Přečaply

Název vesnice byl odvozen ze spojení ves přečaplů, ale podobně jako u slova počaply není jistý jeho význam. Bývá spojováno se slovem čáp nebo se slovesem čapnouti (polapit, chytit, dřepnout si). V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech: Pryczalpl (1352), Prziczapel (1369), Przyczapl (1384), de Przeczapl (1355), in Preczabl (1363), in Przieczapl (1378), Prochzalp alias Przieczapli (1399), in Przieczapl (1413), Przieczapl (1423), Przecziaply (1542) a Prytssapl (1606).[2]

Okolí vesnice bylo osídlené již v pravěku. V mladší době hradištní existovalo sídliště v prostoru Kostelního vrchu a v přilehlé oblasti severně od něj. Snad zde v té době stávalo dvoudílné hradiště, ale na jeho existenci se usuzuje jen podle nevýrazných terénních náznaků, a k prokázání by byl nutný archeologický výzkum.[3]

Antonín Profous uvádí první písemnou zmínku o vesnici z roku 1352,[2] ale podle Zdeny Binterové je vesnice zmíněna již ve druhé polovině dvanáctého století v listině, ve které královna Judita Durynská věnovala dvůr v Přečaplech teplickému klášteru. Vesnice poté patřila klášteru až do roku 1420. Klášter na počátku husitských válek zanikl, a spolu s ním až do šestnáctého století ustaly také zprávy o Přečaplech.[4]

Kostel svatého Matouše na Kostelním vrchu od Údlic

V šestnáctém století byly Přečaply součástí nezabylického panství, které roku 1578 koupil Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic, který obě vesnice připojil k chomutovskému panství. Později panství získal Jiří Popel z Lobkovic[4] a zahájil na něm proces rekatolizace, přičemž do Chomutova pozval jezuity,[5] kterým museli přečapelší od roku 1591 platit ročně 41 kop a jeden groš. Po mocenském pádu Jiřího Popela byl jeho majetek zkonfiskován a vzhledem k velikosti rozdělen na části. Přečaply s 37 poddanými potom roku 1605 koupil spolu s Červeným Hrádkem Adam Hrzán z Harasova. Vesnice zůstala součástí červenohrádeckého panství až do zrušení poddanství v roce 1850.[4]

I přes rekatolizaci zahájenou Jiřím Popelem z Lobkovic ve vesnici žili protestanti i v sedmnáctém století. Během třicetileté války se zde odehrála vojenská šarvátka, ve které byly poraženy oddíly vedené Petrem Arnoštem Mansfeldem.[6] Samotná vesnice utrpěla velké škody. Během války byly ztraceny obecní dokumenty včetně znaku a řada usedlostí zpustla. Pět pustých chalup uvádí ještě Berní rula z roku 1654. Podle ní byl ve vesnici mlýn a žilo v ní osm sedláků, kterým patřilo 22 potahů, dvanáct krav, dvacet jalovic, 44 ovcí, 23 prasat a jedenáct koz. Jeden z nich provozoval šenk. Kromě sedláků ve vsi žilo dvanáct chalupníků, kteří měli dohromady dva potahy, sedmnáct krav, jedenáct jalovic, čtyři ovce, pět prasat a osm koz. Z roku 1662 pochází první zmínka o zdejší škole. Od roku 1700 měla svou vlastní budovu, kterou nahradila nová v roce 1852. V roce 1925 byla zvýšena o jedno patro, aby mohl být otevřen čtvrtý ročník. Budova školy byla stržena v roce 1962.[7]

Před rokem 1787 ve vsi fungoval špitál pro dvanáct nemocných. V roce 1836 zničil požár faru a dvanáct domů, ale jinak se vesnice v devatenáctém století úspěšně rozvíjela.[7] V okolí byla zahájena těžba hnědého uhlí a v letech 1846–1847 postavena nová silnice do Údlic. Materiál potřebný k její výstavbě se těžil v úbočí Kostelního vrchu.[8] Pod vrchem byl roku 1856 otevřen cukrovar vybavený šesti parními stroji, ve kterém se vyráběl surový cukr dodávaný ke zpracování do údlického cukrovaru.[7] Pro potřeby obce byla k dispozici pískovna a malá cihelna. Plánovala se stavba železniční trati do Postoloprt, ale nakonec nebyla realizována.[8]

Pomník obětem první světové války[9]

U vesnice býval od roku 1920 významný hnědouhelný důl Marie Pomocná. Ještě před tím na jeho dolovém poli od poloviny devatenáctého století existoval malý důl Margareta s roční produkcí 1500 tun uhlí. Později byl přejmenován již na Marii Pomocnou, ale intenzita těžby byla nízká a z hloubky do čtyřicet metrů se ročně těžilo jen dva až tři tisíce tisíce tun uhlí. Po roce 1918 byla 1,5 km východně od vesnice otevřena nová těžná jáma spojená lanovkou s místním cukrovarem. Během první republiky byl vydobyt prostor hlavní sloje mezi Přečaply a Údlicemi v délce tří kilometrů. Celková produkce dolu se do roku 1940 odhaduje až na 600 tisíc tun uhlí. Druhým větším podnikem u Přečapel byl důl Matěj Šebestián, jehož dolové pole bylo v roce 1919 připojeno k dolu Marie Pomocná a který do té doby vyprodukoval osmdesát tisíc tun uhlí. Starší a menší doly Bernard, Kateřina, Lorenc, Jan, Karolina a další většinou ukončily provoz během hospodářské krize po roce 1873.[10]

