Pandemie covidu-19 v Itálii

Na konci roku 2019 se v severní Itálii objevil zvýšený výskyt případů zápalu plic a chřipky, včetně zvýšeného počtu úmrtí lidí s touto diagnózou. Italští vědci proto pojali podezření, že nový typ koronaviru se mohl do Itálie dostat už na přelomu října a listopadu 2019 a začali zpětně zkoumat podezřelá úmrtí z tohoto období.[10][11]

První spolehlivě doložený případ nákazy koronavirem se v Itálii objevil 31. ledna, kdy byli dva čínští turisté v Římě pozitivně testováni na virus SARS-CoV-2.[1]

Podle Massima Galliho, vědce z milánské univerzity a primáře infekčního oddělení, byl prvním prokázaným infikovaným Italem 38letý Mattia (tzv. pacient jedna) z lombardského města Codogno, 50 km jihovýchodně od Milána.[12]

Italský pacient nula se zřejmě nakazil mezi 19. a 22. lednem v Mnichově. Identita pacienta nula je neznámá a pravděpodobně byl bezpříznakový. Koronavirus se podle Galliho začal v Lombardii šířit mezi 25. a 26. lednem.[12]

Mattia byl diagnostikován až 21. února. Tři dny předtím přišel s horečkou do nemocnice v Codognu a byla mu nesprávně diagnostikována běžná chřipka. Byl propuštěn do domácího léčení, ale zatím nakazil pět zdravotníků, jednoho pacienta, svou těhotnou manželku a jeho známého.[13] Mattia dýchá bez pomocí přístojů a byl propuštěn z nemocnice domů.[14]

Vývoj pandemie koronaviru v Itálii. Legenda: Decessi (zemřelí). Guarigioni (uzdravení). Casi positivi (pozitivní případy). Nuovi casi (nové případy).

V prvním ohnisku nákazy na severu Itálie bylo 21. února potvrzeno 16 infikovaných.[2] Nemocnice byla 22. února izolována, ale později vedení nemocnice všechny zdravotníky povolalo zpět do práce včetně infikovaných. Koronavirus se začal šířit na další pacienty.[15] Bylo potvrzeno 60 infikovaných a první zemřelí.[16]

Epidemie dostala velmi rychlý spád a počty nemocných velmi rychle rostly.[17] Itálie je nejzasaženější evropskou zemí.[18] Od 19. března je Itálie první v absolutním počtu obětí na celém světě.[19] Dne 2. dubna překonal počet nakažených v provincii Milán hranici 10 tisíc případů, což je z absolutního hlediska nejvíce v celé zemi.[20]

Oblasti v karanténě od 8. do 10. března

Premiér Giuseppe Conte vyhlásil 8. března karanténu v Lombardii a 14 provinciích v regionech Emilia-Romagna, Piemont, Benátsko a Marche s platností do 3. dubna.[21] V celé oblasti žije okolo 16 milionů lidí.[22] Od 10. března byla karanténa rozšířena na celou zemi.[23]

Při protiepidemických opatřeních vznikly v některých italských věznicích vzpoury. Ve věznici v Modeně při vzpouře zemřeli 3 vězni.[24] Opatření byla zpřísněna ještě 12. března, kdy byly uzavřeny restaurace a obchody, s výjimkou prodejen potravin a lékáren.[25] Další zpřísnění přišlo v sobotu 21. března. Vláda pozastavila veškerou postradatelnou výrobu a zpřísnila omezení venkovního pohybu.[26]

Kvůli epidemii byl také na neurčito odložen cyklistický závod Giro d'Italia, který měl být zahájen 9. května.[27]

V květnu 2020 italská vláda začala opatrně rozvolňovat bezpečnostní opatření. Důvodem byly mimo jiné obavy, že podniky v nejvíce postiženém turistickém průmyslu a pohostinství se mohou stát obětí lichvářů a mafie, která se zřejmě bude snažit investovat do skomírajících hotelů a restaurací za účelem praní špinavých peněz.[28] Šéf civilní obrany, Angelo Borrelli, kterého na konci ledna italská vláda jmenovala mimořádným komisařem pro boj s koronavirem,[29] varoval italskou veřejnost, že opatření mohou být opět zpřísněna, pokud se objeví signály, že virus je opět na vzestupu. Rovněž starosta Milána, Giuseppe Sala, vydal v této souvislosti veřejnosti „ultimátum“, poté co média zveřejnila záběry milánského nábřeží, kde se opět shromažďovaly davy zejména mladých lidí bez roušek a bez dodržování bezpečného odstupu.[28]

