Philippe Barbarin

Philippe Xavier Christian Ignace Marie kardinál Barbarin (* 17. října 1950, Rabat, Maroko) je francouzský římskokatolický duchovní, v letech 2002–2020 lyonský arcibiskup a Primas Galie.

Jeho Eminence
Philippe Barbarin
Kardinál-kněz
Arcibiskup lyonský
Philippe kardinál Barbarin
Církevřímskokatolická
ProvincieLyonská
ArcidiecézeLyonská
SídloLyon
PředchůdceLouis-Marie Billé
Heslo„Regnum Christi floreat“
„Kristovo království ať vzkvétá“
Znak
Svěcení
Kněžské svěcení17. prosince 1977
Biskupské svěcení22. listopadu 1998
světitel kardinál Louis-Antoine de Noailles
Kardinálská kreace21. října 2003
kreoval Jan Pavel II.
Titulkardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
Datum narození17. října 1950 (71 let)
Místo narozeníRabat, Maroko
Národnostfrancouzská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V březnu 2019 byl nepravomocně shledán vinným ze zatajování sexuálního zneužívání nezletilých jiným duchovním. Proti rozsudku se odvolal a odvolací soud jej obvinění zprostil.

Životopis

Philippe Barbarin studoval v Paříži filozofii a katolickou teologii. Získal licenciát z teologie a je doktorem filozofie. Dne 17. prosince 1977 byl vysvěcen na kněze a následujících osm let působil jako vikář v Alfortville a Vincennes. V letech 1985 až 1990 pracoval jako duchovní a učitel v Saint-Maur. Zabýval se také otázkami ekumenického hnutí. V letech 1991 až 1994 byl farářem v Boissy-Saint-Léger, v letech 1994 až 1998 pracoval v semináři ve Vohitsoa na Madagaskaru.

V roce 1998 byl jmenován biskupem v Moulins. Biskupské svěcení přijal 22. listopadu téhož roku. V roce 2002 se stal nástupcem kardinála Billého na místě arcibiskupa lyonského a získal čestný titul „primas Galie“.

21. října 2003 ho papež Jan Pavel II. při konzistoři jmenoval kardinálem a byl mu přidělen titulární kostel Santissimà Trinità al Monte Pincio.[1]

Krytí sexuálního zneužívání

V březnu 2019 byl Barbarin shledán vinným ze zatajování sexuálního zneužívání nezletilých jiným duchovním. Proti rozsudku se odvolal. O ohledem na presumpci neviny papež František nepřijal jeho rezignaci.[2] Po zprošťujícím rozsudku papež jeho rezignaci dne 6. března 2020 přijal.

Členství v římské kurii

Philippe Barbarin je členem následujících institucí:

Dílo
  • Théologie et sainteté
  • Histoire des missions chrétiennes, hlavní autor Jean Étèvenaux
  • Paul Claudel: maître spirituel pour notre temps, spoluautor Jean Bastaire
  • Le rabbin et le cardinal: un dialogue judéo-chrétien d'aujourd'hui, spoluautoři Gilles Bernheim a Jean-François Mondot

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Philippe Barbarin na německé Wikipedii.

  1. Svatý stolec: Angelus 28. září 2003
  2. ČTK/RADIOVATICANA.CZ. Papež nepřijal rezignaci francouzského kardinála Barbarina. Christnet.eu [online]. 2019-3-19. Dostupné online.

Literatura
  • Anura Gurugé, The Next Pope: After Pope Benedict XVI, 2010, str. 22-23, ISBN 978-0-615-35372-2

Související články

Externí odkazy
Biskup moulinský
Předchůdce:
André Quélen		 1998–2002
Philippe Barbarin		 Nástupce:
Pascal Roland
Arcibiskup lyonský a primas Galie
Předchůdce:
Louis-Marie Billé		 2002–2020
Philippe Barbarin		 Nástupce:
dosud nejmenován
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.