Dochované exempláře tyranosaura

Exemplář AMNH 5027.

Exemplář, označovaný jako AMNH 5027 z Amerického přírodovědného muzea v New Yorku je nejčastěji zobrazovanou kostrou tyranosaura v dějinách. Byl objeven na území východní Montany Barnumen Brownem v roce 1908 a v roce 1915 byl vystaven v trvalé expozici muzea. V roce 1992 došlo k rekonstrukci exponátu do moderní anatomické pozice. V současnosti stále tvoří jakýsi zlatý hřeb výstavního sálu plazopánvých dinosaurů. Lebka zobrazená v logu Jurského parku a filmových pokračováních tohoto snímku je odvozena právě od tohoto exponátu.[6]

Exponát "Sue" po rekonstrukci na konci roku 2018.

Sue ("Zuzka") je obří a nejkompletněji zachovaný exemplář tyranosaura na světě.[7] Byl objeven na území Jižní Dakoty v roce 1990. Je kompletní až z 85 %.[8] Celková délka tohoto dinosaura činila asi 12,3 metru, výška ve hřbetu 3,7 metru a hmotnost kolem 8400 kg.[9] Jen lebka je dlouhá až 152 cm a nejdelší zuby dosahují i s kořeny délky přes 30 cm. V roce 1997 byla fosilie Sue vydražena za 8,36 milionu dolarů, což z ní činí nejdražší fosili v historii.[10] Detailní výzkum paleopatologií na levé lýtkové kosti a dvou ocasních obratlích "Sue" prokázal, že tento jedinec za svého života trpěl osteomyelitidou (zánětem kostní dřeně).[11]

Exemplář "Stan" v muzeu v Manchesteru.

Stan byl objeven v roce 1987 na území Jižní Dakoty amatérským hledačem zkamenělin Stevem Sacrisonem. Vykopán byl roku 1992 a od té doby jsou repliky jeho fosilií instalovány v mnoha muzeích po celém světě. V současnosti je jich již kolem šedesáti. Stan je kompletní asi ze 60 % (objeveno celkem 199 fosilních kostí) a jeho délka činila asi 10,9 až 11,8 metru.[12] Lebka je dlouhá asi 140 centimetrů a síla jeho čelistního stisku byla odhadnuta asi na 60 000 newtonů.[13]

Původní kostra byla v říjnu roku 2020 při aukci prodána za rekordní sumu 31,8 milionu dolarů. V březnu 2022 bylo zjištěno, že kostra byla pravděpodobně zakoupena pro nové "dinosauří" muzeum v Abú Dhabí (Spojené arabské emiráty).[14]

Exemplář "Trix" v expozici muzea v Leidenu.

Trix (pojmenovaný podle královny Beatrix Nizozemské) byl objeven roku 2013 ve východní Montaně a později jej zakoupilo muzeum Naturalis v holandském Leidenu. V letech 2017 až 2019 byl tento exemplář na putovní výstavě po Evropě. Jednalo se o dospělého jedince, který zřejmě přesáhl věk 30 let a je tak nejstarším známým jedincem tyranosaura vůbec. Kompletní je asi ze 75 %, což z něj činí jednoho z nejkompletnějších známých fosilních jedinců tyranosaura vůbec.[15]

Exemplář "Jane", představující odrostlé mládě druhu T. rex.

Exemplář Jane byl objeven roku 2001 v sedimentech souvrství Hell Creek ve východní Montaně. Jedná se o mládě tyranosaura, které podle odhadů zahynulo ve věku asi 11 let. Délka tohoto jedince činí zhruba 6,5 metru a jeho hmotnost je odhadována přibližně na 600 až 1000 kilogramů. Podle některých badatelů by se ve skutečnosti mohlo jednat o dospělého zástupce pochybného druhu Nanotyrannus lancensis[16][17], většinový názor však v "Jane" spatřuje pouze nádherný a výborně zachovaný exemplář odrostlého mláděte druhu T. rex.[18]

Exemplář "Scotty" na výstavě v Japonsku.

Exemplář, známý jako "Scotty", byl objeven v sedimentech geologického souvrství Frenchman na území kanadské provincie Saskatchewan v roce 1991, jeho kompletní preparace však byla dokončena až v roce 2019. Teprve tehdy se ukázalo, že se nejspíš jednalo o jednoho z největších a nejmohutnějších jedinců druhu T. rex v historii.[19] Na základě obvodu stehenní kosti vědci odhadli, že hmotnost tohoto 13 metrů dlouhého jedince činila asi 8870 kg, což je zhruba o 400 kg více než u známější "Sue".[20]

Jedinec objevený v roce 2000 ve východní Montaně u přehradní nádrže Fort Peck.[21] Patrně jeden z nejstarších známých exemplářů tohoto druhu, se stářím kolem 68 milionů let. Kostra je kompletní z 37 % (asi 111 kostí), jedná se o menší, ale dospělý exemplář, který zahynul ve věku 16 až 20 let. Přítomnost tzv. medulární kosti svědčí o tom, že se jednalo o gravidní samici, která by zanedlouho kladla vejce. Pozoruhodný je ale zejména objev tzv. měkkých tkání a původních organických biomolekul ve fosilních kostech tohoto tyranosaura, který podporují i novější vědecké výzkumy.[22][23]