Pavel Hron (politik)

Biografie

Původně se jmenoval Karel, ale z neznámých důvodů si později křestní jméno změnil.[4] Od roku 1931 do roku 1945 pracoval nejprve jako pekařský učeň a pekařský dělník v Jihlavě,[2] potom jako horník v Ostravě. Vystudoval střední školu. Už za první republiky byl politicky aktivní. Od roku 1932 byl členem Komsomolu. V roce 1935 vstoupil do KSČ. Za války byl v letech 1944–1945 aktivní v odboji.[3] Byl vedoucím pětičlenné ilegální skupiny, která například rozšiřovala ilegální Rudé právo.[4]

Po válce pracoval v letech 1945–1948 v podniku Západomoravské továrny na sukna a přikrývky v Malém Beranově.[3] V roce 1948 se uvádí jako dělník a předseda MNV, bytem Helenín.[5]

Zastával i četné stranické funkce. V letech 1954–1960 byl vedoucím tajemníkem KSČ v Olomouci, v letech 1960–1962 v Brně. XI. sjezd KSČ ho zvolil za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. XII. sjezd KSČ a XIII. sjezd KSČ ho zvolil na post člena Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ, které v období prosinec 1962 - březen 1968 i předsedal. V roce 1958 mu byl udělen Řád práce, v roce 1967 Řád republiky a roku 1977 Řád Vítězného února.[6][7][8] V letech 1959–1960 studoval na Vysoké škole politické ústředního výboru Komunistické strany Československa.[2]

Po volbách roku 1948 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním kraji Jihlava. Mandát nabyl až dodatečně v červenci 1951 jako náhradník poté, co rezignoval poslanec Vladimír Podborský.[9] Mandát získal i ve volbách v roce 1954 (volební obvod Olomouc-venkov-Prostějov),[10] ve volbách v roce 1960 (nyní již jako poslanec Národního shromáždění ČSSR za Jihomoravský kraj, podílel se na projednání ústavy ČSSR v roce 1960)[11] a ve volbách v roce 1964. V Národním shromáždění zasedal až do konce jeho funkčního období v roce 1968.[12]

Po federalizaci Československa ještě usedl roku 1969 do Sněmovny lidu Federálního shromáždění, kde setrval do konce volebního období, tedy do voleb v roce 1971.[13] Za normalizace působil v letech 1970–1977 jako ředitel Muzea V. I. Lenina v Praze.[6]

Odkazy

Reference

  1. Pavel Hron [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-16]. Dostupné online.
  2. BROŽ, Václav - SLUŠNÁ, Oľga. Kdo je kdo v Československu: Biografie žijících osob se stálým bydlištěm v ČSSR. [s.l.]: ČTK, 1969. 341 s. Dostupné online. S. 283.
  3. LEWYTZKYJ, Borys - STROYNOWSKI, Juliusz. Who's who in the Socialist Countries. [s.l.]: K. G. Saur Pub., 1978. Dostupné online. S. 228. (anglicky)
  4. Petr Anev, Matěj Bílý (eds): Biografický slovník vedoucích funkcionářů KSČ (1921–1989) A-K ; Nakladatelství Academia, 2018, ISBN 978-80-200-2960-7, str. 475–476
  5. Rudé právo, 12. 5. 1948, s. 4.
  6. Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945 - 1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2012-01-16]. Dostupné online.
  7. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 528, 534.
  8. Kandidáti Národní fronty pro volby do Národního shromáždění. Rudé právo. Listopad 1954, roč. 35., čís. 312, s. 2. Dostupné online.
  9. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-16]. Dostupné online.
  10. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-16]. Dostupné online.
  11. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-16]. Dostupné online.
  12. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-16]. Dostupné online.
  13. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-16]. Dostupné online.

Literatura

  • SKOŘEPOVÁ, Michaela. Přesvědčeným komunistou po celý život. Osudy předsedy Ústřední kontrolní a revizní komise KSČ Pavla Hrona. Paměť a dějiny. Roč. 2018, čís. 3, s. 93–97. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.