Pavel IV.

Pavel IV. (28. června 1476 Capriglio18. srpna 1559 Řím), původním jménem Giovanni Pietro Carafa, byl od 23. května 1555 až do své smrti římským papežem. Byl autorem seznamu Index Librorum Prohibitorum, který, neustále doplňován, platil po několik dalších staletí.

Jeho Svatost
Pavel IV.
223. papež
Církevřímskokatolická
Uveden do úřadu26. května 1555 (intronizace)
Pontifikát začal23. května 1555
Pontifikát skončil18. srpna 1559
PředchůdceMarcel II.
NástupcePius IV.
Znak
Svěcení
Biskupské svěcení18. září 1505
Kardinálská kreace22. prosince 1536
Titulkardinál-kněz
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
  • biskup v Chieti (jm: 30.7.1505)
  • arcibiskup v Brindisi (jm: 20.12.1518 – rz: 8.8.1524)
  • kardinál-kněz u San Pancrazio (jm: 15.1.1537)
  • arcibiskup v Chieti (jm: 20.6.1537)
  • kardinál-kněz u San Sisto (jm: 24.9.1537)
  • kardinál-kněz u San Clemente (jm: 6.7.1541)
  • kardinál-kněz u St. Maria in Trastevere (jm: 24.9.1543)
  • kardinál-biskup d. Albano (jm: 17.10.1544)
  • kardinál-biskup d. Sabina (jm: 8.10.1546)
  • arcibiskup v Neapoli (jm: 22.2.1549)
  • kardinál-biskup d. Frascati (jm: 28.2.1559)
  • kardinál-biskup d. Porto-Santa Rufina (jm: 29.11.1553)
  • kardinál-biskup d. Ostia (e Velletri) (jm: 11.12.1553)
Zúčastnil se
  • papežské konzistoře 1536 (kreován kardinálem); konkláve: 1549/1550, duben 1555, květen 1555 (zvolen papežem); papežské konzistoře: červen a prosinec 1555, březen a červen 1557
Osobní údaje
Rodné jménoGiovanni Pietro Carafa
Datum narození28. června 1476
Místo narozeníCapriglio, Neapolské království
Datum úmrtí18. srpna 1559
(ve věku 83 let)
Místo úmrtíŘím, Papežský stát
Místo pohřbeníSanta Maria sopra Minerva
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Pocházel z Neapolského království a již ve 14 letech vstoupil do dominikánského řádu. Na nátlak otce sice brzy z řádu vystoupil, ale začal se věnovat studiu teologie a v 18 letech byl vysvěcen na kněze. Později se dostal do Říma a do služeb Julia II., který ho vyslal na diplomatickou misi k aragonskému králi Ferdinandovi. Další diplomatické cesty brzy následovaly – španělské Nizozemí, kde se poprvé setkal s budoucím císařem Karlem V., do Anglie a dalších zemí. V Římě později založil řád Theatinů, italskou obdobu jezuitů. Roku 1538 získal kardinálský klobouk a roku 1542 stál u znovuobnovení římské inkvizice. Stal se také nejvyšším inkvizitorem a tím zůstal i po svém zvolení papežem. Je pohřben v kostele Santa Maria sopra Minerva.

Pontifikát

Částečně i díky vlivu inkvizice byl Giovanni Carafa roku 1555 zvolen papežem. Následně přijal jméno Pavel IV. Na Petrův stolec nastoupil jako jeden z nejstarších papežů v dějinách. Ve své zahraniční politice byl rozhodným odpůrcem Španělska a Habsburků vůbec, a tak v určitých momentech byl ochoten podpořit i Francii, ačkoli spojenectví nikdy nenabylo důvěrného charakteru. Pavlova politika vyprovokovala španělského krále, Karla V., aby společně se svým synem a následníkem trůnu Filipem přitáhl k Římu. Pavel IV. odpověděl zahájením církevního procesu, ve kterém byli oba muži obviněni z hereze a usilování o život papeže. Avšak po smrti svého otce nový král Filip II. dohodl v září 1557 mír v Cave.

Papež následně dále posiloval pozici inkvizice. Roku 1558 jmenoval doživotně nejvyšším inkvizitorem kardinála Micheleho Ghislieriho, budoucího papeže Pia V., a dal mu na starost reformu církve.

Proces s kardinálem Moronem

Související informace naleznete také v článku Giovanni Girolamo Morone.

Právě do doby roztržky mezi papežem a Španělskem spadá i obvinění kardinála Moroneho z podpory kacířství a s ním započatý inkviziční proces. Kardinál měl být i upálen, ale papežova smrt 2 roky po Moroneho zatčení inkvizici na čas ochromila a Morone byl osvobozen. Ještě před smrtí však Pavel IV. stihl vydat bulu Cum ex apostulatus officio, podle níž každý, kdo byl podezřelý z hereze, i když byl později očištěn, nesměl být zvolen papežem.

Dílo a smrt

Stříbrňák ražený v Římě za pontifikátu Pavla IV. v r. 1555

Odkazy

Literatura

Externí odkazy

Papež
Papež
Předchůdce:
Marcel II.
15551559
Pavel IV.
Nástupce:
Pius IV.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.