Pokoj v krajině (Modrava)

Projekt vznikl na základě zadání obce Modravy a Správy Národního parku Šumava[4] a byl od samého počátku navrhován v úzké spolupráci s dodavatelem a statikem.[6]

Základní ideou „pokoje v krajině“ je zamyšlení nad tím, kde končí anebo začíná krajina a naopak, kde je hranice teritoria, jež si vymezuje člověk.[5] Návštěvník „pokoje v krajině“ sice vstupuje do určitého simulovaného komfortu obývacího pokoje, ale přitom stále zůstává obklopen přírodou v jeho bezprostředním okolí.[5]

Objekt představuje mobilní (do podkladu neukotvenou) nízko nad terénem situovanou pochozí zpevněnou plochu (platformu) inspirovanou rostlinnou formou listu.[4][5] Nepravidelnost výšek terénu, na němž je platforma pouze „položena“, je vyrovnávána devíti nezávislými, výškově nastavitelnými (rektifikovatelnými[6]) opěrami.[4] Sestava („list“) zabírá plochu asi 6 x 3 metry a je rozdělena do dvou čtverců a devíti trojúhelníků.[4][3][p 1] Jednotlivé díly pochozí plochy[5] jsou vyrobeny ze standardně prodávaných pororoštových dílů o rozměrech 2 x 3 metry,[4] které jsou kladeny na ocelové profily.[5][p 2] Společně s tvarem listu vytváří dojem „obytného pokoje“ i přítomnost deseti venkovních křesílek a tří stolků[4] volně přemístitelných po „podlaze pokoje“.[4]

Všechny díly objektu byly vyrobeny předem v dílně a jednotlivé dílce platformy byly na místě instalace smontovány během jediného dne.[4][3][p 3] Celý objekt je navržen s maximální mírou transparentnosti z materiálů odolných šumavským povětrnostním podmínkám.[4] Stolky i křesla jsou stejně jako „podlaha pokoje“ masivní, aby odolaly nejen šumavskému klimatu, ale i případnému nešetrnému zacházení ze strany návštěvníků.[2] Jsou zhotoveny z ohýbaných drátů a dostatečně hmotné – jedno křeslo má hmotnost asi 40 kilogramů,[3] stolek o něco více.[4]

Původní návrh „pokoje v krajině“ počítal s tím, že po obvodu „podlahy“ pokoje budou (kolmo k platformě) rozmístěny čiré plexisklové desky, na nichž budou umístěny informační panely a které zároveň budou poskytovat dočasným „hostům v pokoji“ i příjemné závětří.[2] Na fotografiích odpočinkového místa ze začátku června 2011 jsou transparentní plexisklové desky[1] jasně patrné, ale v době pořizování úvodní fotografie (rok 2014) již v reálné instalaci v terénu chyběly.[2]

V době studie a realizace tohoto projektu (roky 2009 až 2010) se rovněž počítalo s tím, že na území Národního parku Šumava (konkrétně v okolí Modravy) budou následně (v roce 2011)[7] instalována tři[7][3] obdobná odpočinková místa (rovněž zhotovená z těžkých ocelových pozinkovaných profilů)[7][3] s informacemi pro návštěvníky a turisty.[8] Počítalo se s tím, že jejich návrhem bude pověřena architektonická projekční kancelář „Šépka architekti“.[3]

• Další klidové místo mělo dle záměru vyrůst (v roce 2011) ve Filipově Huti a to v místě, odkud je panoramatický výhled na šumavský hraniční horský pás, jemuž dominuje bavorskoá hora Roklan.[7][3]

• Další odpočívadlo pak mělo být umístěno asi 3 km severozápadním směrem od Modravy v oblasti zaniklé samoty Rybárna (dnes je v místě bývalé lesovny a hájovny soukromý rekreační objekt) v údolí Roklanského potoka v nadmořské výšce 1 000 m na červeně značené turistické cestě vedoucí z Modravy na Javoří Pilu.[7][3]

• Záměrem tehdejšího vedení Modravy bylo do třetice pokusit se prosadit umístění dalšího takovéhoto klidového místa do oblasti turisticky atraktivní samoty Březník v údolí Luzenského potoka asi 7,5 km jihovýchodně od Modravy v nadmořské výšce mezi 1 150 až 1 170 m.[7] V této lokalitě ale nemá Modrava vlastní pozemek a odpočívadlo by tak muselo být umístěno na území pod správou Národního parku Šumava.[3]

Realizace kovových odpočinkových zón ve volné přírodě nebyla tehdy (roky 2009, 2010) obecně dobře přijímána ze strany odpovědných funkcionářů z oddělení ochrany ekosystémů Správy NP Šumava.[7][3] Ti preferovali jako materiál především dřevo, ale byli ochotni tolerovat použití kovu nanejvýše v zastavěném území, pokud se jedná o obecní pozemek a pokud místně příslušný stavební úřad posoudil, že na instalaci objektu není potřeba povolení jako na stavbu.[7][3]

Zvolené místo pár metrů[1] od centrálního parkoviště na Modravě bylo realizováno jako první[8] a stalo se okamžitě centrem pozornosti.[2] Konzervativní (menšinová) část návštěvníků Šumavy takto neotřele působící odpočívadlo (přezdívané jako „obývák“) přijala s nelibostí, protože preferuje spíše klasickou tj. rustikální podobu obdobných posezení již realizovaných v NP Šumava a to na základě premisy, že v žádném národním parku nejsou podobné „novoty“ přípustné.[2] Naopak naprostá většina turistů si toto netradičně pojaté místo odpočinku v průběhu doby oblíbila a opakovaně jej při svých návštěvách Modravy využívá.[2]

• Jan Šépka
• Dům v sadu
• Vila Hermína
• Vila v Berouně
• Vnímání

• Jak se „Pokoj v krajině“ stavěl (fotografická reportáž)