Pieter Bruegel

Místo Bruegelova narození není písemně doloženo. Má se za to, že to bylo nizozemské město Breda.[1] [2] Před rokem 1551, kdy zde byl přijat do malířského cechu svatého Lukáše, se usadil v Antverpách. Zde byl žákem Clauda Dorisi a Pietra Coecka van Aelst, malíře císaře Karla V.[3] Důvody jeho cesty po Itálii uskutečněné v letech 1551 nebo 1552–1555 mohly ležet jak v dočasné nouzi o zakázky, tak ve snaze seznámit se s italským uměním. V Antverpách v té době připadal jeden malíř asi na 250 obyvatel.[2] Kresbami je doložen jeho italský pobyt v Římě, Neapoli, Messině, Reggio di Calabrii, Palermu a Fondi. Jedinou olejomalbou, inspirovanou italským pobytem, je Pohled na Neapol, namalovaný mezi roky 1558 a 1562. Mnohem větším dojmem na něj zapůsobil přechod Alp. Bruegelův první životopisec Karel van Mander napsal: "V Alpách do sebe Bruegel pohltil všechny ty hory a skály, a když se vrátil domů, vyvrhl je na svá plátna."[4] Zřejmě do počátku 50. let 16. století lze datovat Breugelovu spolupráci s Hieronymem Cockem, rytcem a nakladatelem rytin. Pro jeho podnik "U čtyř větrů" nakreslil po návratu z italské cesty předlohy k několika cyklům rytin. Do roku 1559 se podepisoval Brueghel tak jako všichni jeho potomci, pak ale vynechal ze svého příjmení „h“ a začal se podepisovat jako Bruegel. Roku 1563 se oženil s dcerou svého bývalého učitele Marií Coecke van Aelstovou a přestěhoval se do Bruselu. Soudobé prameny (Mander) uvádějí, že se tak stalo na přání tchyně, která ho chtěla vymanit z vlivu jeho služky, se kterou dlouhá léta žil. Pravděpodobnější je, že chtěl mít blíže ke kardinálu Granvellovi, předsedovi nizozemské státní rady, který byl jeho protektorem.[5] Bruegelovým se narodili dva synové – rovněž velmi talentovaní malíři: Jan Brueghel starší a Pieter Brueghel mladší. Literatura se v určení přesného data Breugelova úmrtí v roce 1569 rozchází. Nejčastěji se uvádí 9. září, objevuje se také datace 18. září nebo 5. prosince. Pohřben je v Bruselu, v kostele Kapellekerk.

Detail z perokresby Malíř a znalec, vzniklé někdy mezi roky 1567-1569. Postava malíře se považuje za Breugelův autoportrét

Závěrečná část Breugelova díla vznikala v době, která byla pro Nizozemsko pohnutá. V severních provinciích vypuklo povstání proti španělské nadvládě. Roku 1563 odmítli Nizozemci zaplatit královské pokladně vyšší daně, v roce 1566 vyvolali protestanti obrazoborecké bouře. O rok později jmenoval španělský král Filip II. místodržícím severních provincií vévodu z Alby, který nastolil vůči protestantům tvrdý kurz. V roce 1568 byli vůdci povstání, Lamoraal Egmont a admirál van Hoorn popraveni. Tyto události nalezly v Breugelově díle odezvu.

Bruegelovy obrazy, ať už s biblickými nebo světskými náměty, zachycují život na vsi a v krajině a jsou odlišné od soudobé italské tvorby.[6] V Breugelově pojetí je člověk součástí přírody. Jeho konání sleduje bez patosu a idealizace, ve všech možných podobách jeho činnosti. V jeho charakteristikách zobrazovaných postav najdeme jak shovívavost, tak břitkou kritiku. Breugelovy výjevy z venkovského života ilustrují jeho přesvědčení o světě obráceném vzhůru nohama či naruby, o době vymknuté z kloubů. Důležitou součástí jeho obrazů je krajinomalba. Dokázal jedinečně zachytit atmosféru přírody. Velmi rád maloval rozlehlé, do daleka se táhnoucí krajiny s biblickými či mytologickými příběhy, tvořícími ale okrajovou část děje. Vytvořil velké množství předloh k satirickým mědirytinám, mezi nejznámější patří série Sedm smrtelných hříchů a Sedm ctností (1557). Významnými sběrateli jeho obrazů byli Habsburkové. Rudolf II. shromáždil rozsáhlou kolekci jeho obrazů.

