Písně kosmické

Písně kosmické je básnická sbírka českého básníka Jana Nerudy vydaná v roce 1878.

Písně kosmické
AutorJan Neruda
Původní názevPísně kosmické
Jazykčeština
Datum vydání1878
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Místo vzniku

Sbírka vznikala v bechlínské Vile Augustina Švagrovského, kde Jan Neruda býval častým hostem v rodině Švagrovských.

Charakteristika sbírky

Sbírku tvoří 38 básní, v nichž je opěvováno lidské poznání, které se stále rozšiřuje a objevuje dosud nepoznané skutečnosti přírody. V kontradikci malého elementu člověka a velkého, rozlehlého vesmíru se jedná o oslavu lidského ducha a jeho činů nového objevování. Sbírka ukazuje, že nelze klást racionální a pozitivisticky zaměřenou vědu do opozice vůči poezii, která jako v tomto případě staví na jejich závěrech. Ve sbírce jsou oslavována vesmírná tělesa. Z vědeckého hlediska se jedná o verše, které jsou víceméně v souladu s vědeckým poznáním, tak jak bylo známo v Nerudově době. Podle názoru Pavla Suchana z Astronomického ústavu AV ČR neobsahují Písně kosmické věcné chyby a jsou bezchybné dodnes.[1]

Jan Neruda měl dobré znalosti o tehdejší astronomii. Jejím základům vyučoval i bratry Fričovy, pozdější zakladatele Hvězdárny v Ondřejově. Dnes stojí na pozemku hvězdárny busta Josefa Jana Friče s žábou a za ní v pracovně lze číst nápis „Jsou-li tam žáby taky“, z básně sbírky.[1]

Na palubě raketoplánu

Astronaut Andrew Feustel, který se v roce 2009 účastnil mise STS-125, vzal na palubu raketoplánu Atlantis do vesmíru českou vlajku a české vydání Písní kosmických z roku 1916, kterému bylo v době letu téměř 100 let.[2]

Nápad měla astronautova manželka, jejíž matka je Češka pocházející ze Znojma; její otec je Ind.[3]

Ukázka z díla

Věřte, že také hvězdičky

Věřte, že také hvězdičky
mnoho, ba mnoho bolí,
každá si s námi naříká
slzavé na oudolí.

Mají svou drsnou lopotu,
točí se, běží, svítí,
sto tisíc mil vám přeběhnou
pro kousek živobytí.

Do únavy se lopotí,
trýzní svá zlatá těla,
kosmický prach si stírají
ze vznešeného čela.


Jak lvové bijem o mříže

Jak lvové bijem o mříže,
jak lvové v kleci jatí,
my bychom vzhůru k nebesům
a jsme zde Zemí
spjatí.

Nám zdá se, z hvězd že vane hlas:
„Nuž pojďte, páni, blíže,
jen trochu blíže, hrdobci*,
jimž hrouda nohy víže!“

My přijdem! Odpusť, matičko,
již jsi nám, Země, malá,
my blesk k myšlénkám spřaháme
a noha parou cválá.

My přijdem! Duch náš roste v výš
a tepny touhou bijí,
zimniční touhou po světech
div srdce
nerozbijí!

My přijdem blíž, my přijdem blíž,
my světů dožijeme,
my bijem o mříž, ducha lvi,
a my ji rozbijeme!

Seznam básní
  1. Letní ty noci zářivá
  2. Když k vám vesel hledím, zlatá vy Kuřátka
  3. Ach, jaké to blaho: poležet
  4. Což třepotá se to tu hvězdiček
  5. Snad jiní jinak uvidí
  6. Věřte, že také hvězdičky
  7. Po nebi hvězdic je rozseto
  8. Poeto Světe, co jsi eón prožil
  9. Stárnoucí lidstvo čte ve hvězdách
  10. Paprsku z Alkyony mé
  11. V pusté jsme nebeské končině
  12. Všechny ty vířivé planety
  13. Také to Slunce ohnivé
  14. Zem byla dítětem; myslela
  15. Měsíček, pěkný mládenec
  16. Báječně krásný to přec byl sen
  17. Měsíček že je mrtvý muž?
  18. Měsíc mrtev. Při něm ve prodlení
  19. Oblaky Země jsou synové tkliví
  20. Čím člověk já ve světů kruhu jsem?
  21. Jak lvové bijem o mříže
  22. Seděly žáby v kaluži
  23. Že skály již Země plameny
  24. Dík budiž vám, zlaté hvězdičky
  25. „Vlast svou máš nade vše milovat!“
  26. Vzhůru již hlavu, národe
  27. Kdo měkkým je, ten bídně mře!
  28. Slunce je hvězda proměnná
  29. Měsíček mrtvý – budoucnost
  30. Děj Země je krátce jen vyprávěn
  31. Zelená hvězdo v zenitu
  32. Myslím, že malý Měsíček
  33. Již vyznám se ze všech hříchů svých
  34. Promluvme sobě spolu
  35. Přijdou dnové, léta, věky, věků věky
  36. Aj, tamhle dřímavých jiskerek
  37. Ty věčné hlasy proroků
  38. Až planety sklesnou k Slunci zpět

Zhudebněné dílo

Související články

Literatura
  • Neruda, J.: Knihy básní. Orbis. Praha, 1951.
  • NERUDA, Jan. Písně kosmické. 10. vyd. Praha: F. Topič, 1932. 57 s. Dostupné online.

Zajímavosti

Báseň Jak lvové bijem o mříže zazněla ve filmu Marečku, podejte mi pero!.

Na básně Jak lvové bijem o mříže a Seděly žáby v kaluži odkazuje zpěvačka Jana Rychterové v písni Kosmická (dle CD Zpívací písničky) či Píseň kosmická (dle notového zápisu na internetových stránkách Jany Rychterové k tvorbě pro děti).

Odkaz na Písně kosmické v písni Kosmická
Jan NerudaJana Rychterová
Seděly žáby v kaluži,

hleděly vzhůru k nebi,

 Jako ta žába v kaluži,

koukám na oblohu tmavou

My přijdem blíž, my přijdem blíž,

my světů dožijeme, my bijem o mříž, ducha lvi, a my ji rozbijeme!

 jednou se tam možná dostanem

a mříže rozbijem hlavou

„Jen bychom rády věděly,“

vrch hlavy poulí zraky, „jsou-li tam tvoři jako my, jsou-li tam žáby taky!“

 Oni nám někde v dálce dál drží palce,

nejsme sami, jsou to naši známí.

Reference
  1. Rozhovor: Písně kosmické v raketoplánu, Petr Sobotka, 12.5.2009
  2. Kam po česku: Literární toulky rakovnickem
  3. Do vesmíru poletí česká vlajka a Písně kosmické, iDNES, 30.4.2009

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.