Palačinka

Pokrmy typu palačinek z mouky, kravského mléka a slepičích vajec jsou rozšířené prakticky po celém světě a připravují se v řadě variant, zejména podle druhu mouky, případně krupice:

• V Česku známá varianta je zpravidla z těsta z pšeničné mouky, kravského mléka a slepičích vajec je populární zejména v zemích Střední Evropy.
• Ve Francii a podle ní také v angličtině a románských jazycích se palačinka nazývá crêpe.
• Ve východní Evropě se palačinky nazývají bliny.
• V Číně mají jarní palačinky[1] apod.

• Podobným pokrmem jsou lívance ze stejného nebo podobného těsta s droždím a tedy kynutého resp. kypřeného, které se pečou silnější a často s menší plochou (lívanečky).
• V USA jsou typickým velmi podobným jídlem lívance (pancakes), které jsou často ochucovány javorovým sirupem.
• Z Německa pochází recept na v troubě pečenou palačinku zvanou dutch baby.[2]
• V jihovýchodní Asii připravují serabi, což jsou palačinky z rýžové mouky a kokosového mléka.[2]
• V Etiopii a Eritreji mají palačinky zvané injera, které se připravují z kvašeného těsta z miličky habešské.[2]

Palačinka (resp. více kusů v porci jako „palačinky“) se podává obvykle plněná (tedy z jedné strany namazaná a pak zarolovaná nebo složená), nejčastěji na sladko, ale i na slano:

• Palačinky na sladko jsou plněny ovocem (ať už čerstvým nebo ve formě kompotu, marmelády), sladkými pomazánkamiy nebo tekuou čokoláou. Zvenku, někdy i zevnitř, bývá palačinka ozdobena šlehačkou, jogurtem nebo tvarohem, čokoládovou polevou, případně kombinací.
• Je také možné palačinku podávat naslano, tj. plněnou špenátem, masem, sýrem apod.

Palačinky se někdy (zejména v restauracích) plní v kuchyni před servírováním. V domácích podmínkách se častěji podávají palačinky nenaplněné; náplně, které jsou samostatně na stole, si jedlíci mohou sami namíchat dle vlastního vkusu.

Název pokrmu „palačinka“ sleduje stopy výpůjček v několika jazycích střední a jihovýchodní Evropy. V rakousko-bavorské němčině je slovo Palatschinke převzato z českého slova palačinka, to pochází zase z maďarského palacsinta. Palacsinta pochází z rumunského plăcintă (zákusek, koláč), který pochází z latinského slova placenta, kde znamenalo nejen plodové lůžko, ale i plochý koláč.[3] Slovo placenta pak vychází z řeckého πλακύς, které je příbuzné se slovanským ploský.[4]

Palačinka je také název v dalších slovanských jazycích (slovenština – palacinka, slovinština, bosenština, bulharština, makedonština, chorvatština, srbština). V polštině se toto jídlo nazývá naleśnik, v rumunštině clătită, v maďarštině palacsinta.

Palačinkám podobné jsou východoevropské bliny (ukrajinsky млинці (mlinci), rusky блины (bliny), bělorusky бліны (bliny).