Perchta II. z Boskovic

Starobrněnský klášter byl ve 20. letech 15. století vypleněn Husity a kostel vypálen.[2] K opětovnému zpustošení kláštera a vypálení kostela došlo roku 1467 během česko-uherských válek při obléhání Brna Viktorinem, synem Jiřího z Poděbrad.[3] Komunita klášter musela opustit a navrátila se roku 1470.[4] Posléze byl klášter s kostelem pod abatyší Perchtou postupně opravován a oltáře sv. Kříže a tři boční oltáře posvěceny biskupem Tasem z Boskovic dne 13. srpna 1470.[5][6][7] V rámci této opravy nechala Perchta vybavit kostel novým oltářem sv. Kříže[pozn. 1] s hlavním votivním a odpustkovým obrazem Mše sv. Řehoře z roku 1480 (na rámu je nápis PERCHTA ABBATTISSA DE BOSKOVIC 1480).[3][pozn. 2] Roku 1480 rovněž nadala oltáře Božího Těla, sv. Kříže a apoštolů sv. Šimona a Judy 25 zlatými, aby se tu ročně sloužily tři mše svaté za spásu duší jejich rodičů.[5][8][9][3] V rámci této obnovy byl nejspíše pořízen také mosazný sedmiramenný svícen a další deskové malby Legenda sv. Liberia – Zázrak Panny Marie Sněžné (1480, revers opět Mše sv. Řehoře), Křest sv. Augustina (ca 1480), či další malby z původně mariánského nebo christologického cyklu Madona ochránkyně (ca 1480), Dvanáctiletý Ježíš v chrámu (ca 1480).[pozn. 3] Náměty obrazů, jejich ikonografie a funkce nejspíše reprezentují přiklonění se ke katolické víře a protireformaci.[3][10][pozn. 4] Pozdněgotické oltáře zanikly s barokizací kostela, kterou roku 1762 iniciovala abatyše Antonia von Ulrici,[11] dochované panely obrazů roku 1819 daroval augustiniánský opat Benedikt Eder nově vzniklému Františkovu muzeu (dnes v Moravské galerii).[12][13]

• 
  Mše sv. Řehoře
• 
  Zázrak Panny Marie Sněžné
• 
  Mše sv. Řehoře (revers)
• 
  Smrt Panny Marie
• 
  Křest sv. Augustina
• 
  Dvanáctiletý Ježíš v chrámu

Perchta se u těch, jenž chtěli klášter zbavit jejich statků, domáhala práva před zemským soudem. Roku 1464 pohnala před soud Milotu z Tvorkova ze 100 hřiven, že jí odňal na obecní silnici, víno a klášterní dobytek. Jiřího z Kravař a na Strážnici pohnala ze 200 hřiven, za to že jí držel bez práva dvůr v Nosálovicích, Hynka z Kukvic a na Rosicích ze 300 hřiven, za to že vzal klášteru vsi Omice a Bukovany, a Protivce ze Zástřizl a na Pavlovicích ze 200 hřiven, že klášteru odňal les Lhotu u Žárošic. Stejným způsobem poháněla jiné škůdce kláštera, když byl opět zahájen soud zemský roku 1480 a 1481.[5]