotlacha byl za své celoživotní dílo v roce 2005 vyznamenán medailí Za zásluhy II. stupně, v roce 2006 byl zvolen čestným předsedou České mykologické společnosti.

Lidé mne asi znají jen přes své žaludky či houbové smaženice, ale já si přece jen více cením práce svého týmu při rekonstrukci architektonických klenotů, především Valdštejnského paláce.[2]