Vila Hermína

Vila Hermína[p 4] je atypická v mnoha ohledech: barvou fasády (růžová), lichoběžníkovitým půdorysem, šikmými rampami obývaných prostor i barvami interiéru (sytě zelená, světle a tmavě šedá).[4] Koncept vily Hermína byl představen v dubnu roku 2000 v galerii Jaroslava Fragnera v rámci výstavy „Prostorový dům“.[7] Vila Hermína zde byla prezentována jako experimentální rodinný dům nového prostorového pojetí (vnitřek domu je pojat jako jediný otevřený prostor), kde více než polovinu objektu tvoří šikmá podlahová plocha.[7] Tato plocha funkčně nahradila schodiště a zastoupila v interiéru domu vícefunkční obývací pokoj.[7]

Celková koncepce objektu vznikala postupně na základě následujících tezí:

• Investoři – psychiatr[6] Michal Čillík (i jeho manželka)[6] jakožto milovníci a sběratelé filmů – chtěli, aby v domě vzniklo malé „soukromé kino“.[4]
• Dalším prvkem, jenž ovlivnil koncept projektu vily byl i svažitý pozemek v místě stavby.[4]
• Prvotní myšlenka jakési „šikmé rampy“ v přízemí domu (vhodná pro malé soukromé kino) byla výslednicí dvou výše uvedených faktů.[4]
• Na ni pak navázalo i „překopírování“ obdobných ramp do dalších obytných míst stavby, jenž vedlo ke vzniku jakési „spirály uvnitř domu“.[4][p 5]
• Vila je situována v místě dálkových výhledů do okolní krajiny.[7] Její severní strana se vstupními dveřmi nemá okno,[7] ale ostatní stěny domu disponují vždy po jednom velkém okně (s bezrámovým zasklením), což umožňuje obyvatelům uvnitř vily v kterémkoliv místě interiéru vnímat navíc ještě i venkovní prostor minimálně jedním, ale častěji i dvěma okny najednou.[7]
• Odvážný koncept rozvržení vnitřního prostoru obytného domu byl posílen i „promítací plochou“ vytvořenou velkoplošným oknem s jižním výhledem do otevřené krajiny, který se setkal s kladnou odezvou investora.[4][p 6]

Cesta k prosazení netradičního projektu vily Hermíny téměř ve volné krajině na okraji české klasické venkovské obce, na pozemku původně sloužícím jako pastvina, trvala několik let.[4] Místně příslušný stavební úřad zprvu otálel se změnou pastviny na stavební parcelu.[4] V územním řízení správa CHKO Křivoklátska se stavbou souhlasila, ale v následném řízení pro stavební povolení vydala negativní stanovisko, které pramenilo jen z interních směrnic CHKO Křivoklátska, mělo nízkou právní váhu a v odvolání k Ministerstvu životního prostředí bylo nakonec dosaženo odsouhlaseni projektu (celé toto právní řízení znamenalo dva roky zdržení).[4] Od první studie a modelu k realizaci tak uplynulo cca osm let, jenž byly využity architekty k úpravám prvotního návrhu a diskusím o různých detailech s investorem, který podpořil i „radikálnější a odvážnější“ architektonické pojetí budoucí stavby.[4][p 7]

Původní verze obalení celé stavby měděným plechem byla shledána jako neúměrně nákladná a tak se architekti rozhodli pro dokonale přilnavou rychleschnoucí polyuretanovou pěnu[5] obvykle užívanou k izolaci plochých střech.[4] Volba odstínu růžové[p 8] byla inspirována faktem, že polyuretanem téže barvy je potažena část obřího potrubí s turbínou pro přívod vody do laboratoře „Ústavu vodního stavitelství“ v Berlíně.[4][p 9] Na rozdíl od polyuretanem částečně obaleného berlínského potrubí vedoucího k turbíně je vila Hermína „povlečena“ do několik milimetrů tlusté[5] plastové hmoty kompletně celá (kromě velkých oken, ale včetně dveří, zárubní a pultové střechy)[5] a tato vrstva funguje jednak jako tepelná izolace ale i jako hydroizolace s tenkým ochranným filmem proti ultrafialovému záření.[4] Obytný dům v tomto provedení nemá okapy a tak dešťová voda může volně stékat po fasádě.[4] Nástřik polyuretanem byl proveden na zeď se standardní omítkou a takto ošetřený povrch vily má odolat všem vlivům středoevropského počasí.[4] Nátěr domu musí být obnovován přibližně jednou za 10 let a nutně nemusí mít stávající růžovou barvu.[5]