Do dnešní doby se zachovalo 43 Bruegelových autentických olejomaleb a temper, z toho 14 v Uměleckohistorickém muzeu ve Vídni.[7] Pocházejí právě ze sbírek Rudolfa II.. Neznámý počet dalších se ztratil. V České republice je k vidění malba Senoseč z cyklu Ročních období či Měsíců ve sbírkách rodiny Lobkoviců v Lobkovickém paláci na Pražském hradě.

Velké ryby polykají malé ryby, kresba, 1556

• Velké ryby polykají malé ryby, 1556, kresba, Grafická sbírka Albertina Vídeň

V této kresbě Bruegel záměrně vychází z Boschových motivů (hybridi, gigantické stvůry).[8] Hieronymus Cock vydal o rok později (1557) rytinu podle Brueghelovy kresby stejného názvu, na kterém je doslovně slavné přísloví.[9] Aby zvýšil prodejnost rytiny, uvedl na ní jako autora právě Bosche.[10]

• Krajina s podobenstvím o Rozsévači, 1557, olej na dřevě, 70,2 x 102 cm, San Diego, Timken Art Gallery

Ukázka jedné z Bruegelových alegorií. Postava v levém dolním rohu je biblický Rozsévač. Obraz se odvolává na podobenství o rozsévači v Matoušově evangeliu (Matouš 13, 1-9).

• Nizozemská přísloví, 1559, olej na dřevě, 117 x 163 cm, Gemäldegalerie Berlin

Na tomto obraze Bruegel zobrazil najednou více než 100 nizozemských přísloví. Také bývá chápán jako zobrazení lidské hlouposti.

Stavba babylónské věže, 1563

• Babylonská věž, 1563, olej na dřevě, 114 x 155 cm, Uměleckohistorické muzeum Vídeň

Bruegel namaloval dvě verze tohoto obrazu. Druhá, menší, z téhož roku visí v galerii v Rotterdamu. Roku 1566 byl majetkem antverpského obchodníka Nicolase Jonghelincka. Později získal obraz Rudolf II. "S názorností kubistického malíře nám dává Breughel pohlížet zároveň na vnějšek i vnitřek stavby, kterou tu poznáváme z různých pohledů."[11]

• Lovci ve sněhu, 1565, olej na dřevě, 117 x 162 cm, Uměleckohistorické muzeum Vídeň

Součást cyklu Měsíců nebo Ročních období. Pravděpodobně se jednalo o cyklus 6 obrazů, do dneška se jich dochovalo pět: tři jsou ve Vídni, jeden v Praze a jeden v New Yorku. Roku 1566 byly majetkem antverpského obchodníka Nicolase Jonghelincka. Bruegel zde dokázal jedinečně zachytit atmosféru chladu a pošmournosti. Na zamrzlém rybníku bruslí venkované, hory v pozadí jsou odrazem Brueglova přechodu Alp.

• Žně, 1565, olej na plátně, 118 x 163 cm, Metropolitní muzeum umění, New York

Další obraz z cyklu Měsíců. Vyzařuje z něj atmosféra parného srpnového dne. Je založen na kontrastu masivního lánu obilí v popředí a vzdáleného údolí se vsí, která se ztrácí v oparu. Zlatá barva obilí vůči sytě zelené barvě vegetace v pozadí je dalším kontrastem. Vedrem zmožený venkovan usnul pod stromem s otevřenými ústy, parno vystihuje i postava shrbeně kráčejícího muže se džbánem.

• Svatební tanec v přírodě, 1566, olej na dřevě, 119 x 157, The Detroit Institute of Arts, Detroit
  

  Svatební tanec v přírodě, (1566)

Než byl obraz v roce 1941 restaurován, pochybovalo se o jeho pravosti. Motivy nespoutaného, divokého tance ve spojení s hrou dudáka symbolizují nestoudnost a hřích. Nevěstina korunka je zavěšena vzadu na plátně, před nímž je stůl s nádobou na peněžní dary novomanželům.

