Polessk
Polessk (rusky Поле́сск; německy Labiau; litevsky Labguva; polsky Labiawa, česky Labiava[2]) je město v Kaliningradské oblasti v Rusku ležící 46 km severovýchodně od Kaliningradu. V roce 2021 mělo městečko 7 tisíc obyvatel převážně ruské národnosti.
Polessk Полесск | |
---|---|
Bývalý německý zámek v Polessku | |
znak | |
Poloha | |
Souřadnice | 54°52′ s. š., 21°6′ v. d. |
Nadmořská výška | 3 m n. m. |
Časové pásmo | UTC+2[1] |
Stát | Rusko |
Federální okruh | Severozápadní |
Oblast | Kaliningradská |
Kaliningradská oblast na mapě Ruska | |
Polessk | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 11 km² |
Počet obyvatel | 6 921 (2021) |
Hustota zalidnění | 689 obyv./km² |
Etnické složení | 89% Rusové |
Správa | |
Vznik | 1258 |
Oficiální web | polessk |
Telefonní předvolba | (+7) 40158 |
PSČ | 238630 |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie města
Od vzniku do 19. století
První zmínka pochází z roku 1258, kdy se Řádu německých rytířů podařilo podrobit si pruský kmen Sambů. Do roku 1300 se osada nazývala Labegowe moter, později došlo ke zkrácení na Labigow či Labiau. Samotný původní název pochází z pruských ze slov labs a moter znamenající dobrá bažina. Řád na místě postavil dřevěnou pevnost, která měla bránit cestu do Königsbergu. Pevnost v roce 1277 vyhořela a byla nahrazena kamenným hradem. Osada vznikla právě v okolí hradu. Po sekularizaci Řádu v roce 1525 se celé Východní Prusko transformovalo do Pruského Vévodství. Roku 1642 získává osada městská práva dekretem kurfiřta Fridricha Viléma.
V roce 1656 byla ve městě podepsána tzv. Smlouva u Labiau mezi pruským kurfiřtem Fridrichem Vilémem a švédským králem Karlem Gustavem. Smlouva zaručila Pruskému vévodství plnou samostatnost výměnou za vojenskou podporu Švédům v nadcházející švédsko-polské válce. V roce 1885 bylo Labiau s populací téměř 5 tisíc lidí sídlem okresního soudu, pobočky říšské banky a pivovaru.
Novodobé dějiny
Po četných porážkách Wehrmachtu na Východní frontě v roce 1944 začalo německé velitelství s operací Hannibal. Cílem celé operace bylo evakuovat co největší množství německého obyvatelstva z Východního Pruska do Německa před příchodem Rudé armády. Sověti obsadili město na začátku roku 1945. Po válce připadlo město pod správu SSSR a bylo přejmenováno na Polessk podle hrdiny sovětského svazu plukovníku Sergeji Ivanoviči Polesskému, který padl při bojové operaci Rudé Armády ve Východním Prusku. Zbývající německé obyvatelstvo bylo deportováno do sovětské okupační zóny Německa a do města se nastěhovali především Rusové z centrálních oblastí Ruska a Povolží. Po rozpadu SSSR v roce 1991 se město stalo součástí Ruska jako jeho exkláva.
Obyvatelstvo
Vývoj obyvatelstva v průběhu doby
Rok | 1782 | 1875 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1925 | 1933 | 1939 |
Obyvatelé | 2 129 | 4 487 | 4 683 | 4 861 | 4 455 | 4 604 | 4 840 | 5 879 | 6 544 |
Rok | 1959 | 1970 | 1979 | 1989 | 2002 | 2010 | 2021 |
Obyvatelé | 5 435 | 5 601 | 6 338 | 6 859 | 7 681 | 7 581 | 6 921 |
Etnické složení obyvatelstva
Při sčítání lidu v roce 2010 bylo etnické složení v městě následující:[3]
Významné osobnosti města
- Otto Brakat (1916–1978) – voják Wehrmachtu, nositel vyznamenání Rytířského kříže
- Christoph Aschmoneit (1901–1984) – lodní inženýr, jeden z tvůrců německých ponorek
- Kasimir von Auer (1788–1837) – pruský generál
- Jacob Ephraim Polzin (1778–1851) – německý architekt
Galerie
- Obraz Labiau mezi lety 1857 – 1883
- Místní zámek v roce 1914
- Místní zámek v roce 1915
- Zámek v současnosti (2012)
- Zámek v současnosti
- Zámek v současnosti
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Polessk na německé Wikipedii.
- Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky)
- BALCAR, Antonín a František KAMENÍČEK. Historicko-zeměpisný atlas školní starého, středního a nového věku. Praha: V. Neubert, 1921.
- Volkszählungsdaten, veröffentlicht vom Territorialen Organ des föderalen Dienstes für staatliche Statistik in der Oblast Kaliningrad. kaliningrad.gks.ru [online]. [cit. 2016-01-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-05.