Pobřežka
Pobřežka (Nierembergia) je rod rostlin z čeledi lilkovité. Jsou to byliny nebo keře s jednoduchými střídavými listy a fialovými nebo bílými květy s dlouhou korunní trubkou. Plodem je tobolka. Květy produkují místo nektaru olej, který sbírají specializované včely. Pobřežky jsou jedovaté rostliny a v Jižní Americe bývají příčinami otrav hospodářských zvířat. Pobřežka křovitá bývá pěstována jako okrasná letnička.
Pobřežka | |
---|---|
Pobřežka potoční (Nierembergia repens) | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
Řád | lilkotvaré (Solanales) |
Čeleď | lilkovité (Solanaceae) |
Rod | pobřežka (Nierembergia) Ruiz & Pav., 1794 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Popis
Pobřežky jsou vzpřímené nebo poléhavé, jednoleté nebo vytrvalé byliny nebo keře dorůstající výšky do 3 metrů. Některé bylinné druhy mají podzemní oddenky nebo hlízy. Listy jsou jednoduché, střídavé, přisedlé nebo řapíkaté, s čárkovitou, eliptickou, vejčitou nebo okrouhlou čepelí. Květy jsou krátce stopkaté, jednotlivé nebo v řídkých vrcholících. Kalich je nálevkovitý nebo zvonkovitý, s 10 podélnými žilkami. Koruna je fialová nebo řidčeji bílá, řepicovitá, lehce dvoustranně souměrná, s dlouhou a velmi úzkou korunní trubkou a nálevkovitým, zvonkovitým nebo miskovitým lemem. Tyčinek je 5 nebo řidčeji jen 4, jsou přirostlé v ústí korunní trubky a vyčnívají z ní. Semeník je svrchní a obsahuje 2 komůrky. Plodem je tobolka pukající 4 chlopněmi a obsahující 20 až mnoho drobných, hranatých nebo jehlanovitých semen.[1][2][3]
Rozšíření
Rod pobřežnice zahrnuje 23 druhů[4] a je rozšířen výhradně v Americe. Většina druhů roste v subtropické Jižní Americe v oblasti severní a střední Argentiny, Uruguaye, Bolívie, jižní Brazílie a Paraguaye. Největší počet druhů je udáván z Argentiny, kde se vyskytují v nadmořských výškách od nížin až do 3500 metrů. Disjunktní výskyt je v Mexiku (Nierembergia angustifolia) a severnější části And od Kolumbie po Bolívii.[2][1]
Ekologické interakce
Pobřežky mají v rámci čeledi lilkovité unikátní způsob opylování. Opylují je samotářské včely z rodů Tapinotaspis, Centris a Lanthanomelissa, které v květech sbírají olej a ve směsi s pylem jej používají k výživě larev. Olej se vytváří ve specializovaných žlázách (elaioforech), které mají podobu žláznatých trichomů, umístěných v okolí ústí korunní trubky a při bázi tyčinek. Množství vyprodukovaného oleje je v porovnání s eaiofory jiných rostlin poměrně nízké. Květy navštěvuje i různý hmyz sbírající pyl, jako jsou brouci rodu Tetraonyx (majkovití) a Astylus (bradavičníkovití) a včely z tribu Augochlorini, na účinném opylování se však nepodílí. Oblast výskytu rodu Nierembergia na jižní polokouli se rámcově překrývá s oblastí rozšíření včel sbírajících olej. U mexické Nierembergia angustifolia a druhu N. spathulata ze severních oblastí jihoamerických And nejsou elaiofory přítomny.[5][6][7]
Obsahové látky a jedovatost
Pobřežky obsahují různé biologicky aktivní látky a náležejí mezi jedovaté rostliny. V Jižní Americe bývají příčinou otrav domácích zvířat. Hlavními účinnými látkami jsou pyrolidinové a pyrolové alkaloidy (hygrin, norhygrin), tropanové alkaloidy (skopolamin, tigloidin), protoalkaloidy (fenethylaminy) a kardenolidy.[8] Pobřežka modrá (Nierembergia linariifolia, syn. N. hippomanica) je zejména v Argentině a severozápadní Uruguayi poměrně častou příčinou otrav hovězího dobytka, ovcí, koz, koní i králíků. Rostlina je v Jižní Americe známa pod španělským názvem chuscho, případně chucho. Hlavní účinnou látkou je pyrrol-3-karbamidin. Otrava se projevuje sliněním, průjmem, neklidem, bolestmi břicha a opakovanými pohyby hlavy a končetin. Příznaky zpravidla odeznívají do týdne od přemístění dobytka na jinou pastvinu.[9][1] Nierembergia veitchii bývá příčinou chronického onemocnění dobytka, známého jako endozootická kalcinóza a způsobovaného vysokým obsahem glykosidů kalcitriolu v rostlině. Dobytek hubne a v měkkých tkáních se mu usazuje vápník, což vede ke snížené hybnosti. Onemocnění způsobuje citelné ekonomické ztráty zejména v Argentině, Brazílii a Uruguayi.[10] Případy kalcinózy byly zaznamenány i v souvislosti s druhem Nierembergia rivularis.[11]
