Podmilesy (přírodní památka)

Podmilesy jsou přírodní památka Krušných horách. Nachází se v údolí Podmileského potoka asi jeden kilometr východně od Domašína v okrese Chomutov. Důvodem vyhlášení přírodní památky je ochrana vlhkomilných vysokobylinných lemových společenstev a smíšených jasanovo-olšových lužních lesů s populací prstnatce bezového a koniklece lučního českého. Chráněné území je v péči Krajského úřadu Ústeckého kraje.

Zdroje k infoboxu
Přírodní památka
Podmilesy
IUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu)
Podmileský potok na dně zaniklého rybníka v severní části území
Základní informace
Vyhlášení1. listopadu 2013
VyhlásilKrajský úřad Ústeckého kraje
Nadm. výška482–598 m n. m.
Rozloha51,66 ha[1][2]
Poloha
StátČesko Česko
OkresChomutov
UmístěníDomašín
Souřadnice50°25′22″ s. š., 13°11′16,52″ v. d.
Podmilesy
Další informace
Kód5896
Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přírodní památky v Česku

Historie

Okolní krajina byla osídlena a využívána od středověku, kdy na svazích údolí Podmileského potoka severně od chráněného území vznikla vesnice Podmilesy připomínaná poprvé v roce 1431.[3] Existovala až do druhé poloviny dvacátého století, kdy byla po druhé světové válce vysídlena většina původních obyvatel. Vesnice úředně zanikla v roce 1967.[4] Hospodářské a sociální změny na venkově poté vedly k negativním změnám obhospodařované krajiny. Na nich se podílelo zejména zcelování pozemků a odstraňování mezí nebo meliorace podmáčených luk.[5] Bukové lesy zanikly už dříve a byly nahrazeny jehličnatými monokulturami.[6] Původní charakter mají pouze lužní lesy, které vyrostly bez lesnických zásahů na nelesních pozemcích.[5]

Přírodní památku vyhlásil Krajský úřad Ústeckého kraje dne 1. listopadu 2013. V Ústředním seznamu ochrany přírody je evidována pod číslem 5896.[7] Území je součástí rozsáhlejší evropsky významné lokality Podmilesy vyhlášené nářízením vlády ze dne 15. dubna 2005 s rozlohou 237,56 hektarů.[8] Přírodní památka se nachází přibližně ve středu evropsky významné lokality, která pokračuje údolím Podmileského potoka dále k severozápadu a k jihu.[9]

Přírodní poměry

Chráněné území s rozlohou 51,6615 hektarů se nachází v Krušných horách v nadmořské výšce 482–598 metrů a zasahuje do katastrálních území Domašín u Klášterce nad Ohří a Louchov.[7] Území je součástí honitby Vernéřov, ale činnost myslivců nemá na kvalitu biotopu vliv. Významněji se projevuje extenzivní pastva dobytka, která pomáhá udržovat stav travních společenstev. Vytváří také podmínky pro růst prstnatce bezového, ale nevhodným načasováním pastvy může docházet k poškození jeho rostlin.[5]

Abiotické faktory

Geologické podloží tvoří horniny krušnohorského krystalinika. V severní části se vyskytují prekambrické horniny s různým stupněm metamorfózy (břidlice, fylity, svory, pararuly),[10] zatímco v jihovýchodní části údolí a na úbočích návrší v jihozápadní části jsou prekambrické až paleozoické svory a ruly. Na svahovinách rul se vyvinul převládající půdní typ kambizem dystrická. V malé východní části vznikl na údolních svazích pod Louchovem podzol kambický.[11] V geomorfologickém členění Česka leží lokalita v Krušných horách, konkrétně v podcelku Loučenská hornatina a převážně v okrsku Bolebořská vrchovina. Pouze nejsevernější část sevřená zatáčkou silnice náleží do okrsku Přísečnická hornatina.[11]

V rámci Quittovy klasifikace podnebí se chráněné území nachází v mírně teplé oblasti MT4,[7] pro kterou jsou typické průměrné teploty −2 až −3 °C v lednu a 16–17 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 600–750 milimetrů.[12] Celé území patří do povodí Ohře. Z většiny plochy odvádí vodu Podmileský potok, ale západní svah výšiny s kótou 598 metrů odvodňuje jeho bezejmenný přítok.[13]

Flóra a fauna
Pastviny v západní části území

Většinu přírodní památky pokrývají lužní lesy, v nichž převládá olše lepkavá (Alnus glutinosa), kterou v menší míře doplňuje jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). Přibližně 1,2 hektaru tvoří biotop tužebníkových lad s dominantním tužebníkem jilmovým (Filipendula ulmaria) a kopřivou dvoudomou (Urtica dioica). Silná eutrofizace vede ke zvýšenému zarůstání kopřivou a na dlouhodobě nevyužívaných pozemcích se šíří dřeviny.[10]

Ze zvláště chráněných druhů rostlin se na osluněných stanovištích bezejmenného návrší (kóta 598 metrů) roste populace prstnatce bezového (Dactylorhiza sambucina) a na jižním svahu téhož návrší údajně roste také neznámý počet exemplářů koniklece lučního českého (Pulsatilla pratensis subsp. bohemica).[5]

Zvířena nebyla v chráněném území sledována, ale inventarizační průzkum je navržen jako jeden z podkladů pro zpracování plánu péče na období let 2022–2031.[14]

Přístup

Území je volně přístupné, ale nevede do něj žádná turisticky značená trasa nebo cyklotrasa. Podél severního okraje přírodní památky vede silnice III. třídy z Louchova do Domašína.[13]

Odkazy

Reference
  1. Otevřená data AOPK ČR. Dostupné online. [cit. 2020-11-19]
  2. Nationally designated areas inventory. Dostupné online. [cit. 2021-06-26]
  3. PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (díl III. M–R). Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. S. 403.
  4. BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce okresu Chomutov. Památky, příroda, život. 1995, roč. 27, čís. 2, s. 44. ISSN 0231-5076.
  5. Plán péče o přírodní památku Podmilesy na období 2013–2022 [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny, 2014-05-23 [cit. 2019-05-26]. S. 10. Dále jen Plán péče (2014). Dostupné online.
  6. Plán péče (2014), s. 10.
  7. PP Podmilesy [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2019-05-26]. Dostupné online.
  8. EVL Podmilesy [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2019-05-26]. Dostupné online.
  9. DOLEŽALOVÁ, Jana; KŘIVÁNEK, Jiří. Souhrn doporučených opatření pro evropsky významnou lokalitu Podmilesy [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2016-02-16 [cit. 2019-05-26]. S. 14. Dostupné online.
  10. Plán péče (2014), s. 9.
  11. CENIA. Katastrální mapy, geomorfologická mapa, geologická a půdní mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2019-05-26]. Dostupné online.
  12. VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 425–430. Journal of Maps [online]. 2013-05-13 [cit. 2019-05-16]. Čís. 9, s. 425–430. Dostupné online. DOI 10.1080/17445647.2013.800827.
  13. Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2019-05-27]. Dostupné online.
  14. Plán péče (2014), s. 18.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.