Bell P-63 Kingcobra

Výrobní linka firmy Bell poblíž Niagara Falls, New York

Počátkem roku 1941 byly ve firmě Bell Aircraft Corporation zahájeny práce na konstrukci stíhacího letounu, který koncepčně vycházel z typu Bell P-39 Airacobra. Konstruktéři firmy Bell tehdy souběžně pracovali na dvou projektech — Model 23, což byl budoucí XP-39E, a Model 24, z nějž nakonec vykrystalizoval XP-63 (AAF postupně objednalo stavbu tří prototypů XP-39E, s/n 41-19501, 41-19502 a 42-71464, spolu se třemi prototypy XP-63 — šlo o dva stroje XP-63 se sériovými čísly 41-19511 a 41-19512, třetím byl XP-63A s/n 42-78015 zalétaný v dubnu 1943). Oba typy (Model 23 i Model 24) poháněly motory Allison V-1710-47 o výkonu 975 kW, což byla první verze tohoto motoru, která dostala dvoustupňový kompresor. Model 24, který navíc dostal laminární profil křídla (po typu P-51 firmy North American Aviation jako druhý v USA), se ukázal jako perspektivnější, takže nakonec sešlo z uvažované výroby XP-39E (byla zadána nakonec stornovaná objednávka na stavbu 4000 kusů, které měly být zařazeny do výzbroje pod novým označením P-76). USAAF, tedy vojenské letectvo Spojených států, které potřebovalo na začátku války každý vhodný letoun, objednalo v září 1942, tedy ještě před zalétáním XP-63 7. prosince 1942, sériovou výrobu. Nakonec ale stroj, který dostal označení Bell P-63 Kingcobra, nikdy nenasadilo do bojů. Většina vyrobených strojů tak byla dodána do SSSR, který dostal 2421 kusů. Výroba typu P-63A-1 byla zahájena na podzim 1943.

Bell P-63A byl vyzbrojen automatickým kanónem M4 ráže 37 mm střílejícím dutou osou vrtule a čtyřmi kulomety ráže 12,7 mm. Letoun mohl nést až tři pumy s hmotností do 227 kg. V průběhu výroby byly prováděny různé úpravy a vylepšení. Verze P-63A-6 mohla nést pod křídlem zavěšené pumy nebo přídavné nádrže s kapacitou 283 l a puma či přídavná nádrž mohla být podvěšena i pod trupem. Čtyřlistou vrtuli Aeroproducts s menším průměrem obdržela varianta P-63A-7, P-63A-9 nesla kanón M 10 ráže 37 mm. P-63A-10 měla zvětšenou hmotnost pancéřování na 113 kg.

Verzi P-63C poháněl motor Allison V-1710-117 o maximálním výkonu 1103 kW, který mohl být krátkodobě zvýšen až na 1324 kW vstřikováním vody do válců. S výjimkou pohonné jednotky a aerodynamického kýlu pod trupem bylo „céčko“ shodné s verzí P-63A-10.

Začátkem roku 1945 poprvé vzlétl jediný kus varianty P-63D poháněný motorem V-1710-109, zvětšeným rozpětím křídel a vzad odsouvatelným kapkovitým krytem kabiny.

Následný typ P-63E měl opět původní kryt kabiny s bočními dvířky (13 kusů) a v jediném exempláři postavený P-63F dostal zabudovanou pohonnou jednotku V-1710-135 s výkonem 1048 kW. Celkem bylo vyrobeno 3362 strojů všech verzí (jiné prameny udávají 3303 kusů).

Americká P-63A

Sovětská P-63 Kingcobra

Bell RP-63C racer Tipsy Miss v Oshkoshi ve Wisconsinu v roce 1974.

V Sovětském svazu čekal Kingcobru šťastný osud.^[zdroj?!] Po dobrých zkušenostech s P-39 byla i ona nasazena u stíhacího letectva. Dočkala se i střetů s nepřátelskými letouny, byť již ne v tak hojném počtu, protože k jejímu nasazení došlo až v závěru války. Její výsledky jsou následující:

85. gardový stíhací pluk (GIAP): 15. listopadu 1944 — dvě P-63 zaútočily na formaci 6 německých letadel (piloty byly identifikovány jako Bf 110). Dosaženo dvou sestřelů bez vlastních ztrát.

