Jan van Kessel starší

Jan Van Kessel starší byl aktivním malířem mezi roky 1648 a 1676. Katalogizace jeho prací byla obtížná, neboť docházelo k nejasnostem autorství jiných umělců s podobným jménem, kteří byli aktivní ve stejnou dobu. Vedle jeho syna Jana pracoval v Antverpách jiný malíř jménem Jan van Kessel, ovšem jedná se o zcela jinou osobu. Další Jan van Kessel maloval zátiší, zatímco v Amsterdamu byl jiný Jan van Kessel známý jako krajinář. Aby to ještě více komplikovalo, jeho otec měl strýčka také Jana Kessela, jehož otec je někdy označován jako Jan van Kessel II a Jan van Kessel mladší jako Jan van Kessel III. Dalším problémem při přiřazování je skutečnost, že Jan van Kessel starší používal ve své práci dva různé styly podpisu. Pro větší formáty použil kurzívnější a ozdobnější podpis, který by byl obtížně čitelný v menším malbě. Tato praxe vedla k chybnému předpokladu, že tyto práce byly vyrobeny dvěma různými malíři. Jan van Kessel se specializoval na drobné obrazy předmětů získaných z přírodního světa, jako jsou květinové zátiší a alegorické série zobrazující zvířecí království, čtyři základní prvky, smysly nebo části světa. Při zobrazování světa přírody si zakládal na přesnosti v detailu, používal ilustrované vědecké texty jako zdroje pro zobrazení objektů, jež prezentoval s přesností téměř vědeckou.

Jan van Kessel vytvořil velké množství studií zvířat, jako je hmyz, housenky a plazi, stejně jako obrazy květin a vzácných předmětů z celého známého světa. Dokázal, že je dobrým pozorovatelem a za jeho studie zvířat byl ve své době chválen pro svou pečlivost a přesnost. Jeho práce v této oblasti odráží současný světový pohled, v němž ocenění umění a přírody šlo ruku v ruce s uměním. Stejná touha shromáždit a třídit přírodní svět, která dala impuls k vytvoření Kunstkammern a Wunderkammern v pozdní 16. a 17. století, inspirovala umělceté doby k dosažení stejného výsledku i v malbě. Dědeček Jana van Kessela, Jan Brueghel starší, již ve své práci prokázal, jak umělci uvyklí empirickému pozorování, mohou reprezentovat svět tím, že zobrazují a klasifikují mnoho jeho prvků.

Motýli, hmyz a květiny ('Butterflies, Other Insects, and Flowers)

Důležitým vlivem na jeho studium zvířat byl vědecký naturalismus vlámského umělce Jorise Hoefnagela známého především pro jeho iluminované rukopisy a zátiší na pergamenu. Hoefnagelovo studium květin a hmyzu bylo vyryto a publikováno pod názvem Archetypa studiaque patris Georgii Hoefnagelii jeho synem Jacobem Hoefnagelem v roce 1592 ve Frankfurtu. Kniha je sbírkou 48 rytin rostlin, hmyzu a malých zvířat, která byla po studiích Jorisa Hoefnagela zobrazena ad vivum (živě) a měla velmi vliv na další generace malířů zvířat.

Studie zvířat od Van Kessela se odlišují od nezaujatého přístupu svých předchůdců, kteří uspořádali různou flóru a faunu v řadách, jako by byli vzorky v sběratelské skříňce. Van Kessel kladl větší důraz na složení a estetiku, aniž by opustil přesné vyobrazení dotyčného objektu. Příkladem tohoto přístupu je práce Studie zátiší hmyzu na větvi rozmarýnu s motýly, čmelákem, brouky a jiným hmyzem. V této kompozici vytvořil van Kessel dynamické uspořádání s hmyzem kolem jediné větvičky rozmarýnu, což vytváří iluzi, že motýly a včelka spolu komunikují. Navzdory absenci moralizujícího textu, jakým je opatřena publikace Jorise Hoefnagel, poselství van Kesselova zobrazení přírody jako zrcadla Boží moci bylo jeho publiku jasné.

Jeho studie flóry a fauny byly často vytvářeny ve velkých souborech a tyto studie byly někdy použity na skříních se sbírkami přírodnin. Na rozdíl od vysušených a ušpiněných vzorků uložených v těchto skříních jsou zobrazené objekty Jana van Kessela velmi živé a jsou jasně určeny k překvapení a potěšení diváka při otevírání vnějších dveří. Jan van Kessel začal kreslit tato díla v první polovině 50. let a nejstarší příklady byly namalovány v roce 1653. Zatímco některé z těchto děl byly provedeny na panelu, většina byla namalována na mědi. Měď poskytla hladký povrch, který nejlépe vyhovovala jeho pečlivému a detailnímu zobrazení.

Studie hmyzu na větvi rozmarýnu s motýly, čmelákem, brouky a jiným hmyzem ( A still life study of insects on a sprig of rosemary with butterflies, a bumble bee, beetles and other insects)

Jeho dědeček Jan Brueghel starší hrál klíčovou roli při vývoji žánru girlandových obrazů v prvních dvou desetiletích 17. století. Girlandové obrazy obvykle ukazují květinový věnec kolem obrazu nebo portrétu. Mezi další umělce, kteří se podíleli na raném vývoji tohoto žánru, patří Hendrick van Balen, Andries Daniels, Peter Paul Rubens a Daniel Seghers. Žánr byl zpočátku spojen s vizuálními obrazy reformačního hnutí, kdy na obrazech byly často zobrazovány náboženské motivy. Žánr tak byl inspirován kultem úcty a oddanosti k Panně Marii převládající na habsburském dvoře, a poté i v jižním Nizozemsku a v Antverpách obecně. Nejčasnější exempláře tohoto žánru často ukazují zbožněný obraz Panny Marie v kartuši, v pozdějších příkladech byl obraz v kartuši mohl být nejen náboženský ale i světský. Girlandové obrazy byly obvykle výsledkem spolupráce mezi malířem zátiší a malířem portrétu. Van Kessel by typicky maloval okolní zátiší, zatímco malíř objektu v kartuši byl zodpovědný za postavu nebo jiný obrázek v ní. Jeho spolupracovníci na girlandových obrazech byli jeho strýc David Teniers mladší, Erasmus Quellinus starší, Hendrick van Balen starší, Thomas Willeboirts Bosschaert a pravděpodobně i Jan Boeckhorst. Příkladem spolupráce Jana van Kessela a Davida Tenierse mladšího je jejich společná práce na girlandové kompozici Mýdlové bubliny (1660-1670, Louvre). V této práci Jan van Kessel namaloval ozdobný věnec představující čtyři prvky kolem kartuše ukazující mladého muže, který fouká mýdlové bubliny, což symbolizuje marnost, tj. pomíjivost života.