Sedmiramenný svícen (Brno)

Svícen má zužující se válcovitý dřík s kruhovou podstavou, na jehož spodní části je šest prstenců. Z podstavy dříku vybíhají tři zvířecí hlavy, celý svícen stojí na osmibokém kameni s profilovanou horní hranou, do níž jsou zvířecí hlavy zapuštěny. Dřík je dále rozdělen šesti výraznými prstenci, ve střední části navíc tenkými prstenci mezi nimi. Z třetího až pátého prstence vybíhají osově souměrně ze strany ramena, jejichž zahnutí připomíná tvar oslího hřbetu. Ramena s osmibokým průřezem jsou rovněž rozdělena prstenci, vnější ramena čtyřmi, prostřední třemi a vnitřní jen dvěma. Délka ramen se směrem ke středu zkracuje, takže jejich konce jsou v jedné rovině. Konce ramen jsou zakončeny miskami, přičemž prostřední je větší, a mezi sebou propojeny pruty s prolamovanými oblouky.[3] Na svícnu se nenachází žádné nápisy či značky.

Původ a datace svícnu není jasná. V prvním článku o svícnu je jeho vznik umístěn do první poloviny 15. století.[5] V současnosti převládá názor, že vznikl na konci 15. či začátku 16. století.[1] Není známo kdo mohl svícen objednat, předpokládá se, že mohl být pořízen za abatyše Perchty z Boskovic (ve funkci 1464–1482), která během 70. a 80. let klášter s pomocí svého bratra, olomouckého biskupa Tase z Boskovic, obnovovala po škodách způsobených husitskými válkami a válkou s uherským králem Matyášem Korvínem.[6][7][pozn. 1] Chrám byl během toho vybaven souborem deskových maleb a původní oltář sv. Kříže byl upraven a doplněn obrazem Mše sv. Řehoře.[6][pozn. 2][pozn. 3] August Prokop uvádí tradici, podle které je svícen darem markraběte Jana Jindřicha augustiniánům a pochází tak z jeho doby.[4][1] Někdy se uvádí, že svícen daroval bratr Jana Jindřicha král Karel IV., který nově založenému klášteru sv. Tomáše daroval obraz madony.[8]

Svícen svým počtem ramen následuje biblický vzor zlatého sedmiramenného svícnu z Šalamounova chrámu v Jeruzalémě. Podobné svícny se objevují v kostelích od raného středověku až do konce 16. století.[1] Tvar svícnu je jednoduchý a jeho zdobení střídmé, což narušují zvířecí hlavy na postavě.[3] Na základě celkového tvaru, tupých profilů a prolamovaných oblouků datuje profesor architektury Hanns Petschnigg svícen do 15. století.[3][13] Lüer a Creutz zařadili svícen do 14. století společně se svícny z Frankfurtu nad Odrou (1375),[14] Lüneburgu (1400), Gandersheimu (před 1433)[15] či Halberstadtu (1475), nejspíše bez znalosti jejich datace, a brněnský svícen označují za jihoněmecký.[16] Peter Bloch na základě vzhledu datuje svícen do konce 15. století, což přebírá i Bohumil Samek.[17][18][19][12] Bloch tak činí na základě zařazení brněnského svícnu do početné severoněmecké skupiny gotických svícnů, avšak nelze jej přesněji zařadit jelikož se vymyká.[20]

Gotické svícny podle něj vykazují několik charakteristik: oproti stromovitým románským svícnům je tvar kompaktnější; materiálem není již bronz, ale mosaz; části dříku a ramen nebývají propojeny zdobenými uzly, ale prstenci; tvar ramen vychází spíše z tvaru oslího hřbetu; misky na svíčky jsou až na výjimky v rovině a noha je oproti románským příkladům s draky a větvovím tvořena jednoduššími tvary – různě profilovaným nebo stupňovaným talířem.[20] Samostatnou skupinou jsou svícny s konzistentní talířovitou nohou, která stojí na lvech – většinou třech nebo čtyřech, v případě brněnského či kolobřežského svícnu je talíř propojen se lvy navíc pomocí malých zvířecích hlav. U brněnského svícnu však lvi chybí.[20][pozn. 6]