Vila Hermina je klasická zděná cihlová stavba, stropy jsou dřevěné, nosné prvky ramp jsou tvořeny ocelovými traverzami ukotvenými do obvodových stěn stavby.[4] S umístěním klasického nábytku na šikmo (pod úhlem 21°) nakloněné rampy nemohlo být v projektu nikdy uvažováno a proto počítali architekti od počátku se „zavěšeným nábytkem“ (stropy místností jsou vybaveny háky s karabinami), který je v interiéru zastoupen například solitérními sedacími pytli (konkétně typu „fatboy“) a textilními houpačkami.[4] Této myšlence konceptuálně vyhovuje i mezi rampami napjatá síť, která funkčně nahrazuje „klasické“ zábradlí[4] a zabezpečuje tak osoby na rampách se pohybujicí proti případnému pádu z výšky.

Objekt je vybaven velkými bezrámovými hliníkovými okny s pevným zasklením,[5] které byly projektovány jako (ve dne) nezastíněné (bez žaluzií a záclon), aby umožňovaly průhledy jednak do otevřené krajiny a jednak i do okolní venkovské zástavby.[4] Větrání objektu se realizuje otvíratelnými úzkými rámovými okny (překrytými polyuretanovou pěnou[5]), které se nacházejí v obývacím prostoru i v zadní části vily Hermína (za ložnicí investorů – rodičů).[4] Vila Hermína je vytápěna elektricky.[5]

Světle až tmavě šedý povrch interiérových stěn (s keraštukem) kontrastuje s výrazně zelenými podlahami objektu a jeho růžovou fasádou. Šedou barvu má také většina nábytku v interiéru.[5] Šikmé podlahy na rampách jsou povrchově ošetřeny proti skluzu a vibracím měkkým elastomerem „regupol“[5] (směs gumy a polyuretanu), jenž je svými vlastnostmi podobný tartanu,[4] užívanému na stadionech[5] a ve sportovních halách.[7] Regupol je aplikován na pružné OSB desky (schopné utlumit případný pád) a takto vytvořenou (byť šikmou) podlahu lze udržovat luxováním a mytím.[5] Na stěnách koupelen byl použit voděodolný sanační povrch Sika.[5]

Parcela domu je atypicky oplocena nízkou jemnou sítí tvořenou provázkovým pletivem (průchody tímto symbolickým plotem jsou „na zip“[5]), jenž neruší pohled na dům z dálky a podporuje zároveň architektonickou koncepci bezbariérového kontaktu domu s okolní krajinou (původní pastvinou, na kterou „ideově odkazuje“ i trávově zelená barva užitá v interiéru budovy).[4] Ve svahu nad vilou se ve vstupní partii parcely nachází zděný sklad s parkovacím stáním na střeše.[7] Před ním je místo na venkovní sezení a grilování.[7] Ve svahu zahloubené masivní dřevěné schodiště spojuje parkovací místo a sklad s níže položenou severní stranou vily Hermína, kde je vstup do domu.[7]

Vstup do vily Hermína (druhé nadzemní podlaží) je ze severní (ke svahu přivrácené) strany, která jako jediná postrádá okna.[7] Ze vstupní předsíňky se pokračuje na horizontální podlaží domu, kde se nachází nejprve jídelna a dále za ní pak kuchyň.[7] Jídelna a kuchyně byly vyrobeny na zakázku.[5] Účelově zařízená jídelna je tvořena jídelním stolem pro čtyři osoby a čtveřicí židlí (thonetky) z přírodního ohýbaného dřeva, vše v šedé barvě.[5] Stůl je u velkoformátového okna směřujícího do zahrady, pod oknem jsou umístěné topné konvektory překryté mřížkou.[5] Na tuto horizontální plochu vily volně navazují dvě šikmé, „rovnoběžné“, tmavě zelené „rampy“ („vzestupná“ a „sestupná“) jištěné mezi nimi nataženou bezpečnostní sítí, jenž nebrání volným průhledům do celého domu i do okolní krajiny skrze jeho velkoformátová okna.[7]

