Polylaktidová vlákna

Syntetické PLA vlákno bylo objeveno v roce 1932. V 50. letech 20. století se začala PLA vlákna pokusně používat k výrobě chirurgických nití a implantátů. První komerčně vyrobené vlákno přišlo v roce 1997 z Francie s označením Deposa. V USA byla v roce 2001 instalována kapacita na ročních 140 000 tun polylaktidových polymerů,[2] v roce 2017 dosáhl výnos z prodeje polylaktidových polymerů 950 milionů USD, což odpovídá při podílu 20 % výrobě cca 100 000 tun textilních vláken.[3]

Surovina sestává nejméně z 85 % esterů kyseliny mléčné (z přírodních cukrů a škrobů). Na nákresu vpravo je vzorec chemické reakce přeměny laktidu na polylaktid, který je výchozí látkou k výrobě vlákna.

Pro textilní účely se dodává stříž a hladké i tvarované filamenty, laboratorně byla v roce 2005 vyrobena také nanovlákna.[4] Např. japonská firma Toray vyrábí multifilament zvlákňováním z taveniny při rychlostech do 4000 m/min, filament se dlouží v poměru cca 1,6 a hotová příze se napařuje při 125 °C.[5] Tvarovaný PLA filament (76 a 167 dtex) vyrábí např. německá firma Trevira[6]

Materiál má hustotu 1,27 g/cm³, bod tání 175–178 °C, tažnou pevnost 32–45 cN/dtex, tažnost až 40 % (!), LOI 26 a absorbuje 0,6 % vlhkosti.

Laktidové textilie mají lepší odolnost proti slunečnímu záření než běžné polyestery a jejich vynikající vlastností je, že látky, které obsahují, jsou biologicky odbouratelné.[5] Samotné PLA však v běžném prostředí plně biologicky odbouratelné nejsou (např. domácí kompost nebo zemina, případně vystavení slunci nestačí, anebo je velmi pomalé).[7] K degradaci materiálů na biologicky odbouratelné složky se musí užívat industriální komposty (teplota vyšší než 60°C), hydrolýza pomocí enzymů a další způsoby.[8]

• staplové příze 10-120 tex
• filamentové příze 7-15 tex,
• často používaný materiál pro 3D tisk
• plošné textilie ze směsí s bavlnou, viskózou a vlnou na:

sportovní oděvy, košile, nábytkové potahy, závěsy, výplně do polštářů a matrací, zdravotní textilie (chirurgické nitě, implantáty)[9][10] spun bond[2]

• Koslowski: Chemiefaser-Lexikon:Begriffe-Zahlen-Handelsnamen, Deutscher Fachverlag 2008, ISBN 9783871508769