Zákon o pojistné smlouvě

Zákon se se v části I. členil na pět hlav:[2]

1. Obecná ustanovení – díl 1 se kromě vymezení používaných pojmů týkal pojistné smlouvy, pojistných podmínek, pojistky, povinného pojištění, pojistného a dalších práv a povinnosti účastníků pojištění. Díl 2 se týkal podmínek zániku soukromého pojištění (uplynutím doby, nezaplacením pojistného, dohodou, výpovědí, odstoupením nebo z jiných důvodů).
2. Škodové pojištění a obnosové pojištění – upravoval obnosové pojištění (takové, které se sjednává za účelem získání prostředků nebo kapitálu) a škodové pojištění (sjednává se jen za účelem náhrady škody způsobené pojistnou událostí).[3]
3. Soukromé pojištění věci a jiného majetku – kromě obecných pojmů, jako např. podpojištění nebo přepojištění upravoval pojištění právní ochrany, pojištění odpovědnosti za škodu, pojištění úvěru a záruky a pojištění finančních ztrát.
4. Pojištění osob – upravoval práva pojištěného a v dalších třech částech životní pojištění, úrazové pojištění a pojištění pro případ nemoci.
5. Zvláštní ustanovení – upravoval soukromé pojištění sjednávané v rámci členských států Evropské unie.

Části II. až V. obsahovaly ustanovení novelizující jiné právní předpisy: občanský zákoník, zákon o některých podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu, zákon o mezinárodním právu soukromém a procesním a zákon o péči o zdraví lidu. V částech VI. a VII. jsou pak přechodná ustanovení a účinnost zákona.

Od 1. ledna 2014 je pojištění právně upraveno v novém občanském zákoníku, a to konkrétně v jeho části čtvrté (relativní majetková práva), hlavě II, dílu 15 (závazky z odvážných smluv), oddílu 2 – Pojištění (§ 2758–2872).[4] Tento zákoník proto současně k 1. lednu 2014 zrušil část první (obsahovou část) i část druhou zákona o pojistné smlouvě.