Paula Paretová

S judem začínala v 9 letech na předměstí Buenos Aires v Clubu San Fernando po vzoru staršího bratra Marca, který je jejím největším fanouškem a doprovází jí na všech významných turnajích.[1] Vrcholově se připravuje v River Plate v Clubu Estudiantes pod vedením Fernanda Yumi a ve vrcholovém tréninkovém centru CeNARD pod vedením Tigrana Karganjana. Její osobní trenérkou je Laura Martinelová. V argentinské ženské reprezentaci se pohybuje od roku 2006 v superlehké váze do 48 kg. V roce 2007 si děleným 5. místem na mistrovství světa v Riu zajistila přímou kvalifikaci na olympijské hry v Pekingu v roce 2008. V Pekingu takticky nezvládla čtvrtfinálový zápas s Japonkou Rjóko Taniovou a spadla do oprav. Z oprav se probojovala do souboje o třetí místo proti Severokorejce Pak Ok-song, kterou v závěrečných sekundách kontrovala technikou tani-otoši a získala bronzovou olympijskou medaili.

V roce 2012 se kvalifikovala na olympijské hry v Londýně. Jako vítězka Panamerických her v Guadalajaře z roku 2011 však olympijský turnaj takticky nezvládla. Rozhodčí často neakceptovali její taktickou hru utíkat do techniky sode-curikomi-goši a za stahování jí penalizovali. Ve čtvrtfinále prohrála na napomínání s Japonkou Tomoko Fukumiovou a v souboji o třetí místo prohrála po uděleném napomenutí za stahování s Belgičankou Charline Van Snickovou. Obsadila dělené 5. místo.

Na svých třetích olympijských hrách v Riu v roce 2016 startovala jako úřadující mistryně světa. Svoji typickou hru na honěnou doplnila o účinnou kombinací nožní techniky o-uči-gari s dokončením sode-curikomi-goši. V semifinále touto kombinací v úvodní minutě zápasu zaskočila Japonku Ami Kondóovou a vedení na wazari udržela do konce hrací doby. Ve finále proti Jihokorejce Čong Po-kjong ujala v závěru druhé minuty po výpadu ko-uči-gari vedení na wazari a bodový náskok udržela do zápasu. Získala zlatou olympijskou medaili.