Podobenství o rozsévači

V Matoušově i v Markově evangeliu je text podobenství uvozen informací, že Ježíš mluvil z lodě k davu lidí na břehu. Ve všech třech evangeliích pak následuje Ježíšův výklad toho, proč káže pomocí podobenství, a po něm výklad přímo podobenství o rozsévači.

Samotný text podobenství (z Markova evangelia, Kralické bible) je následující:

3 Slyšte. Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval.

4 I stalo se v tom rozsívání, že jedno padlo podlé cesty, a přiletělo ptactvo nebeské, i zzobalo je.

5 A jiné padlo na místo skalnaté, kdež nemělo mnoho země, a hned vzešlo, proto že nemělo hlubokosti země.

6 A když vyšlo slunce, vyhořelo, a proto, že nemělo kořene, uschlo.

7 A jiné padlo mezi trní; i zrostlo trní, a udusilo je. I nevydalo užitku.

8 Jiné pak padlo v zemi dobrou, a dalo užitek zhůru vstupující a rostoucí; přineslo zajisté jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné pak stý.

Trochu později je přímo v textu obsažen výklad podobenství:

14 Rozsevač ten slovo rozsívá.

15 Tito pak jsou, ješto podlé cesty, jimž se rozsívá slovo, ale když [oni] slyší, i hned přichází satan, a vynímá slovo, kteréž vsáto jest v srdcích jejich.

16 A tak podobně ti, kteříž [jako] skalnatá země posáti jsou, kteříž jakž uslyší slovo, hned s radostí přijímají je.

17 Než nemají kořene v sobě, ale jsou časní; potom když vznikne ssoužení a protivenství pro slovo, hned se horší.

18 Tito pak jsou, kteříž mezi trní posáti jsou, ti jsou, kteříž slovo slyší,

19 Však pečování tohoto světa a oklamání zboží, a jiné žádosti přistupující, udušují slovo, tak že bez užitku bývá.

20 Tito pak jsou, kteříž v zemi dobrou símě přijali, kteříž slyší slovo, a přijímají, a užitek přinášejí, jiné třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné stý.

Podobenství o rozsévači zobrazuje jedna z nejstarších dochovaných maleb Pietera Bruegela, Podobenství o rozsévači z roku 1557. Johann Sebastian Bach složil v roce 1724 k tomuto tématu kantátu Leichtgesinnte Flattergeister.