Petr Holý

Narozen v Příbrami, dětství a studia strávil v Dobříši, poté studoval na FFUK v Praze, kde v roce 1997 absolvoval obor japanologie diplomovou prací Vývoj a základní paradigmata divadla kabuki do 1. poloviny 19. století pod vedením PhDr. Dany Kalvodové CSc. Od roku 1998 působí v Tokiu. V letech 1998-2000 se věnoval studiu kabuki na Univerzitě Tokyo Gakugei v Tokiu, 2000-2006 pak jako řádný posluchač doktorandského studia pod vedením prof. Hideo Furuido na Katedře divadla a filmu Univerzity Waseda v Tokiu výzkumu kabuki 1. pol 19. století se zaměřením na hru Strašidelný příběh z Jocuji na Tókaidó od dramatika Curuji Nanbokua IV. Doktorskou práci však nedokončil.

V letech 2004-2006 působil jako odborný asistent na 1. Fakultě literatury Univerzity Waseda, Oboru divadla a filmu. Současně se podílel na vzniku myšlenky, pořádání a jako přednášející se rovněž aktivně účastnil řady mezinárodních sympozií o japonském a čínském divadle (ve spolupráci s Divadelním muzeem Univ. Waseda, FFUK Praha a DAMU). Od roku 2006 je mimořádným lektorem a badatelem při Divadelním muzeu Tsubouči Šójóa při Univerzitě Waseda v Tokiu. V roce 2006 vstoupil do diplomatických služeb a založil České centrum Tokio, jehož prvním ředitelem byl do roku 2013.

Semestrálně přednášel na Univerzitě Palackého, Univerzitě Tokyo Gakugei, Tokijské univerzitě, Univerzitě Saitama. Dále působil na Univerzitě Tokyo Jogakkan a Joshibi University of Art and Design (Úvod do japonského divadla, Úvod do české animace, Transkulturní komparace aj.).

Dále vedle své univerzitní a překladatelské činnosti se svou ženou vede český kulturní salon CHEKOGURA[6], či propaguje japonská kimona v Česku.[7]

Pořádal v Tokiu kurzy českého jazyka, přednášel v Asahi Culture Centre. Stál u vzniku seriálu Šumné stopy (odborným poradcem dílů věnovaných českým architektům v Japonsku[8][9]), jako scenárista a režisér se podílel na dokumentech Na cestě po Tokiu,[10] Na cestě po Kjúšú,[11] a dalších. Spolupracuje s televizí NHK, Českou televizí,[12] Českým rozhlasem,[13][14] v Japonsku šíří českou kulturu, literaturu, umění, design a film.

Jako perličku lze uvést, že se podílel na úpravě hrobky arch. Jana Letzela.[15]

Kromě překladů z japonštiny (Zeami: Nebeské roucho, v: Kalhoty pro dva, 1997; Kótaró Tanaka: Krabí zjevení/Podivné příběhy ze starého Japonska, 1999; Kafú Nagai: Snová žena, 1999 – s Denisou Vostrou; dále publikoval své původní překlady: divadelní hru Hiroto Išidy pro dětské kabuki O paní Hotoke a meči Kamenosečném, DISK, 2002; novely Edogawa Ranpo: Lidské křeslo, Analogon, 2007; Džuničiró Tanizaki: Fumičina nožka, Analogon, 2008) překládá aktivně i do japonštiny (Švankmajerova kunstkamera, 2001, japonské titulky k filmům Jana Švankmajera, Věry Chytilové - Sedmikrásky a další).[16]

Publikuje v japonských vědeckých časopisech (např. Strašidelný příběh z Jocuji na Tókaidó v ČR – O-Juva-Inari-Daimjodžin v Pavilonu hrůzy Joe Hlouchy, v: The Institute for Theatre Research: Bulletin III, The 21st Century COE Program, Waseda University, 2004; Česká avantgarda a kabuki - Asagao, v: Kokubungaku, leden 2007 a další) a v časopisu DISK.

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Petr Holý