Dana Stehlíková v katalogovém hesle ke svícnu shledává, že není možné jednoznačně rozhodnout jestli jde o import vlámského, porýnského nebo saského vzoru či o brněnskou napodobeninu a uvádí „dosavadní datování“ do 15. či začátku 16. století.[pozn. 7] Stehlíková rovněž polemizuje nad tím, jestli svícen není mladší kopií originálu, který mohl být roztaven pro válečné účely, jelikož na svícnu chybí jakékoliv nápisy či značky.[21] Aleš Flídr konstatuje, že se svícen stylově řadí do pozdního středověku a navrhuje, že může jít o import z dolního Porýní či o brněnskou práci.[22]

Podobné gotické svícny jsou v Kolobřehu (1327),[23] Möllnu (1436),[24] Werbenu (1487),[25] Perlebergu (1475),[26] Halberstadtu (1475),[27] Lundu (2. pol. 15. st), Hamelnu (1490),[28] Magdeburgu (1494).[29][pozn. 8] Stockholmu (konec 15. st.),[30] Tallinu (1519)[31] a Fürstenwaldu (1538).[32]

• 
  Sedmiramenný svícen v katedrále v Kolobřehu
• 
  Detail svícnu v Kolobřehu
• 
  Sedmiramenný svícen v kostele sv. Mikuláše v Mölln
• 
  Pětiramenný svícen v kostele sv. Jana ve Werbenu
• 
  Pětiramenný svícen v kostele sv. Jakuba v Perlebergu
• 
  Tříramenný svícen v kostele P. Marie v Halberstadtu
• 
  Sedmiramenný svícen v katedrále ve Stockholmu
• 
  Sedmiramenný svícen v kostele sv. Mikuláše v Tallinu
• 
  Sedmiramenný svícen v katedrále v Lundu

Účel svícnu není znám, podle Petera Blocha měly obecně sedmiramenné svícny v kostelích dvojí význam.[33] Sedmiramenné svícny se začaly v kostelích objevovat v době vlády Karla Velikého, jenž Cáchy považoval za druhý Jeruzalém a svoji palácovou kapli za druhý Šalamounův chrám, v němž umístěný trůn napodoboval Šalamounův trůn.[33] Tímto se Karel Veliký pomyslně pasoval na nového Šalamouna a vládce křesťanstva.[17] Součástí odkazu na Šalamounův chrám byly rovněž sedmiramenné svícny, jenž se podle pramenů měly nacházet v chrámu v Aniane společně s archou úmluvy ve formě dutého oltáře a v chrámu ve Fuldě s archou ve formě relikviáře.[33][34] Tato karolinská tradice zakládá na prvotním významu svícnu, připomínajícím menoru, který měl společně s archou úmluvy představovat Šalamounův chrám, prototyp všech chrámů víry. Zároveň svícen a archa souvisí s představou ecclessie (znamenající zároveň Církev i kostel) jako nového Chrámu, většího a dokonalejšího. Druhý význam získaly svícny ve dvanáctém století, kdy měly formu stromu, čímž měly představovat strom Jesseho podle Izajášovy vize. Svícen by v tomto případě představoval samotný strom a sedm svící by odkazovalo na sedm darů ducha svatého.[33]

Z jakého kovu je svícen odlit není v literatuře jednoznačné. Starší literatura převážně uvádí, že je svícen mosazný,[10][3][35][36][17] některé neodborné či současné prameny uvádí bronz.[11][37][7][19][18][1][2][22] Jednoznačná materiálová analýza však dosud nebyla publikována.

Svícen je částečně zobrazen na medaili Lumíra Šindeláře Perla Moravy – dar Karlův (1978) za postavou Svatotomské madony.[38]