67. gardový stíhací pluk (GIAP): 19. ledna 1945 — 4 stroje P-63 se střetly s 8 německými letouny (identifikované jako Fw 190F). 2 letouny sestřeleny, bez vlastních ztrát. Další 4 P-63 téhož dne na tom též místě bojovaly s další skupinou Fw 190F (počet není udáván) a jeden sestřelily, beze ztrát.

7. března 1945 — Roj P-63 doprovázel Iljušiny Il-2. Skupina čtyř Bf 109 na ně zaútočila. Dosaženo 3 sestřelů beze ztrát. Tentýž den udeřily dvě P-63 na letiště poblíž Berlína, kde překvapily skupinu Fw 190F při startu. Dva sestřelily. Při zpáteční cestě zaútočily na Me 262, ten jim ale ulétl.

Týž den 8 strojů P-63 doprovázelo Pe-2. Střetly se s 10 Bf 109 a 2 Fw 190. Sestřelily jeden Focke-Wulf při ztrátě jedné Kingcobry. 67. gardový stíhací pluk (GIAP) ztratil ještě dvě další P-63, které sestřelil flak (15. 4. 1945 při průzkumu a 22. 4. 1945 při bojovém letu).

Poslední boj P-63 měl proběhnout 15. srpna 1945 v Mandžusku, kde dvě Kingcobry od 17. stíhacího pluku (IAP) zaútočily na dva stroje Nakadžima Ki-43 a jeden sestřelily.

Sovětští piloti si na nich cenili jejich skvělé manévrovací schopnosti a schopnost vydržet velká poškození (podobně jako u P-39) a navíc oceňovali, že oproti jejich starším sourozencům měly lepší letové vlastnosti a při pilotáži byly méně záludné. Po válce podle některých zdrojů byly v záloze drženy až do konce 40. let. V NATO tyto „potenciálně nepřátelské“ stroje dokonce obdržely kódové jméno Fred.

Ze sovětských stíhacích es na P-63 koncem války létali Alexej Michajlovič Rešetov, Ivan Ivanovič Kobyleckij a Nikolaj Fjodorovič Kuzněcov.

V roce 1944 obdržela dva stroje Bell P-63A-9-BE Kingcobra Velká Británie, používané v Royal Aircraft Establishment k výzkumu laminárního proudění a mezní vrstvy na křídle. Oba dva stroje sériových čísel FR408 (původní USAAF 42-68937) a FZ440 (42-69423) byly v roce 1948 sešrotovány.

Celkem 332 strojů Kingcobra bylo přestavěno na pilotované cílové letouny. Stroje Bell RP-63G-1 „Pinball“ nenesly žádnou výzbroj, byly však opatřeny zesíleným potahem, chránícím letoun i pilota před zásahy střel speciální cvičné munice, vyrobené ze snadno se tříštícího materiálu (vývoj této munice byl poměrně komplikovaný, protože z jedné strany bylo nutno zajistit neškodné roztříštění střely na zesíleném potahu letounu, ale z druhé strany střely musely mít srovnatelné balistické vlastnosti jako běžné střelivo, aby výcvik ve střelbě na letící cíl byl realistický). Dopad střel byl snímán čidly a signalizován světelným zařízením. V roce 1948 se ještě řada terčových Kingcober dočkala přeznačení, takže z RP-63A-12, RP-63C-2 a RP-63G-1 se staly QF-63A, QF-63C a QF-63G.

Bell P-63C-5-BE Kingcobra (43-11666), 5e Escadre de Chasse, Armée de l'Air

• Francie Francie
  • Armée de l'Air
• Honduras Honduras
  • Honduraské letectvo
• Sovětský svaz Sovětský svaz
  • Sovětské letectvo
• Spojené království Spojené království
  • Royal Aircraft Establishment (2 kusy užívané ke zkouškám)
• Spojené státy americké Spojené státy americké
  • United States Army Air Forces
  • United States Air Force
  • National Advisory Committee for Aeronautics