Petr Konaševič-Sahajdačnyj

Polské erbovní společenství jménem Pobog, ke kterému Petr Sahajdačnyj náležel

Petr Konaševič se narodil v Polsko-litevské unii ve vesnici Kulčice (okolí města Přemyšl) tři kilometry od Sambiru v Rusínském vojvodství do východoukrajinské pravoslavné šlechtické rodiny. Otcovo příjmení bylo Kononovič.[4] Absolvoval Ostrožskou akademii ve Volyni. Jeho spolužákem byl Meletij Smotrickij, autor knihy Gramatika, podle které se mnoho generací Ukrajinců, Rusů a Bělorusů učilo slovanskou jazykovou gramatiku. Již v mládí se naučil zacházet se zbraněmi a jezdit na koni. Připojil se ke kozákům ze Záporožské Siče a zúčastnil se vojenské expedice do Moldavska roku 1600 a do Livonska roku 1601. Talent pro vojenskou strategii, odvahu a schopnost předvést své vůdcovství v nesnázích a při útrapách, si osvojil od kozáckého hejtmana Samijlo Kišky. Následně se Sahajdačnyj přestěhoval do Lvova a poté do Kyjeva, kde se stal asistentem a soukromým učitelem rodiny kyjevského soudce I. Aksaka.

Sahajdačnyj nebojoval jenom o nadvládu, ale taktéž za náboženská a kulturní práva ukrajinského lidu. Roku 1620 přihlásil sebe a celé záporožské vojsko jako studenty Kyjevské bratrské školy, která předcházela dnešní Kyjevsko-mohyljanské akademii. Bylo tak učiněno z důvodu ochrany školy před její přeměnou z pravoslavné na římskokatolické jezuitské kolegium. Taktéž přispěl k založení kulturního centra v Kyjevě a usiloval o sjednocení kozácké armády s ukrajinským duchovenstvem a šlechtou.^[zdroj?]

Na začátku roku 1620 poslal Sahajdačnyj poselstvo k ruskému caru. V onu dobu tam pobýval patriarcha Teofén III. Jeruzalémský a toto poselstvo s ním vedlo rozhovory o možnosti jeho příchodu na Ukrajinu.

V tom samém roce Sahajdačnyj přesvědčil patriarchu, který se nedávno vrátil z Moskvy, aby zrekonstruoval pravoslavnou hierarchii, která byla téměř zničena založením ukrajinské řeckokatolické církve.

Patriarcha vinil kozáky z účasti v moskevském tažení s tvrzením, že kvůli němu na jejich hlavy padá zatracení, protože Moskevští jsou pravoslavní křesťané a že v budoucnosti už proti nim nebudou kozáci nikdy bojovat.[12][13]

Patriarcha dosadil Joba Boreckého jako kyjevského metropolitu a několik dalších metropolitů v tu samou dobu.[4] Protože Polsko-litevská unie hrozila zatčením Teoféna pro obvinění ze špionáže, pověřil patriarcha Sahajdačného svou ochranou. Po dosazení vybraných metropolitů Sahajdačnyj eskortoval patriarchu k Osmanským hranicím s armádou kozáků o počtu 3 000 mužů.[11]

Meč, který Sahajdačnému daroval korunní princ Vladislav Vasa jakožto symbol vděčnosti

Obrana polské zástavy u Chotynu podle Juliusze Kossaka (1892)

Polsko-litevská unie souhlasila s dosazením, protože si chtěla zachovat blízký kontakt se Sahajdačným po porážce polsko-litevské armády Turky v bitvě u Cecory.

Kvůli Sahajdačného úmírněné politice vůči Unii byla vzbuzena nespokojenost mezi kozáky a roku 1620 krátce zvolili Jacka Borodavka za hejtmana.[4] V roce 1621 se uskutečnila slavná bitva u Chotynu, kde skoro 80 000 kozáků a polsko-litevských jednotek bojovalo proti 160 000 turecké přesile. Po celý jeden měsíc byli útočníci drženi na uzdě až do doby, kdy napadl první sníh a Osman II. byl nucen stáhnout své oslabené vojenské síly.[14] Sahajdačnyj a jeho armáda hráli v bitvě významnou roli, což také donutilo Turky podepsat pro ně nepříznivou mírovou smlouvu. Během bitvy byl Sahajdačnyj vážně zraněn. Po bitvě mu korunní princ Vladislav za jeho služby zaslal meč.

Dne 20. dubna 1622 zemřel Sahajdačnyj v Kyjevě na následky zranění, která utrpěl v bitvě u Chotynu. Později byl pohřben v Kyjevsko-bratrském klášteře Zjevení Páně[15]. Svůj majetek zanechal bratrským školám v Kyjevě a Lvově pro církevní záležitosti.[4] Odkaz Sahajdačného byl tak veliký, že se většina populace Kyjeva masově zúčastnila jeho pohřbu.[11] Sahajdačného práce s názvem O Unii, byla vysoce oceněna litevským kancléřem Lvem Sapiehou.[16] Roku 1646 Jan III. Sobieski, budoucí král Polsko-litevské unie, řekl o Sahajdačném následující:

Polský historik Jan Widacki napsal, že Konaševič-Sahajdačnyj byl mezi záporožskými hejtmany ten nejvíce loajální Polsku.[18] Byl zastánce polsko-ukrajinské vojenské spolupráce proti vnějším nepřátelům Unie.[19][20]

Fregata „Hetman Sahajdačnyj“ třídy Krivak byla vlajkovou lodí ukrajinského námořnictva[21] až do svého potopení v Mykolajivu během ruského útoku v březnu 2022.[22]

• Fregata „Hetman Sahajdačnyj“ – vlajková loď ukrajinského námořnictva po dobu více než 20 let.
• Akademie pozemních sil ve Lvově nese jméno Petra Sahajdačného.[23][24]
• Po ruské anexi Krymu v březnu 2014 byl památník Konaševiče-Sahajdačného odstraněn ze Sevastopolu a předán do Charkova,[25] kde byl v srpnu 2015 znovu odhalen.[26]
• V roce 2001 byl památník věnovaný Petru Konaševiči-Sahajdačném vztyčen v Kyjevě na Kontraktovém náměstí. Autory památníku jsou Valerij Švestov, Oles Sidoruk a Boris Krylov.