Potravní chování rodu Tyrannosaurus

Poraněné obratle na ocase edmontosaura dokládají, že tento jedinec byl za svého života napaden tyranosaurem.

Pro aktivní lov u tyranosaurů svědčí početné zkameněliny býložravých dinosaurů (například ceratopsid Triceratops a hadrosaurid Edmontosaurus) se stopami po zhojených zraněních od tyranosauřích zubů. Vzhledem k tomu, že se zranění u napadených jedinců hojila, je jisté, že dinosauři byli v době útoku živí a nešlo tedy o pojídání zdechlin.[4] Tyranosauři se také na svoji velikost dokázali pohybovat poměrně rychle a zřejmě tedy mohli ulovit většinu velkých býložravých dinosaurů ve svém okolí.[5]

Tyranosauři měli velmi dobré smysly (zejména čich a zrak) a dokázali tedy kořist detekovat na velké vzdálenosti.[6]

Zajímavé je, že v ekosystémech několika geologických souvrství možná žil společně Tyrannosaurus rex a gigantický sauropod Alamosaurus sanjuanensis, přičemž zástupci těchto druhů spolu možná sváděli souboje na život a na smrt (tyranosauři teoreticky mohli alamosaury aktivně lovit). O případné lovecké technice tyranosaurů, útočících na tyto gigantické býložravce, však dosud nic konkrétního nevíme.[7]

Výzkum publikovaný v srpnu roku 2021 ukázal, že zakončení čelistí bylo u tyranosaurů velmi citlivé a obsahovalo neurovaskulární senzorický systém, podobně jako u dnešních krokodýlů. Konec čelistí měl proto u těchto obřích teropodů funkci citlivého orgánu, detailně vnímajícího blízké okolí.[8]Tyranosauři tedy měli citlivý senzorický systém na konci čelistí. Ten jim umožňoval detailně prozkoumat jakékoliv objekty v dosahu, a to včetně kořisti, mláďat, jiných tyranosaurů, apod. Je možné, že tato funkce, kterou tyranosauři sdílejí se současnými krokodýly a vodními ptáky, umožňovala těmto dinosaurům lépe pečovat o svá mláďata, stavět hnízda nebo lépe a přesněji uchopovat do čelistí předměty.[9]

Tyranosauři byli patrně příležitostnými mrchožrouty.

Pro pojídání zdechlin u tyranosaurů svědčí jejich velmi dobrý čich (kterým zřejmě dokázali odhalit čerstvou zdechlinu na kilometry daleko)[10] i jejich extrémně silný čelistní stisk (který jim zřejmě pomáhal jak při lovu, tak i při drcení kostí a dalších tkání při mechanickém zpracování a pojídání těl objevených zdechlin)[11]. Paleontolog Jack Horner se domnívá, že tyranosauři byli přednostními mrchožrouty a nelovili vůbec, nebo jen velmi vzácně.[12] Tento názor však byl již do značné míry vyvrácen fosilními důkazy.[13]

Fosilie tyranosaura, nasvědčující jeho kanibalismu.

Stopy po zraněních na kostech tyranosaurů dokazují, že tito teropodi byli vzájemně velmi agresivní a často spolu soupeřili o kořist, teritorium či o přístup k samicím. Vzájemné souboje byly na základě závažnosti zranění (identifikovaných na fosilních kostech) velmi surové a nezřídka vedly k těžkým zraněním nebo dokonce smrti jednoho ze soupeřů.[14] Objevují se také doklady o příležitostném kanibalismu tyranosaurů, kteří zřejmě v některých situacích (nedostatek potravy, živelná pohroma apod.) pojídali i těla jedinců stejného druhu.[15][16]

• Dochované exempláře tyranosaura
• Časová osa výzkumu tyranosauroidů
• Tyrannosaurus v populární kultuře