Politický vězeň

V počátku 21. století je problém politických vězňů vlastní řadě států, ale největší kritika se snáší na země jako jsou Bělorusko, Čína, Kuba, Severní Korea a další. Lidé však bývají za své politickou nebo náboženskou činnost, případně za své vyjádřené názory stíháni, trestáni řidčeji i vězněni také v demokratických státech.

V České republice je například trestné Založení, podpora a propagace hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod člověka,[3] anebo Popírání, zpochybňování, schvalování a ospravedlňování genocidia[4] (nejčastěji zpochybňování holokaustu).

V českých zemích se jako političtí vězni označují bývalí věznění odpůrci minulých nedemokratických režimů, jimž jsou političtí vězni (v komunistickém Československu přes čtvrt miliónu lidí), nebo případně (v užším významu) – obzvláště postihovaní vězni, které čekala ta nejtěžší vězení a koncentrační tábory a počítalo se u nich s jejich likvidací (v Československu to byly řádově desetitisíce lidí). Většina z československých politických vězňů byla odsouzena na základě zákona č. 231/1948 Sb. (zákon na ochranu lidově demokratické republiky). Po tomto zákonu byl též pojmenován klub sdružující politické vězně komunismu – K 231, na nějž navázala Konfederace politických vězňů České republiky.

Český právní řád pak zná dva druhy politických vězňů:

• politický vězeň nacistické okupace – je ten občan, který byl v době mezi 15. březnem 1939 a 4. květnem 1945 omezen na osobní svobodě vězněním, internováním, odvlečením nebo jinak pro svou politickou činnost směřující přímo proti nacistickým okupantům, jejich pomahačům nebo zrádcům národa nebo z důvodů perzekuce politické, národní, rasové nebo náboženské, trvalo-li omezení osobní svobody alespoň 3 měsíce, nebo sice dobu kratší, utrpěl-li však újmu na zdraví nebo na těle vážnějšího rázu nebo zemřel následkem omezení osobní svobody.[5]
• politický vězeň komunistického režimu – každý občan, který byl vězněn mezi 25. únorem 1948 a 1. lednem 1990 a u kterého bylo rozhodnutí o jeho věznění zcela nebo částečně zrušeno podle zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, nebo podle zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu.[6]