Itálie přerušila přímé letecké spojení s Čínou, ale ani to nepomohlo epidemii přibrzdit.[18][30] Naopak evropské země začaly omezovat spojení s Itálií. Jako první zavedlo kontroly na hranicích s Itálií dne 11. března Rakousko, přičemž využilo infrastrukturu z doby evropské migrační krize (2015). Pohyb osob i zboží se omezil pouze na tři hraniční přechody. Do Rakouska mohli z Itálie vstoupit pouze občané Rakouska, osoby s trvalým pobytem a tzv. pendleři (osoby které mezi oběma státy pravidelně cestují kvůli zaměstnání) a lidé s lékařským potvrzením o bezinfekčnosti (ne starším jak 4 dny). Hromadná osobní doprava (vlaky, autobusy, částečně letadla) byla zcela zastavena. Doprava zboží a stejně tak průjezd Rakouskem bez zastávky byly možné bez omezení, docházelo však ke zdržení a kolonám, protože kontroly na hranici narušily plynulost dopravy.[31][32] Následujícího dne omezila vstup osobám z Itálie na své území také Česká republika (jakož i osobám z dalších čtrnácti rizikových států, včetně Rakouska). Italská ministryně dopravy Paola De Micheli podala protest proti těmto „bezdůvodným omezením“ a požádala Evropskou komisi, aby zasáhla proti porušování Schengenské dohody.[33][34] Evropská komise pod vedením Ursuly von der Leyenové pak skutečně prohlásila, že je pro ni absolutně zásadní zrušit „blokádu“ hranic mezi členskými státy EU, avšak omezení na hranicích, nejen vůči Itálii, ale také mezi sebou navzájem, mezitím zavedly další evropské státy.[35][36]

Evropská centrální banka (ECB) dne 12. března zamítla žádosti Itálie o finanční pomoc, která by jí pomohla čelit pandemii. Prezidentka ECB, Christine Lagarde, v této souvislosti prohlásila, že ECB „není od toho, aby zastavovala epidemie“. Italský prezident Sergio Mattarella reagoval slovy, že Itálie očekávala od orgánů EU solidaritu, nikoliv překážky.[37][38] Mnoho Italů nabylo přesvědčení, že Evropská unie (EU) jako celek neprojevila dostatek solidarity s Itálií, která patří mezi nejpostiženější země Evropy.[39][40][41] Na italskou žádost o materiální pomoc zpočátku žádný členský stát nereagoval, Francie a Německo naopak zakázaly vývoz ochranných pomůcek (zejména roušky) ze svých zemí. Čínský červený kříž, naproti tomu, 12. března odeslal do Říma leteckou zásilku 30 tun zdravotnického materiálu, což posléze podnítilo k váhavé reakci a pomoci i některé evropské země (Německo).[42] Zásilky čínského červeného kříže se naopak staly příčinou roztržky mezi Itálií a Českou republikou. Italský list La Repubblica dne 21. března 2020 obvinil českou vládu, že „svévolně zabavila“ roušky určené pro Itálii.[43] Mělo se jednat o část zdravotnického materiálu (101.600 roušek a respirátorů), který česká policie 17. března zabavila ve skladu v Lovosicích (jak se tam zásilka určená pro čínskou menšinu v Itálii ocitla, je dosud předmětem šetření). Zpráva, kterou převzala většina evropských médií, často v takové verzi, že české úřady roušky ukradly,[44] vyvolala velké pobouření na sociálních sítích (více než 400 tisíc komentů na Facebooku and Twitteru[45]). Rovněž italské vyslanectví v Praze se k případu vyjádřilo dvojsmyslně, že šlo o materiál, který byl „ukraden a zabaven českými úřady“.[46] Česká diplomacie případ označila za nedorozumění a české ministerstvo vnitra poslalo do Itálie 110 tisíc roušek a respirátorů jako náhradu.[47][48]

Pomoc Itálii poskytly i další čínské subjekty, například společnost ZTE darovala 2000 roušek městu L'Aquila a společnost Huawei nabídla zdarma provést cloudové propojení italských nemocnic s nemocnicemi v provincii Wuhan pro rychlejší výměnu informací při léčení infekce.[42]

Podle mnoha komentátorů hrozí, že neochota členských států EU a NATO pomoci Itálii ve stavu nouze povede k většímu sblížení Itálie s Čínou, která Itálii poskytla rozsáhlou humanitární pomoc (komentátoři v této souvislosti hovoří o tzv. „rouškové diplomacii“ Číny.[49][50] Pomoc Itálii poskytlo také Rusko.[51]

Region	Potvrzených případů	Zemřelí	Uzdravení	Testováno
Lombardie	41 007	6 360	9 255	107 398
Emilia-Romagna	13 119	1 443	1 141	52 991
Benátsko	8 358	392	715	94 784
Piemont	8 206	684	254	24 058
Toskánsko	4 122	215	121	27 579
Marche	3 558	386	12	10 431
Ligurie	3 076	377	420	9 100
Tridentsko-Horní Adiže	2 808	193	288	16 087
Lazio	2 706	136	208	27 744
Kampánie	1 759	117	86	11 805
Apulie	1 549	86	31	12 361
Furlánsko-Julské Benátsko	1 480	98	241	13 397
Sicílie	1 460	65	65	13 814
Abruzzo	1 293	88	36	7 730
Umbrie	1 023	31	95	7 685
Sardinie	638	27	29	4 598
Kalábrie	614	25	12	8 485
Údolí Aosty	584	43	2	1 480
Basilicata	202	4	1	1 585
Molise	127	9	18	918
Itálie Itálie	97 689	10 779	13 030	454 030

Údaje v tabulce byly ke dni 29. března 2020.[54]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Epidemia di COVID-19 del 2020 in Italia na italské Wikipedii.

• Covid-19
• Pandemie covidu-19
• SARS-CoV-2

• Obrázky, zvuky či videa k tématu pandemie covidu-19 v Itálii na Wikimedia Commons
• Mapa případů podle regionů
• Seznam obětí koronaviru mezi lékaři