Přehrada Roseires

Záměr vybudovat přehradu poblíž hranic s Etiopií vznikl v Súdánu již během britské koloniální správy.[4] Měla zajišťovat vodu pro zavodňovací projekt Kenana, který byl plánován v podobném rozsahu jako již fungující systém Gezira. Po vyhlášení nezávislosti Súdánu v roce 1956, neměl nově vzniklý stát dostatek financí na tak velkou stavbu. Když byl na přelomu 50. a 60. let vybudován přivaděč Managil, který odváděl vodu ze Sennarské přehrady do polí v okolí města Al Managil, přestala zásobní kapacita této přehrady stačit.[5] Většinu zadržené vody pro období sucha spotřebovával zavodňovací systém Gezira, vybudovaný při stavbě přehrady o více než třicet let dříve. Další problém představovalo každoroční ukládání značného množství sedimentů a tím snižování už tak nedostatečného zásobního prostoru.[3] Jediným řešením bylo vybudovat další přehradu, umístěnou výše proti proudu, která by dokázala zadržet požadovaný chybějící objem.[6]

V roce 1959 byla mezi Egyptem a Súdánem uzavřena nová dohoda o využívání Nilu,[7] ve které bylo Súdánu povoleno vybudovat přehradu Roseires a přiznáno právo využívat ročně 18,5 km³ vody.[4][7] Po získání půjčky od Světové banky a Západního Německa byla v roce 1961 započata stavba.[4] Dokončena byla v roce 1966.[2] Celková délka hráze tehdy dosahovala 13,5 km[1] a tvořila ji 1 km dlouhá pilířová betonová hráz[1][2] a na ni navazující zemní sypané hráze o délkách 8,5 km na západní a 4 km na východní straně.[1][2] Výška střední betonové hráze činila 68 m.[1][2] Plocha nádrže dosahovala 290 km²[2][3] a její celkový objem byl 3,024 km³.[3][8] O několik let později v roce 1971 byla zprovozněna elektrárna.[2]

S postupem let se však i tato nádrž potýkala se stejnými problémy jako přehrada u Sennaru.[3] V důsledku každoročních záplav se značně snížil její zásobní objem.[3] Uvádí se, že během let 1966 až 1995 došlo vlivem ukládání sedimentů ke snížení kapacity přehrady o 40 procent.[9] Bylo proto rozhodnuto zvýšit a prodloužit hráz, s čímž bylo počítáno už během její výstavby v 60. letech.[4] Hráz byla zvýšena o 10 m a prodloužena na současných 25 km.[2] Plocha nádrže se z původních 290 km² rozrostla na 627 km².[10]

Existující a plánované zavodňovací projekty na Modrém Nilu v Súdánu[6]

Hlavním účelem přehrady je akumulace vody pro zavlažování v období sucha. Další význam spočívá ve výrobě elektrické energie. Využívána je též i pro rybolov.[9]