Paul Adam Soppa

Paul Adam Soppa (2. června 1905[1] Koppenfeld - 3. května 1947[1] Praha) byl od roku 1939 do roku 1945 velitelem vězeňského oddělení gestapa v pankrácké věznici v Praze. Těsně před vypuknutím pražského povstání v květnu 1945 unikl do amerického pásma. Tady byl zajat a následně vydán Československé komisi pro stíhání válečných zločinců. Pro retribuční trestné činy byl odsouzen k trestu smrti a popraven ve věznici, ve které po celou dobu protektorátu působil.

Paul Adam Soppa
Paul Adam Soppa (před rokem 1945)
Narození2. června 1905[1]
Koppenfeld, Německá říše Německá říše
Úmrtí3. května 1947[1]
Praha, Československo Československo
Příčina úmrtíoběšení
Povolánívelitel vězeňského oddělení gestapa v pankrácké věznici v Praze
PředchůdceAlbert Seidl (velitel vězeňského oddělení gestapa v pankrácké věznici v Praze)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

Paul Soppa se narodil 2. června roku 1905 v německé obci Koppenfeld.[p 1]

Mezi světovými válkami

Do SS vstoupil v roce 1933 a postupně se propracoval až do hodnosti SS-Untersturmführer (poručík).[3] V roce 1934 byl Paul Soppa čtyři měsíce vězněn v litoměřické věznici. V roce 1937 se stal vrchním vězeňským dozorcem ve vězení říšského vedení gestapa v Berlíně.[2] Ještě před vznikem protektorátu byl zatčen a krátkou dobu strávil v pankrácké věznici. Bylo mu kladeno za vinu, že organizoval fašistické bojůvky v československém pohraničí a účastnil se násilných rozvratných akcí. Po prošetření těchto aktivit byl Paul Adam Soppa propuštěn na svobodu.[2]

Za německé okupace

Prvním velitelem pankrácké věznice, která spadala pod pražskou úřadovnu gestapa byl od dubna 1939 Albert Seidl. Ještě během roku 1939 ho ale ve funkci velitele vězeňského oddělení gestapa pankrácké věznice vystřídal Paul Adam Soppa a v této funkci setrval až do konce německé okupace.[4] Paulu Soppovi byli podřízeni službukonající příslušníci ochranného oddílu SS, příslušníci nacistické bezpečnostní služby SD, příslušníci německé ochranné policie SCHUPO a protektorátní strážníci, kteří byli zařazeni k dozorčí výpomoci při vycházkách vězňů.[2] Do pravomoci Paula Soppy spadala i věznice gestapa na Karlově náměstí (byla zrušena v červnu 1944) a pobočka vězeňského oddělení gestapa v Malé pevnosti Terezín (zřízena v roce 1940 a užívána až do května 1945).[2]

V červenci 1944 se Paul Soppa zúčastnil v Petschkově paláci porady s německým právníkem, úředníkem gestapa a důstojníkem SS Ernstem Gerkem. Na základě pokynů ARLZ (Auflockerung - Räumung - Lähmung - Zerstörung v překladu: Uvolnění - vystěhování - paralýza - zničení = německý plán taktiky spálené země[5]) společně vypracovali detaily likvidace vězňů v případě nepokojů nebo pro případ blížící se fronty.[6] Na přelomu dubna 1945 a května 1945 byl na příkaz Soppy realizován jeden z bodů tohoto plánu: podminování vězeňského křídla pankrácké věznice - místa, kde byli umístěni vězni odsouzení na smrt. Ve stejné době byly s jeho vědomím v kotelně pankrácké věznice páleny dokumenty pražského gestapa.[7]

Konec hry

Soppovu útěku z Prahy počátkem května 1945 předcházela dohoda o předání věznice povstalcům výměnou za nebránění německému personálu věznice v odchodu.[8] Dne 5. května 1945 opustil Paul Soppa (spolu s jinými nacisty) pankráckou věznici připraveným autobusem. Od pražského policejního ředitelství pak jeli policejním autobusem směrem na Mělník, kde byla říšská hranice nejblíže. Posléze byl Paul Adam Soppa zadržen a dostal se do tábora zajatců v americkém pásmu.[2] V prosinci roku 1945 byl Československou komisí pro stíhání válečných zločinců náhodou objeven v táboře v Dachau. V únoru 1946 byl pak převezen do Prahy.[8]

O jeho zatčení aktuálně informoval deník Lidová demokracie ze dne 18. prosince 1945 takto:[2]

