Požár budovy odborů v Oděse

Proruská demonstrace u budovy odborů 13. dubna 2014

Tábor proruských aktivistů na Kulikově poli, několik týdnů před požárem

Pomník k událostem v Oděse

Dne 2. května 2014 byla situace na východě Ukrajiny, kde žije především ruskojazyčné obyvatelstvo, již velmi vyhrocená. Tzv. protiteroristická operace ukrajinské vlády u Slavjansku, která začala týž den, měla za následek tvrdou diplomatickou reakci Ruska. Ruští političtí představitelé označili dohodu, kterou uzavřeli o několik týdnů dříve v Ženevě se západními mocnostmi, za mrtvou.

Fotbaloví fanoušci týmů Čornomorec Oděsa a Metalist Charkov uskutečnili v odpoledních hodinách dne 2. května 2014 pochod na podporu jednotné Ukrajiny. Učinili tak několik hodin před zápasem obou týmů. K průvodu fotbalových fanoušků se postupně přidávali i obyčejní Ukrajinci za zpěvu národní hymny a skandování „Oděso, povstaň!“^[zdroj?]. V pochodu se nacházelo i několik desítek příslušníků tzv. „sebeobrany z Maidanu“ vybavených štíty.[1] Protestní shromáždění bylo v průběhu pochodu napadeno odpůrci euromajdanu (dle vyjádření místního zpravodajského serveru maskovanými muži[2] vyzbrojenými neprůstřelnými vestami, helmami, střelnými zbraněmi, noži a klacky[1]) a nové ukrajinské vlády, kteří se k útoku organizovali na sociální síti ve snaze zastavit protestní pochod podobně, jako se to proruským radikálům podařilo 27. dubna v Doněcku.[1] Po napadení protestního shromáždění propukly boje mezi znesvářenými stranami.[3][4] Dle výpovědí svědků použili proruští aktivisté k útoku tyče i střelné zbraně (jeden proruský aktivista začal údajně střílet z útočné pušky typu Kalašnikov, kterým usmrtil mladého prozápadního aktivistu[1][2]) načež prozápadní aktivisté odpověděli vrháním kamení.[5][2][6]

Policisté se v této fázi pokusili mezi znesvářenými tábory vytvořit štíty nepropustný kordón,[2] který se ale povedlo aktivistům prorazit. Dle pozdějšího vyjádření policie měli být zastřeleni čtyři demonstranti (blíže nespecifikováno z kterého tábora) a více než 100 jich bylo zraněno. Kolem 17. hodiny proukrajinští demonstranti ukořistili hasičské auto a vjeli s ním do davu proruských demonstrantů, využili i vodního děla, aby rozptýlili bojovný dav. Fotbaloví fanoušci rozehnali své oponenty a bili ty, které chytili na útěku, zatímco několik pro-ukrajinských členů sebeobrany se snažilo jim zabránit v lynčování proruských účastníků šarvátek. Do této doby bylo na místě 74 sanitek.[1][7] Zpráva o jednom úmrtí se rychle rozšířila pomocí sociálních sítí, včetně výzvy k útoku na stanový tábor proruských aktivistů.[8]

V ten den zemřelo při střetech a následném požáru celkem 48 lidí.[6] Požár si vyžádal celkem 42 mrtvých; 32 těl bylo nalezených v samotné budově odborů a 10 v její bezprostřední blízkosti po skoku z budovy. Příčiny úmrtí byly u jednotlivých osob různé; od střelných zranění, pádu z okna či v důsledku smrti požárem.[6][10] Zničena byla i část interiéru Domu odborů. Někteří proruští aktivisté se pokoušeli vyskočit z hořící budovy oknem, někteří skok nepřežili[4] a jiní, kteří se dostali z budovy měli být údajně dle zpráv RT obklopeni a biti promajdanskými aktivisty. Většina mrtvých měla na oblečení stuhu Sv. Jiřího, spojenou s proruskými aktivisty.[11]

Zraněno bylo dohromady z obou táborů zhruba 150-200 lidí, 77 z nich bylo hospitalizováno, z toho 25 s těžkými zraněními.[12]

Dle vyjádření ukrajinské agentury TSN ze dne 3. května 2014 byly údajně některé z obětí občané Ruské federace (celkem 15), či Podněsteří (5).[13] Načež představitelé Ruské federace vyzvali ukrajinskou vládu o dodání důkazů o totožnosti obětí,[14] nicméně tato informace nebyla ke 3. květnu 2014 potvrzena ukrajinskými úřady. Později bylo zjištěno, že všichni mrtví byli z Oděsy.[15]

V rozhovoru pro BBC ukrajinský premiér Arsenij Jaceňuk obvinil oděské bezpečnostní složky z neefektivnosti a porušení zákonů, když nezabránily útoku na budovu odborů. Prokuratura zahájila vyšetřování a šéf policie Oděské oblasti byl odvolán.[16]

Následující den byl v Oděse vyhlášen třídenní smutek.[17]

Rusko svolalo po požáru zasedání Rady bezpečnosti OSN.[18]