• Sčítání lidu v Betlémě, 1566, olej na dřevě, 115,5 x 164,5 cm, Musées royaux des Beaux-Arts de Belgique, Brusel

Bruegel umístil biblický děj na odpolední nizozemskou náves pokrytou sněhem. V popředí vlevo bylo poraženo prase, v hostinci se podává alkohol. Vzadu se děti kloužou na zamrzlé řece. V popředí vede Josef osla, na němž sedí Marie. Jsou součástí děje, jejich postavy se měřítkem ani ztvárněním nijak neliší od ostatních. Obraz se vztahuje k líčení Lukášova evangelia (Lukáš 2,1-5).

• Klanění Tří králů ve sněhu, 1567, tempera na dřevě, 35 x 55 cm, Winterthur, sbírka Oskara Reinharta
  

  Klanění Tří králů ve sněhu (1567)

V centru obrazu není biblická událost, která je umístěna k levému okraji obrazu, navíc částečně skryta za padající sníh. Hlavním námětem je prožívání zimy na nizozemském venkově. Jedná se zřejmě o první zobrazení padajícího sněhu v evropském malířství.

• Straka na šibenici, 1568, olej na dřevě, 45,9 x 50,8 cm, Hessisches Landesmuseum, Darmstadt

Zde Breugel malířsky cituje dvě nizozemská přísloví: "Kadit pod šibenicí" a "Tančit pod šibenicí". První z nich symbolizuje defekující chlapec v levém dolním koutě obrazu, druhé trojice bezstarostně tančících dětí. Obě přísloví měla podobný význam: Být statečný, nebát se autorit. Mistrovsky je opět podána krajina v levém plánu s vesnickou návsí, nad níž se tyčí mohutný hrad, vpravo dole věrné vyobrazení mlýna. Nad úrodnou nížinou v zadním plánu se zdvíhají vysoké hory.

• 
  Krajina s rozsévačem (1557)
• 
  Ikarův pád (asi 1558)
• 
  Pohled na Neapol (asi 1558)
• 
  Zápas masopustu s půstem (1559)
• 
  Nizozemská přísloví (1559)
• 
  Dětské hry (1560)
• 
  Bláznivá Markéta (1561)
• 
  Pád andělů (asi 1562)
• 
  Triumf smrti (asi 1562)
• 
  Nesení kříže (1564)
• 
  Žně (1565) z cyklu Měsíců
• 
  Senoseč (1565) z cyklu Měsíců
• 
  Lovci ve sněhu (1565) z cyklu Měsíců
• 
  Návrat stáda (Podzim) (1565) z cyklu Měsíců
• 
  Zimní krajina s pastí na ptáky (1565)
• 
  Pochmurný den (1565)
• 
  Víno na svátek svatého Martina (asi 1565-1568)
• 
  Sčítání lidu v Betlému (1566)
• 
  V zemi peciválů (1567)
• 
  Straka na šibenici (1568)
• 
  Selský tanec (1568)
• 
  Podobenství o slepcích (1568)
• 
  Selská svatba (1568)
• 
  Přísloví o ptačím hnízdě (Sedlák a zloděj ptáků) (1568)
• 
  Mrzáci (1568)

K ostatním členům rodiny patří Pieter van Aelst a Mayken Verhulst (tchán a tchyně Pietera Brueghela), Jan van Kessel starší (vnuk Jana Brueghela staršího) a Jan van Kessel mladší. Přes Davida Tenierse jsou také spřízněni s malířskou rodinou Teniersů a sochařskou a malířskou rodinou Quellinů, protože Jan-Erasmus Quellinus se oženil s Cornelií, dcerou Davida Teniers mladšího.

• Bruegel : Die weltweit erste große monographische Ausstellung über Pieter Bruegel d.Ä., výstava k 450. výročí úmrtí, Uměleckohistorické muzeum, Vídeň, od 2. října 2018 do 13. ledna 2019.[12][13]