Pachycephalosauria

Pachycefalosauři („Tlustolebí ještěři“) byli poměrně malí ptakopánví dinosauři, jejichž hlavním znakem byla kupolovitě ztluštělá lebka. Žili od střední jury až do konce křídy. Byli rozšířeni v Severní Americe, Asii a zřejmě i v Evropě. Šlo o býložravce, v některých případech snad i všežravce.

Pachycephalosauria
Stratigrafický výskyt: Střední jura? – svrchní křída
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Sauropsida)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádptakopánví (Ornithischia)
PodřádMarginocephalia
InfrařádPachycephalosauria
Maryańska & Osmólska, 1974
Sesterská skupina
Ceratopsia
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis
Pachycephalosaurus wyomingenis

Pachycefalosauři byli poměrně malí dinosauři, největší zástupce Pachycephalosaurus byl dlouhý jen asi 4,6 metru a vážil kolem 450 kilogramů. Do této skupiny byl dříve řazen i dinosaurus s nejdelším rodovým jménem mezi dinosaury – Micropachycephalosaurus. V současné době známe kolem dvou desítek rodů patřících do této skupiny.

Typickým chováním zástupců této skupiny byly patrně vnitrodruhové souboje v podobě srážení hlavami (lebečními dómy). Ačkoliv existují i jiné hypotézy, toto chování nachází pevnou podporu v některých novějších výzkumech fosilních lebek pachycefalosauridů.[1]

Tito dinosauři se utkávali v soubojích, při kterých se pravděpodobně sráželi svými kupolovitými lebkami, a to až rychlostí kolem 6,7 m/s (24,1 km/h).[2]

Klasifikace a rozmanitost

Tuto skupinu jako první pojmenovaly polské paleontoložky Teresa Maryańska a Halszka Osmólska v roce 1974.

Pachycefalosauři patří mezi nejméně početné skupiny dinosaurů. Celkem je k červenci roku 2020 známo asi 22 druhů těchto ptakopánvých dinosaurů. To z nich činí pomyslně až sedmou nejpočetnější skupinu druhohorních dinosaurů, po teropodech (486), sauropodomorfech (373), ornitopodech (216), rohatých dinosaurech (ceratopsech, 114), ankylosaurech (95) a stegosaurech (28).[3]

Taxony
Dracorex hogwartsia

Odkazy

Reference
  1. Aaron D. Dyer, Aaron R. H. LeBlanc, Michael R. Doschak & Philip J. Currie (2021). Taking a crack at the dome: histopathology of a pachycephalosaurid (Dinosauria: Ornithischia) frontoparietal dome. Biosis: Biological Systems. 2 (2): 248-270. doi: https://doi.org/10.37819/biosis.002.02.0101
  2. SOCHA, Vladimír (2021). Dinosauři – rekordy a zajímavosti. Nakladatelství Kazda, Brno. ISBN 978-80-7670-033-8 (str. 108)
  3. SOCHA, Vladimír. Dinosauří statistika roku 2020. OSEL.cz [online]. 8. července 2020. Dostupné online.

Literatura

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.