Přehrada Roseires

Přehrada Roseires (arabsky خزان الروصيرص) je přehrada na Modrém Nilu v jihovýchodní části Súdánu. Přesněji se nachází u města Ad-Damazin zhruba 470 km jihovýchodně od Chartúmu. Vybudována byla během let 19611966.[1] V lednu 2013 bylo dokončeno zvýšení a rozšíření hráze.[2] Její současná délka je 25 km a výška střední betonové části dosahuje 78 m.[2] Celkový objem nádrže činí 7,4 km³.[2][3]

Přehrada Roseires
Pohled na hráz v polovině dubna 2012
Poloha
KontinentAfrika
StátSúdán Súdán
(spolkový stát Modrý Nil)
MěstoAd-Damazin
Souřadnice11°47′53″ s. š., 34°23′15″ v. d.
Hydrologické údaje
Povodí řekyNil
PřítokModrý Nil
OdtokModrý Nil
Hráz
Typ hrázepilířová a sypaná
Výška hráze78 m
Délka hráze25 000 m
Vodní nádrž
Rozloha62 700 ha
Délka75 km
Objem nádrže maximální7,4 km³
Kóta hladiny maximální490 m n. m.
Kóta hladiny provozní469 m n. m.
Vodní elektrárna
Výkon současný280 MW
Typ turbínyKaplanova
Počet turbín7 × 40 MW
Ostatní
Začátek výstavby1961
Dokončení1966

Historie

Záměr vybudovat přehradu poblíž hranic s Etiopií vznikl v Súdánu již během britské koloniální správy.[4] Měla zajišťovat vodu pro zavodňovací projekt Kenana, který byl plánován v podobném rozsahu jako již fungující systém Gezira. Po vyhlášení nezávislosti Súdánu v roce 1956, neměl nově vzniklý stát dostatek financí na tak velkou stavbu. Když byl na přelomu 50. a 60. let vybudován přivaděč Managil, který odváděl vodu ze Sennarské přehrady do polí v okolí města Al Managil, přestala zásobní kapacita této přehrady stačit.[5] Většinu zadržené vody pro období sucha spotřebovával zavodňovací systém Gezira, vybudovaný při stavbě přehrady o více než třicet let dříve. Další problém představovalo každoroční ukládání značného množství sedimentů a tím snižování už tak nedostatečného zásobního prostoru.[3] Jediným řešením bylo vybudovat další přehradu, umístěnou výše proti proudu, která by dokázala zadržet požadovaný chybějící objem.[6]

V roce 1959 byla mezi Egyptem a Súdánem uzavřena nová dohoda o využívání Nilu,[7] ve které bylo Súdánu povoleno vybudovat přehradu Roseires a přiznáno právo využívat ročně 18,5 km³ vody.[4][7] Po získání půjčky od Světové banky a Západního Německa byla v roce 1961 započata stavba.[4] Dokončena byla v roce 1966.[2] Celková délka hráze tehdy dosahovala 13,5 km[1] a tvořila ji 1 km dlouhá pilířová betonová hráz[1][2] a na ni navazující zemní sypané hráze o délkách 8,5 km na západní a 4 km na východní straně.[1][2] Výška střední betonové hráze činila 68 m.[1][2] Plocha nádrže dosahovala 290 km²[2][3] a její celkový objem byl 3,024 km³.[3][8] O několik let později v roce 1971 byla zprovozněna elektrárna.[2]

S postupem let se však i tato nádrž potýkala se stejnými problémy jako přehrada u Sennaru.[3] V důsledku každoročních záplav se značně snížil její zásobní objem.[3] Uvádí se, že během let 1966 až 1995 došlo vlivem ukládání sedimentů ke snížení kapacity přehrady o 40 procent.[9] Bylo proto rozhodnuto zvýšit a prodloužit hráz, s čímž bylo počítáno už během její výstavby v 60. letech.[4] Hráz byla zvýšena o 10 m a prodloužena na současných 25 km.[2] Plocha nádrže se z původních 290 km² rozrostla na 627 km².[10]

