Pojistné podmínky

Podle § 2774, odst. 2 občanského zákoníku je nutné, aby byl pojistník – ten kdo smlouvu uzavírá – s pojistnými podmínkami prokazatelně seznámen před uzavřením smlouvy (výjimkou jsou podle zákona pojistné smlouvy uzavírané na dálku, obvykle přes internet nebo i telefonicky). Ve vlastní pojistné smlouvě proto bývá formulace, že pojistitel prohlašuje, že byl s podmínkami seznámen, že si je přečetl apod.

Naprostá většina klientů však před sjednáním pojištění obsáhlé pojistné podmínky nečte.[3] Přitom právě pojistné podmínky (ne vlastní pojistná smlouva) určují to, co je pro pojištěného v případě pojistné události nejdůležitější – zda se na danou škodnou událost pojištění vztahuje nebo ne. Velmi důležitá je v pojistných podmínkách proto pasáž o tzv. výlukách z pojištění. Zde bývá např. často uvedeno, že právo na pojistné plnění nevzniká za škody způsobené jadernou energií, chemickými látkami nebo biologickou kontaminací.[4]

Vlastní obsah podmínek vychází z občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů), který v § 2774 uvádí, co musí pojistné podmínky především obsahovat:

• podmínky vzniku, trvání a zániku pojištění – především podmínky, za jakých může jedna strana smlouvu vypovědět nebo od ní odstoupit, a kdy v takových případech pojištění končí,
• vymezení pojistné události – co pojistná událost je (např. úder blesku u pojištění majetku) a co již není (např. poškození zatékající vodou u stejného typu pojištění),
• výluky z pojištění – podmínky, za kterých pojišťovna není povinna poskytnout pojistné plnění (často bývá např. v podmínkách uvedeno, že se pojištění nevztahuje na následky způsobené válečnými událostmi),
• způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost – např. v některých případech pojišťovna hradí celou cenu opravy poškozené věci a jindy poskytuje plnění jen do výše tzv. časové ceny (ceny, kterou měla věc před pojistnou událostí).

Zákon určuje obsah pojistných podmínek jen v obecné rovině, protože jejich obsah je závislý především na typu pojištění.[2]

Pojistnými podmínkami se řídí konkrétní uzavřené pojištění. Jsou obvykle hlavním dokumentem, kde jsou uvedeny podmínky daného typu pojištění.

Dalším dokumentem, kterým se konkrétní pojištění řídí, je vlastní pojistná smlouva podepsaná při uzavírání pojištění mezi pojištěným (přesněji pojištěncem neboli pojistníkem)[5] a pojistitelem (obvykle pojišťovnou). V ní jsou obsaženy již konkrétní podmínky a údaje: na koho nebo co se pojištění vztahuje (jméno osoby u životního pojištění, konkrétní automobil u havarijního pojištění apod.), od kdy a do kdy pojištění platí, jak vysoké je pojistné apod.

Pojištění se dále řídí obecně závaznými právními předpisy,[6] především:

• zákonem č. 89/2012 Sb., občanským zákoníkem, který jako základní upravuje vztahy mezi účastníky pojištění, které vzniklo na základě pojistné smlouvy (tzv. soukromé pojištění); stanovuje práva, povinnosti a postavení jednotlivých účastníků pojištění a upravuje vznik, trvání, zánik a případné změny pojištění; týká se i dalších typů pojištění, které byly dříve upraveny jen obecně (především pojištění úvěru a kauce, pojištění právní ochrany nebo pojištění atomových a ekologických rizik),[7]
• v konkrétních případech i zvláštními předpisy, např. u pojištění motorových vozidel zákonem č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla.[8]

Pojišťovny mohou vydávat a používat pojistné podmínky, aniž by musel být předem schváleny orgánem dohlížejícím na pojistný trh – Českou národní bankou.[2] Musí je však předložit ke kontrole po jejich vydání.[9]

Do 31. 12. 2013 bylo soukromé pojištění upraveno zákonem č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě. Jeho obsahová část byla zrušena občanským zákoníkem, který vstoupil v účinnost 1. 1. 2014.

Pojistné podmínky nejsou závazný právní předpis, ale praktická forma pomáhající zjednodušit uzavření smlouvy. Proto je možné vlastní pojistnou smlouvou tyto předem připravené pojistné podmínky změnit.[2] Je však třeba, aby smlouva jako celek pak byla bezrozporná a srozumitelná a aby neodporovala zákonům a dobrým mravům (v souladu s § 1 občanského zákoníku).

V okamžiku uzavření pojistné smlouvy se pojistné podmínky (verze, připojená ke smlouvě) stává součástí této smlouvy a proto se už od nich nelze odchýlit. Jedinou možností, v praxi obvykle nevyužívanou, by byla dohoda obou stran – tedy pojistníka a pojistitele (pojišťovny).[2]

• Pojistná smlouva

• BOHMAN, Ludvík; WAWERKOVÁ, Magdalena. Zákon o pojistné smlouvě. Komentář. Praha: Linde, 2009. 331 s. ISBN 978-80-7201-755-3.