Operační sál

Operační sály jsou prostorné, snadno se čistí a jsou dobře osvětlené, obvykle stropními chirurgickými světly, přičemž v nich mohou být obrazovky a monitory. Operační sály jsou obvykle bez oken a mají regulovanou teplotu a vlhkost. Speciální vzduchotechnika filtruje vzduch a udržuje mírný přetlak. Elektřina má záložní systémy pro případ výpadku proudu. Místnosti jsou vybaveny rozvody kyslíku a případně dalších anestetických plynů. Klíčové vybavení se skládá z operačního stolu a anesteziologického vozíku. Kromě toho existují stolky pro přípravu nástrojů. Je zde úložný prostor pro běžné chirurgické potřeby. K dispozici jsou i kontejnery na odpad. Mimo operační sál je umývárna, kterou používají chirurgové, anesteziologové a zdravotní sestry před operací. Operační sál má plánek, který umožní úklidu zarovnat operační stůl a zařízení do původního uspořádání.

Několik operačních sálů je součástí komplexu operačních sálu, který tvoří samostatnou část zdravotnického zařízení. Kromě operačních sálů a jejich umýváren obsahuje prostory pro personál, kde se mohou převlékat, umývat, připravovat a odpočívat. Ve větších zařízeních je komplex sálů obsluhován vlastní vzduchotechnikou a oddělena od ostatních oddělení, takže přístup má pouze oprávněný personál.

Aktuální doporučená teplota operační místnosti je mezi 18 a 23 °C.[1] Operační sály jsou obvykle udržovány pod teplotou 23 °C. Chirurgové nosí několik vrstev oblečení (chirurgické pláště, zástěry) a mohou se potit, pokud nejsou udržováni v chladu, což může snížit koncentraci a zvýšit chybovost. Vyšší teploty zvýšily subjektivní frustraci chirurgického personálu. Jednou z možností je zahřát pouze pacienta, aby se zabránilo infekci v místě chirurgického zákroku a aby se chirurgický tým udržoval v chladu.

Vybavení operačních sálů

Operační sál

• Operační stůl uprostřed místnosti lze zvednout, spustit a naklonit v libovolném směru.
• Osvětlení operačního sálu je nad stolem, aby během operace poskytovala jasné světlo bez stínů.
• Anesteziologický přístroj je v čele operačního stolu. Tento přístroj má trubice, které se připojují k pacientovi, aby mu pomohly při dýchání během operace a vestavěné monitory.
• Anesteziologický vozík je vedle anesteziologického přístroje. Obsahuje léky, vybavení a další předměty, které může anesteziolog potřebovat.
• Sterilní nástroje používané během chirurgického zákroku jsou uspořádány na nerezovém stole.
• Monitor životních funkcí (který zaznamenává srdeční frekvenci a respirační frekvenci pomocí adhezivních náplastí umístěných na hrudi pacienta).

Hybridní operační sál pro kardiovaskulární chirurgii v nemocnici Gemelli v Římě

• Elektrokauterizační přístroj používá vysokofrekvenční elektrické signály k kauterizaci nebo utěsnění krevních cév a může být také použit k proříznutí tkáně s minimálním množstvím krvácení.
• Pokud to vyžaduje chirurgický zákrok, může být do místnosti přivezen mimotělní oběh nebo jiné specializované vybavení.
• Pokroky v technologii nyní podporují hybridní operační sály, které integrují diagnostické zobrazovací systémy, jako je MRI a srdeční katetrizace, do operačního sálu, aby pomohly chirurgům při specializovaných neurologických a srdečních postupech.

Lidé na operačním sále nosí OOP (osobní ochranné prostředky), aby zabránili bakteriím infikovat chirurgický řez.

Ty zahrnují:

• čepici zakrývající jejich vlasy;
• masky přes jejich tvář, zakrývající jejich ústa a nos s minimálními mezerami;
• brýle na očích, včetně speciálních barevných brýlí pro použití s různými lasery;
• sterilní rukavice, které obvykle neobsahují latex kvůli alergii, která ovlivňuje některé zdravotnické pracovníky a pacienty;
• dlouhé pláště, se spodkem pláště ne blíž než šest centimetrů k zemi;
• ochranné potahy na jejich obuvi;
• pokud se očekává použití rentgenového záření, používají se olověné obleky, aby se zabránilo nadměrnému vystavení záření.

Chirurg může také nosit speciální brýle, které mu pomohou lépe vidět. Sestra a anesteziolog nemusí mít OOP, protože nejsou součástí sterilního týmu. Musí udržovat vzdálenost 30–40 cm od jakéhokoli sterilního předmětu, osoby nebo pole.

Raná operační divadla, ve vzdělávacím prostředí, měla ve středu vyvýšené stoly nebo židle pro provádění operací obklopených posluchárnou pro studenty a další diváky, aby sledovali probíhající operaci. Chirurgové měli na sobě civilní oblečení se zástěrou, aby si ochránili oblečení před skvrnami od krve, a operovali holýma rukama nesterilizovanými nástroji.

Univerzita v Padově je domovem nejstaršího dochovaného operačního divadla v Evropě, pocházejícího z roku 1595, sloužilo jako anatomická přednášková síň, kde profesoři používali pouze zemřelé.

Univerzita v Padově začala učit medicínu v roce 1222. Hrála hlavní roli při identifikaci a léčbě nemocí a onemocnění, specializovala se na pitvy a vnitřní fungování těla.[2] V roce 1884 německý chirurg Gustav Neuber zavedl ucelený soubor opatření, aby zajistil sterilizaci a aseptické provozní podmínky pomocí plášťů, čepic a potahů na boty, které byly všechny očištěny v jeho nově vynalezeném autoklávu.[3] V roce 1885 navrhl a postavil soukromou nemocnici, kde byly stěny, podlahy a ruce, paže a obličeje personálu omývány chloridem rtuťnatým, nástroje byly vyrobeny s plochými povrchy a police byla snadno čistitelná. Neuber také představil samostatné operační sály pro infikované a neinfikované pacienty a použití zahřátého a filtrovaného vzduchu v divadle k odstranění choroboplodných zárodků.[4]

Staré operační divadlo v Londýně

Za nejstarší dochované operační divadlo je považováno operační divadlo Pensylvánské nemocnice ve Filadelfii z roku 1804.[5] Operační divadlo Všeobecné nemocnice v Massachusetts z roku 1821 se stále používá jako posluchárna.

Dalším dochovaným operačním divadlem je Staré operační divadlo v Londýně. Bylo postaveno v roce 1822, je nyní muzeum chirurgické historie. Divadlo na univerzitě v Padově v Itálii v Palazzo Bo bylo postaveno a používáno jako posluchárna pro studenty medicíny, kteří sledovali pitvu mrtvol, nikoli chirurgické operace.