Dinder (řeka)

Pramená oblast řeky Ayima, jak je na horním toku nazývána místními obyvateli,[1] se nachází zhruba 100 km západně od jezera Tana v západní části Etiopie. V nejhornější a srážkově nejbohatší části povodí směřuje tok nejprve na sever. Postupně se obrací na západ a přijímá řadu převážně levostranných přítoků. Poblíž etiopsko-súdánské hranice tvoří řeka jižní hranici etiopského národního parku Alatish, který bezprostředně sousedí se súdánským národním parkem Dinder, jehož jihozápadní částí řeka protéká a kde napájí lužní lesy a množství mrtvých ramen rozesetých podél toku.[4] Na území Súdánu směřuje meandrující tok na severozápad přes vyprahlé roviny státu Sennar. Do Modrého Nilu se vlévá u vesnice Al Rabwah, která se nachází přibližně 210 km jihovýchodně od Chartúmu mezi městy Sennar a Wad Madani.

Dinder je sezónní řeka se značně proměnlivým odtokem v jednotlivých letech. Ročně odteče z povodí průměrně 2,7 km³ vody,[2][pozn 2] což odpovídá průměrnému průtoku 85,6 m³/s. To představuje přibližně 5 % ročního odtoku Modrého Nilu.[2] Nerovnoměrně rozložené srážky během roku, vysoký výpar a vsakování způsobují, že během období sucha řeka postupně vysychá a od ledna do května se mění v řadu zbytkových tůní. Souvislý tok se objevuje až v červnu, kdy se začíná naplno projevovat období dešťů v Etiopské vysočině. Maximálních průtoků dosahuje Dinder v srpnu a v září, kdy korytem může protékat až 1010 m³/s.[2][pozn 3] Do konce roku pak množství vody v řece postupně ubývá. Většina vody pochází z horní části povodí, kde jsou výrazně vyšší roční úhrny srážek, které se pohybují přibližně od 1000 do 1500 mm.[3][pozn 4] Během deštivého období od června do září spadne na horním toku až 75 % srážek z celkového ročního množství.[2] Na středním a dolním toku jsou srážky výrazně nižší a na nejsušších místech v dolní části povodí se pohybují mezi 400 až 500 mm.[2] Během období dešťů zde naprší až 90 % z celkového ročního úhrnu.[2]

Prostřednictvím sezónního toku, který ústí zprava nad městem Al Quwaysi, je během povodní posilován tok také vodami ze sousedního povodí řeky Rahad.[2]

Průměrné měsíční odtoky u ústí v letech 1900 až 2002 v milionech m³:[3][pozn 5]

Řeka je využívána k zavlažování a k rybolovu, který je praktikován během nízkých stavů, kdy jsou ryby izolovány v jednotlivých tůních.[1]