Ústav pro péči o matku a dítě

Pražské sanatorium v Podolí, reklama v magazínu Český svět z roku 1917.

Pohled na jednu z budov komplexu z doby před rekonstrukcí z vyhlídky na Vyšehradě

Komplex po rekonstrukci při pohledu z Vyšehradu

Pohled na vstupní loby v hlavní budově

Ústav původně sídlil v komplexu pěti[7] budov, které byly vystaveny na popud profesora Rudolfa Jedličky.[11] Ten přišel s nápadem na výstavbu moderního ústavu, tzv. Pražského sanatoria,[12] určeného převážně pro bohatší klientelu, v roce 1909.[4] Plán výstavby komplexu pěti honosných budov byl na svou dobu značně finančně nákladný, a tak pro získání potřebných financí bylo předními českými lékaři založeno zájmové sdružení Pražské sanatorium akciová společnost.[1] Budovu navrhl architekt Rudolf Kříženecký jako komplex navzájem propojených pěti budov sloužící jako zdravotnicko-hotelové zařízení.[4][7] Dobový architektonický návrh počítal s odbornými ústavy, operačními sály, salónní síní na vodoléčbu a uhličitými, hydroelektrickými a slatinnými lázněmi.[7] Tehdejší návrh byl značně promyšlený a počítal s orientací pokojů na jih, kdežto operačních sálů na sever.[7] S výstavbou se započalo v roce 1910 po zprovoznění vyšehradského tunelu[11] a navazujících nábřežních komunikací. Ústav byl dostavěn roku 1914 krátce před vypuknutím první světové války. Oficiálně se brány sanatoria otevřely 28. června 1914.[7] Po vypuknutí války hrozilo, že sanatorium bude změněno na vojenský lazaret. K dočasnému lazaretu pod patronací Červeného kříže[4][1] byly nabídnuty společenské prostory. Po skončení války se ústav navrátil ke svému původnímu určení a v této době patřil mezi přední zdravotnická zařízení v Evropě.[1] Po válce se v komplexu budov nacházela II. chirurgická a II. gynekologická klinika a oddělení rentgenové diagnostiky a fyzikální terapie, oddělení ortopedické a od roku 1925 i oddělení porodnické.[13]

Během druhé světové války byl areál budov zkonfiskován německou okupační správou, a tak opět začal sloužit jako vojenská ozdravovna pro příslušníky jednotek SS.[1] Na konci druhé světové války v rámci pražského povstání byla část komplexu poničena dělostřeleckou palbou.[7] Po ukončení druhé světové války sloužil areál nakrátko jako léčebna pro nemocné tuberkulózou, kteří se vrátili z koncentračních táborů.[4] Zákonem ze dne 23. prosince 1946 došlo k vyvlastnění areálu budov a k jejich převodu do správy Ministerstva školství a osvěty[13] s ohledem na záměr zřídit v areálu zdravotnické zařízení zaměřující se na péči o matky a jejich děti.[1] Po rekonstrukci, která proběhla v roce 1948,[7] byly budovy přiděleny III. gynekologicko-porodnické klinice prof. Jiřího Trapla a Kojenecké klinice.[1]

Pohled na uměleckou výzdobu kopule ve vstupní části komplexu budov

Vyhláškou tehdejšího Ministerstva zdravotnictví číslo 77 ú. 1 ze dne 31. ledna 1951 došlo k založení výzkumného zdravotnického Ústavu pro péči o matku a dítě[4] spojením III. gynekologicko-porodnické kliniky a Kliniky péče o kojence. Cílem tohoto kroku bylo propojit lékařskou péči na úrovni gynekologie a pediatrie, k čemuž došlo na území Československa poprvé.[1] Vyhláška vstoupila v platnost 1. března 1951, kdy byl komplex budov vyjmut ze správy Státní fakultní nemocnice a stal se rezortním ústavem Ministerstva zdravotnictví.[14] Prvním ředitelem Ústavu pro péči o matku a dítě byl MUDr. Jiří Trapl.[14] V 50. letech se v porodnici rodilo více než 3000 dětí ročně.[2]

Později došlo k rozšíření areálu, když byla přičleněna sousední nemovitost Neumanka.[4] V roce 2005 byl ke komplexu budov přičleněn nově vybudovaný monoblok částečně zapuštěný do vyšehradské skály. V monobloku se nachází tři porodní sály a osm porodních pokojů.[15] Od roku 2012 existuje v rámci ústavu specializované Centrum fetální medicíny umožňující operace nenarozených dětí v těle matky. Vzniklo s podporou operačního programu Praha pro konkurenceschopnost placeného z Evropského fondu pro regionální rozvoj.[9]

Ústav pro péči o matku a dítě je zdravotnické a výzkumné pracoviště, na kterém se provádí základní a klinický výzkum. Spolupodílí se tak na klinickém hodnocení léčiv[18] Řadí se mezi jedno z dvanácti perinatologických center v Česku.[19] Spádová oblast pro ústav je primárně území hlavního města Prahy a středočeského kraje.[19]

V rámci ústavu pracuje přibližně 680 zaměstnanců (údaj k roku 2013), z čehož přibližně 14 % jsou muži a 86 % ženy.[20]

Ústav pro péči o matku a dítě spolupracuje s celou řadou českých i zahraničních organizací. Na poli vyššího vzdělávání spolupracuje s 3. lékařskou fakultou Univerzity Karlovy a Institutem postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví. Dále se Světovou zdravotnickou organizací (WHO), pro kterou představuje místní centrum pro perinatologii.[18]

Ústav má uzavřené smlouvy s těmito zdravotními pojišťovnami: Všeobecná zdravotní pojišťovna, Vojenská zdravotní pojišťovna, Oborová zdravotní pojišťovna, Zaměstnanecká zdravotní pojišťovna Škoda, Zdravotní pojišťovna Ministerstva vnitra, Česká průmyslová zdravotní pojišťovna a Revírní bratrská pokladna.[21]

Nejvyšší kontrolní úřad shledal v rámci svého šetření pochybení v inventarizaci hmotného a nehmotného majetku mezi lety 2007 a 2008.[5]