„Vzestupná“ rampa začíná ve svém nejnižším místě u kuchyně a stoupá vzhůru do následujícího patra (třetí nadzemní podlaží) až k ložnici rodičů – majitelů vily, kde končí.[7] Tato rampa je „hlavním obytným prostorem“ domu a je skloněna tak, že osobám na ní se nacházejícím poskytuje panoramatický výhled (do okolní krajiny) jižním oknem vily.[7] Sezení na šikmé ploše se realizuje buď „zabořením se do“ na rampě položených „fatboyů“ nebo do nad rampou zavěšených plátěných houpaček.[7]

Na samém konci vzestupné rampy (zcela nahoře ve třetím nadzemním podlaží objektu) se přechází do atypické[4] horizontálně orientované ložnice majitelů domu.[7] Ta je tvořena dvojlůžkem spočívajícím v zeleném boxu připomínajícím otevřenou “zásuvku“, dále pak pokračuje volně navazující přilehlou šatnou a uzavřenou koupelnou s toaletou.[7] (Celé toto třetí nadzemní podlaží má z pochopitelných důvodů vodorovnou podlahu.) Visutá manželská postel je umístěna na nosném rámu z ocelových traverz.[4] Spodní plocha tohoto rámu je současně stropem pod ním se nacházející jídelny (ve druhém nadzemním podlaží). Manželské dvojlože je obklopeno knihami, prostor ložnice je nasvícen skrytým osvětlením integrovaným v odkládací ploše lůžka, která se nachází „za hlavami spáčů“.[4]

„Sestupná“ rampa začíná ve svém nejvyšším místě na stejné horizontální platformě (druhé nadzemní podlaží) jako jídelna a kuchyň, a to hned u vstupní předsíňky a klesá (o poschodí níže) dolů do „dětského“ prostoru, kde končí.[7] Tato rampa slouží jako hlediště (investorem požadovaného) „domácího kina“ a pojme nejen všechny členy rodiny, ale i jejich přátele.[7] Strop sestupné rampy je tvořen spodní stranou vzestupné rampy a je vybaven soustavou kotvicích úchytů pro „prostorové“ zavěšení adekvátního množství na šedou barvu natřených „diváckých“ sedaček (křesílka Ikea[5]).[7] Promítací plátno kina je umístěno na vnitřní jižní stěně objektu přímo pod panoramatickým oknem (to je o patro výše).[7][p 10] Konec sestupné rampy obsahuje architektonickou „třešničku“ ve formě možnosti zvednutí malé části podlahy a vytvoření jakéhosi „zářezu“ se zakomponovanou malou pracovnou.[7] Tato pracovna disponuje několika policemi a vysouvací stolní deskou, která po svém zasunutí vytvoří vodorovnou plochu vhodnou pro položení matrace a využitelnou coby dočasné (rezervní) návštěvnické lůžko.[7]

Na samém konci sestupné rampy (zcela dole) se přechází do horizontálně orientovaného „dětského prostoru“ (první nadzemní podlaží) tvořeného „kajutou“ se dvěma palandovými lůžky, úložnými policemi, šatními skříněmi, dětskými pracovními stolky a koupelnou dětí.[7] Dětské pracovní stolky jsou přisvětleny tím, že se nacházejí u menšího okna do úzkého anglického dvorku. Toto první nadzemní podlaží je (kromě anglického dvorku) osvětleno ještě oknem v lichoběžníkové stěně domu.[4] Některé prostory tohoto podlaží se již nacházejí pod úrovní terénu a sem architekti umístili technické zázemí vily Hermína.[7]

Zadní trakt domu (přivrácený ke svahu) hůře zásobený denním světlem byl využit pro umístění sociálního zařízení a pro úložné prostory.[4] Tady v suterénu našly svoje místo prádelna a komora, jež jsou umístěny pod stropem, který tvoří výše zmiňovanou šikmou sestupnou rampu (hlediště kinosálu).[4]

• Jan Šépka, Petr Hájek
• Černín (Zdice)
• Dům v sadu
• Vila v Berouně
• Pokoj v krajině
• Vnímání

• Dům ve svahu v Černíně (stručný popis + FOTOGALERIE) [online]. Šépka architekti [cit. 2020-10-19]. Studie: 2000; realizace: 2008 – 2009; autoři: Petr Hájek, Tomáš Hradečný, Jan Šépka. Dostupné online.
• Vila Hermína (stručný popis + FOTODOKUMENTACE) [online]. www archiweb cz [cit. 2020-10-19]. Autorka fotografií: Ester Havlová. Dostupné online.