Většina dokumentů z první poloviny dvacátého století se ztratila.[8] Z konce druhé světové války se dochoval záznam o sestřelení amerického bombardovacího letadla německou posádkou z Holešic dne 17. dubna 1945. Letadlo ještě ve vzduchu vybouchlo a zřítilo se v polích asi dva kilometry severozápadně od Přečapel. Pozůstatky posádky byly pohřbeny ve společném hrobě severovýchodně od vesnice.[11] Po roce 1945 byli vysídleni němečtí obyvatelé, a počet obyvatel vesnice poklesl přibližně na polovinu. V roce 1993 byla vesnice plynofikována.[8]

Údlická kotlina s Droužkovicemi v popředí; v pozadí se nachází Údlice a kostel svatého Matouše v Přečaplech

Přečaply stojí ve stejnojmenném katastrálním území o rozloze 4,09 km²[12] v Ústeckém kraji, 1,5 kilometru jihovýchodně od Údlic a pět kilometrů jihovýchodně od Chomutova.[13]

Geologické podloží tvoří miocénní písky, štěrky, jíly a podřadné uhelné sloje.[14] Písek se těží v údlické pískovně,[15] která se nachází na hranici katastrálních území 1,3 kilometru severně od vesnice. Velká část katastrálního území severně od vesnice je poddolovaná starými hnědouhelnými doly.[16] V geomorfologickém členění Česka oblast leží v geomorfologickém celku Mostecká pánev, podcelku Chomutovsko-teplická pánev a v okrscích Údlická kotlina a Jirkovská pánev. Hranice mezi nimi vede ve směru jihovýchod–severozápad asi jeden kilometr severovýchodně od vesnice.[14] Reliéf se sklání směrem od severovýchodu k jihozápadu do údolí Chomutovky, která je jediným významným vodním tokem a jejíž hladina je místem s nejnižší nadmořskou výškou (přibližně 280 metrů). Nejvyšší bod se nachází v poloze Na Stráni severovýchodně od pískovny a dosahuje nadmořské výšky 340–350 metrů.[13]

Z půdních typů převažuje smonice modální v oblasti severně a východně od vesnice. Na jih od ní se vyskytuje černozem a v oblasti mezi Přečaply a Údlicemi fluvizem na nivních sedimentech. Jen úzký pruh mezi Kostelním vrchem a Údlicemi pokrývá kambizem arenická.[14]

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 425 obyvatel (z toho 191 mužů), z nichž bylo pět české a 416 německé národnosti a čtyři cizinci. Kromě osmi evangelíků a čtyř židů byli členy římskokatolické církve.[17] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 527 obyvatel: 21 Čechů, 426 Němců, jednoho Žida a devět cizinců. Většinou byli členy římskokatolické církve, ale dvanáct lidí se hlásilo k evangelickým církvím, pět k jiným neuvedeným církvím a jedenáct bylo bez vyznání.[18]

Roku 1850 se Přečaply staly samostatnou obcí, kterou zůstaly až do roku 1960, kdy byly nejpozději ke 30. červnu připojeny jako část obce k Údlicím.[21]

Lidé z vesnice dojíždí za prací především do Chomutova, ale významným zaměstnavatelem je od roku 1991 firma ORDOS. Působí v areálu bývalého cukrovaru, kde vyrábí vzduchotechniku dodávanou zejména do Německa.[8]

Vesnicí vede jediná silnice třetí třídy č. 00728 z Chomutova přes Údlice, která se na západním okraji Nezabylic se napojuje na silnici druhé třídy č. 607.[13][23][pozn. 1] Ve vsi se na ní nachází zastávka autobusové linkové dopravy. Nejbližší železniční stanice jsou Chomutov na trati Chomutov–Cheb a Březno u Chomutova na trati Lužná u Rakovníka – Chomutov. Obě jsou přibližně 5,5 kilometru daleko. Po silnici je značena cyklotrasa č.  3034 z Chomutova do Března u Postoloprt.[13]

Věž kostela svatého Matouše

Jedinou kulturní památkou ve vesnici je kostel svatého Matouše přestavěný v roce 1859.[24] Vedle schodiště, které ke kostelu vede, se nachází pomník obětem první světové války z roku 1922.[8] Kromě toho bývala ve vesnici a jejím okolí řada drobných památek (dva kříže, kaplička Nejsvětější Trojice a morový sloup u mostu na cestě do Nezabylic), které se v průběhu času ztratily, nebo byly poškozeny.[25]