"Jedné z československých komisí, činných v americkém pásmu, podařil se pěkný lov. Našla a zajistila čtyři dlouho hledané gestapáky. Největší úlovek získala komise náhodou. Hledala v zajateckém táboře v Dachau šéfa pražské kriminální policie Sovu. A Američané jim přivedli Soppu. Unikl jim nepatrný rozdíl ve výslovnosti jména, spletli se a přivedli toho pravého. […] Z Prahy unikl pod vlajkou Červeného kříže v transportu, doprovázeném českou policií. Kamufláž Soppova je v tom, že si nechal narůst knírek a že vystupoval jako prostý vojín, ačkoliv byl Untersturmführer."[2]

—[2]

Paul Soppa byl pro retribuční trestné činy podle §2; §3, odstavce 1; §7, odstavce 3; §5, odstavce 1a) a §10 retribučního dekretu odsouzen k trestu smrti a 3. února 1947 v pankrácké věznici popraven.[2]

Odkazy

Poznámky
  1. Německá obec Koppenfeld poblíž Katovic po roce 1918 přešla do polské správy a byla přejmenována na Chwoszcz.[2]

Reference
  1. Seznam popravených pro retribuční trestné činy v ČR seřazených dle data popravy:(Paul Soppa (6.2.1905 - 3.5.1947)) [online]. 2005-03-15 [cit. 2017-03-15]. Dostupné online.
  2. PROFANT, Vladimír, Bc.. Osudy pankráckých vězňů v poválečném období (Věznice Pankrác 1945 - 1946). Praha, 2016 [cit. 2017-03-15]. 121 s. Diplomová práce. UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE, FAKULTA HUMANITNÍCH STUDIÍ, Pracoviště historické sociologie. Vedoucí práce Doc. PhDr. et JUDr. Jan Štemberk, Ph.D.. s. 23. Ke stažení ve formátu PDF. Dostupné online.
  3. Paul Soppa [online]. Axis History Forum, 2009-01-23 [cit. 2017-03-15]. Dostupné online.
  4. Padevět Jiří, Průvodce protektorátní Prahou, strana 483
  5. PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík osob: Soppa Paul Adam). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 240, 483, 496, 497.
  6. Padevět Jiří, Průvodce protektorátní Prahou, strana 240
  7. Padevět Jiří, Průvodce protektorátní Prahou, strana 496
  8. Padevět Jiří, Průvodce protektorátní Prahou, strana 497

Literatura
  • LIŠKA, Otakar a kolektiv: Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918-1989,Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu SKPV PČR, 2006, 294 s. (strana 132)
  • Kýr, Aleš, Kafková, Alena, Německá okupační a protektorátní soudní věznice (1939 – 1945), In: Historická penologie číslo 3/2009, str. 33
  • UHLÍK, Jan: Historie věznění a vězeňství v Čechách, Stráž pod Ralskem: Institut vzdělávání Vězeňské služby ČR, 2006, 319 s. (strana 261)
  • Bývalý velitel pankrácké věznice zatčen v Dachau. In: Lidová demokracie, číslo 183, (18. 12. 1945), (strana 2)
  • LIŠKA, Otakar a kolektiv: Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918-1989,Praha: Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu SKPV PČR, 2006, 294 s. (strana 137)
  • RAMEŠ, Karel. Žaluji: pankrácká kalvarie (svazek I + II). Příprava vydání Vladimír Thiele; ilustrace akademický malíř dr. Jaroslav Lebeda. 2. vyd. Praha: Orbis - Praha, srpen 1946. 2 svazky (864 s.). Katalogový záznam v Národní knihovně Dostupné online. Obsahuje rejstřík odsouzených k smrti; fotografie odsouzených k smrti; Graficky upravil a obálku navrhl Boris Hanš s použitím kresby akademického malíře dr. Jaroslava Lebedy; Svazek II: Obsahuje 76 stran hlubotiskových obrazových příloh, 104 stran obrazových příloh na křídě.
  • KOURA, Petr. Podplukovník Josef Balabán : život a smrt velitele legendární odbojové skupiny Tři králové. Praha: Rybka, 2003. 309 s. ISBN 80-86182-72-X. Kapitola Ve spárech bestie, s. 174, 237. Úryvek z českého překladu výslechového protokolu s Paulem Soppou ze dne 29. června 1946 (zdroj: Archiv ministerstva vnitra (AVM, 325-1-5)).

Související články
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.