Taxonomie
Rod Nierembergia je v rámci čeledi Solanaceae řazen do podčeledi Petunioideae. Ve výsledcích fylogenetických studií tvoří tento rod monofyletickou skupinu s několika dalšími nevelkými americkými rody (Bouchetia, Hunzikeria. Leptoglossis a Plowmannia),[12] vůči nimž je dobře morfologicky vymezen. Mezi unikátní znaky náleží tenká korunní trubka, vyčnívající tyčinky, přítomnost elaioforů a chybějící nektária.[3]
Zástupci
Význam a pěstování
Pobřežky mají význam zejména jako okrasné zahradní rostliny. V chladných oblastech bývají zpravidla pěstovány jako letničky, v teplých oblastech spíše jako trvalky. Nižší druhy jsou zvláště vhodné do skalek nebo na záhonové lemy. Lze je také vysadit do truhlíků a závěsných nádob. Rostliny vyžadují slunné nebo jen mírně přistíněné stanoviště a živinami bohatou, vlhkou ale dobře odvodněnou půdu. Množí se výsevem, dělením na jaře nebo podzimním řízkováním. Semena se vysévají buď přímo na záhon nebo ve skleníku. Při teplotách kolem 20 °C klíčí v průběhu dvou až tří týdnů. Nejlepší je je vysít uvnitř asi 8 až 10 týdnů před předpokládanými posledními mrazy. Mladé semenáčky rostou pomalu, jejich růst se urychlí po prvním přepíchání. Mladým rostlinkám je třeba zajistit dostatek vláhy, odrostlejší a dobře uchycené rostliny jsou již odolné vůči suchu a lze je umístit i na jižní stranu. Jejich květy nevybledávají ani na slunečním úpalu. Okrasných kultivarů nebylo vypěstováno mnoho. Mezi častěji pěstované náleží bělokvětý N. scoparia 'Mont Blanc' a modrofialový N. scoparia 'Purple Robe'. Rostliny bývají pěstovány i pod jinými druhovými názvy, jmenovitě N. caerulea, N. frutescens nebo N. hippomanica.[15][16] Pobřežka modrá je občas využívána jako halucinogen.[17]
Odkazy
Reference
- KUBITZKI, K. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 14. Berlin: Springer, 2016. ISBN 978-3-319-28532-0. (anglicky)
- COCUCCI, A.C.; HUNZIKER, T. Solanaceae part 1. Nierembergia.. Flora fanerogamica argentina. 1995, čís. 15.
- TATE, Jennifer A. et al. Phylogeny and character evolution in Nierembergia (Solanaceae): Molecular, morphological, and cytogenetic evidence. Systematic Botany. 2009, čís. 34(1).
- Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky)
- COCUCCI, Andrea A. Pollination biology of Nierembergia (Solanaceae). Plant Systematics and Evolution. 1991, čís. 174.
- SIMPSON, Beryl B.; NEFF, John L. Floral rewards: Alternatives to pollen and nectar. Annals of the Missouri Botanical Garden. 1981, čís. 68(2). Dostupné online.
- BUCHMANN, Stephen L. The ecology of oil flowers and their bees. Annual Review of Ecology, Evolution, and Systematics. 1987, čís. 18.
- POMILIOA, Alicia B.; FALZONIA, Elvira M.; VITALE, Arturo A. Toxic chemical compounds of the Solanaceae. Natural Product Communications. 2008, čís. 3(4).
- GARLAND, Tam; BARR, A.Catherine (eds.). Toxic plants and other natural toxicants. [s.l.]: CABI Publishing, 1998. ISBN 0-85199-263-3. (anglicky)
- ACAMOVIC, T.; STEWART, C.S.; PENNYCOTT, T.W. Poisonous plants and related toxins. [s.l.]: CABI, 2001. ISBN 0-85199-614-0. (anglicky)
- GARCÍA Y SANTOS, Carmen et al. Enzootic calcinosis caused by Nierembergia rivularis in sheep. Journal of Veterinary Diagnostic Investigation. 2012, čís. 24(2).
- OLMSTEAD, Richard G. et al. A molecular phylogeny of the Solanaceae. Taxon. Nov. 2008, čís. 57(4).
- Florius - katalog botanických zahrad [online]. [cit. 2021-12-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-15.
- Biolib [online]. Dostupné online.
- RAVENSCROFT, Dean. How to grow Nierembergia plants [online]. GardenersHQ. Dostupné online. (anglicky)
- MAHR, Susan. Nierembergia [online]. University of Wisconsin. Dostupné online. (anglicky)
- SINGH, Amritpal. Compendia of world’s medicinal flora. [s.l.]: Science Publishers, 2006. Dostupné online. ISBN 978-1-57808-430-2. (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu pobřežka na Wikimedia Commons
- Taxon Nierembergia ve Wikidruzích