Pachycephalosauridae
Čeleď Pachycephalosauridae byla skupinou býložravých dvounohých ptakopánvých dinosaurů, žijících v období křídy na území několika kontinentů. Formálně byl tento taxon stanoven roku 1945 paleontologem Charlesem Mortramem Sternbergem.[1]
 PachycephalosauridaeStratigrafický výskyt: Svrchní křída | |
|---|---|
 Kresba pachycefalosaura, zástupce čeledi | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | plazi (Sauropsida) |
| Nadřád | dinosauři (Dinosauria) |
| Řád | ptakopánví (Ornithischia) |
| Podřád | Cerapoda |
| Infrařád | Pachycephalosauria |
| Čeleď | Pachycephalosauridae Sternberg, 1945 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Popis
Jejich velikost kolísala od desítek centimetrů až po zhruba 8 metrů. Typickým znakem byla kupolovitě ztluštělá lebka, vytvářející jakýsi "helmovitý" tvar hlavy. Tito býložravci žili zřejmě ve stádech a stávali se častou kořistí teropodních dinosaurů. Je možné, že se utkávali v ritualizovaných vnitrodruhových zápasech, hlavami se však zřejmě nesráželi. Spíše snad útočili na měkký bok protivníka. Někteří paleontologové se nicméně domnívají, že jejich kupolovitá zesílená lebeční klenba mohla sloužit k obraně před predátory i k ritualizovaným vnitrodruhovým zápasům.[2]
Typickým chováním zástupců této skupiny byly patrně právě tyto vnitrodruhové souboje v podobě srážení hlavami (lebečními dómy). Ačkoliv existují i jiné hypotézy, toto chování nachází pevnou podporu v některých novějších výzkumech fosilních lebek pachycefalosauridů.[3] Tito dinosauři se tedy utkávali v soubojích, při kterých se pravděpodobně sráželi svými kupolovitými lebkami, a to až rychlostí kolem 6,7 m/s (24,1 km/h).[4]
Druhová rozmanitost
Pachycefalosauři patří mezi nejméně početné skupiny dinosaurů. Celkem je k červenci roku 2020 známo asi 22 druhů těchto ptakopánvých dinosaurů. To z nich činí pomyslně až sedmou nejpočetnější skupinu druhohorních dinosaurů, po teropodech (486), sauropodomorfech (373), ornitopodech (216), rohatých dinosaurech (ceratopsech, 114), ankylosaurech (95) a stegosaurech (28).[5]
Otázka masožravosti
Na základě stavby zubů pachycefalosaurů se někteří vědci domnívají, že alespoň u některých druhů z této skupiny se mohla vyskytovat částečná masožravost.[6][7]
Zástupci čeledi
Odkazy
Reference
- Sternberg, C. M. (1945). Pachycephalosauridae proposed for domeheaded dinosaurs, Stegoceras lambei n. sp. described. Journal of Paleontology. 19: 534–538.
- Bakker, R. T. (1986). The Dinosaur Heresies, Zebra Books, New York (str. 240).
- Aaron D. Dyer, Aaron R. H. LeBlanc, Michael R. Doschak & Philip J. Currie (2021). Taking a crack at the dome: histopathology of a pachycephalosaurid (Dinosauria: Ornithischia) frontoparietal dome. Biosis: Biological Systems. 2 (2): 248-270. doi: https://doi.org/10.37819/biosis.002.02.0101
- SOCHA, Vladimír (2021). Dinosauři – rekordy a zajímavosti. Nakladatelství Kazda, Brno. ISBN 978-80-7670-033-8 (str. 108)
- SOCHA, Vladimír. Dinosauří statistika roku 2020. OSEL.cz [online]. 8. července 2020. Dostupné online. (česky)
- https://www.nationalgeographic.com/science/2018/10/news-vegetarian-dinosaur-ate-meat-pachycephalosaurus-paleontology/?user.testname=none
- https://www.atlasobscura.com/articles/what-did-pachycephalosaurus-eat
Literatura
- Michael Naylor Hudgins, Philip J. Currie & Corwin Sullivan (2021). Dental assessment of Stegoceras validum (Ornithischia: Pachycephalosauridae) and Thescelosaurus neglectus (Ornithischia: Thescelosauridae): paleoecological inferences. Cretaceous Research: 105058. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2021.105058
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pachycephalosauridae na Wikimedia Commons - Článek o pachycefalosaurech na webu DinosaurusBlog (česky)
- Informace na webu DinoData (anglicky)