Existující a plánované zavodňovací projekty na Modrém Nilu v Súdánu[6]

Využití

Hlavním účelem přehrady je akumulace vody pro zavlažování v období sucha. Další význam spočívá ve výrobě elektrické energie. Využívána je též i pro rybolov.[9]

Zavlažování

V současné době slouží přehradní nádrž jako zásobní prostor pro zavodňovací systémy Gezira a Managil v součinnosti se Sennarskou přehradou.[6] Dále zajišťuje vodu pro zavodňovací systémy Suki, North West Sennar a Rahad 1, které čerpají vodu z řeky v úseku mezi přehradami.[6] Do oblasti Rahad 1 v povodí stejnojmenného toku je voda vedena přivaděčem přes povodí řeky Dinder, kterou kanál podtéká vybudovaným sifonem.[11] Plánovány jsou další zavodňovací projekty Kenana, Roseires, Dinder a Rahad 2, které budou odebírat vodu přímo z přehrady.[6]

Vodní elektrárna

Od roku 1971 je přehrada využívána také k výrobě elektrické energie.[2] Před navýšením hráze byla elektrárna vybavena sedmi Kaplanovými turbínami o celkovém výkonu 280 MW.[2][12] Kromě této elektrárny je zde v provozu ještě malá vodní elektrárna s dvěma turbínami o celkovém výkonu 2 MW.[3] Ta je určena pro provoz přehrady a přilehlé město.[13]

Odkazy

Reference

  1. Operation of Roseires and Sennar Dams Using Artificial Neural Network – By Mawada Elgameel Mohamed Abdellatif – University of Khartoum Faculty of Engineering &Architecture Department of Civil Engineering [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné online. (anglicky)
  2. Roseires Dam [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné online. (anglicky)
  3. Thesis Submitted in Partial Fulfillment of M.Sc degree in Water Resources Engineering – Prepared by: Eltayeb Ahmed Khalifa Jaroot – The Effect of the Sediment Accumulation in Reservoirs: Case of the Roseires [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné online. (anglicky)
  4. The World Bank – Roseires Irrigation Project [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné online. (anglicky)
  5. D. J. Shaw – The Managil South-Western Extension: an extension to the Gezira scheme [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné online. (anglicky)
  6. Elsevier – Science of the Total Environment – Quantifying and evaluating the impacts of cooperation in transboundary river basins on the Water-Energy-Food nexus: The Blue Nile Basin [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné online. (anglicky)
  7. Bakalářská práce – Barbora Kebová – Vývoj pozice Egypta jako hegemona v povodí Nilu [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné online.
  8. Journal of Engineering and Computer Science (JECS) – Virtual Failure Influence of Roseires Dam on Khartoum City Using HEC-RAS Hydraulic Simulation Modeling [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné online. (anglicky)
  9. Nile Basin Capacity Building network – Nile Basin Reservoir Sedimentation Prediction and Mitigation [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné online. (anglicky)
  10. Nile Basin Water Science & Engineering Journal – Dry Season Water Requirements in the Blue Nile basin (Sudan) after Roseires Dam Heightening [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné online. (anglicky)
  11. Nile Basin Initiative – Eastern Nile Technical Regional Office (ENTRO) – Eastern Nile Irrigation and Drainage Studies – Annex 1: Climatology, Hydrology and Water Resources [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné online. (anglicky)
  12. A Thesis Submitted in Partial Fulfillment for the Requirement for the degree of M.Sc. In Mechanical Engineering – Candidate: Salim Ali Ebeid Eltom – Modeling and Simulation For Kaplan Turbine in Roseires Power Plant [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné online. (anglicky)
  13. A Thesis Submitted for Partial Fulfillment of the Requirement for the degree of M.Sc. In Power Engineering – By Mawahib Elrahman Osman Elamin – Hydro-electric Power Technical and Economical Features [online]. [cit. 2021-02-02]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.