Oxid vanadičný
Oxid vanadičný (V2O5) je nejdůležitější oxid vanadu. Připravuje se tepelným rozkladem metavanadičnanu amonného:
- 2 NH4VO3 → V2O5 + 2 NH3 + H2O
Oxid vanadičný | |
---|---|
Obecné | |
Systematický název | Oxid vanadičný |
Anglický název | Vanadium(V) oxide |
Německý název | Vanadiumpentoxid |
Sumární vzorec | V2O5 |
Vzhled | žlutooranžový prášek |
Identifikace | |
Registrační číslo CAS | 1314-62-1 |
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP) | 215-239-8 |
PubChem | 14814 |
SMILES | O=[V](=O)O[V](=O)=O |
Číslo RTECS | YW2450000 |
Vlastnosti | |
Molární hmotnost | 181,880 g/mol |
Teplota tání | 670 °C |
Teplota rozkladu | 2 000 °C |
Teplota změny krystalové modifikace | 72 °C |
Hustota | 3,357 g/cm³ (18 °C) |
Index lomu | a = 1,461 b = 1,52 c = 1,76 |
Rozpustnost ve vodě | 0,8 g/100 ml (25 °C) 0,7 g/100 ml (100 °C) |
Relativní permitivita εr | 13,84 |
Měrná magnetická susceptibilita | 8,884×10−6 cm3g−1 |
Struktura | |
Krystalová struktura | kosočtverečná |
Hrana krystalové mřížky | a = 1 151 pm b = 436,9 pm c = 365,3 pm |
Termodynamické vlastnosti | |
Standardní slučovací entalpie ΔHf° | −1 550,6 kJ/mol |
Entalpie tání ΔHt | 358 J/g |
Entalpie varu ΔHv | 1 450 J/g |
Standardní molární entropie S° | 131 JK−1mol−1 |
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° | −1 419,6 kJ/mol |
Izobarické měrné teplo cp | 0,702 JK−1g−1 |
Bezpečnost | |
[1] Nebezpečí[1] | |
R-věty | R20/22,R26/27/28, R36, R37, R38, R40, R48,R51/53, R63, R68 |
S-věty | S1/2,S26, S28, S36/37 S38, S45, S46, S61 |
NFPA 704 | 0
3
0
|
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Oxid vanadičný má žlutočernou barvu. Taje při teplotě 660 °C. Ve vodě je rozpustný velmi nepatrně, roztok reaguje slabě kysele.
Reakcí oxidu vanadičného s kyselinou chlorovodíkovou vzniká oxidochlorid vanadičný:
- V2O5 + 6 HCl → 2 VOCl3 + 3 H2O
Tento oxid je amfoterní, ve vodě se rozpouští pouze omezeně a vzniklý roztok reaguje kysele. Rozpouštění můžeme podpořit okyselením roztoku. Tím získáme světle žlutý roztok kationtu dioxovanadičného (VO2)+. V roztocích alkalických hydroxidů jsou při vysokém pH přítomny orthovanadičnanové anionty VO43−.
Využití
Oxid vanadičný má schopnost vratně uvolňovat kyslík, proto se velmi často používá v průmyslu jako katalyzátor. Katalyzuje např. redukce olefinů a aromatických uhlovodíků vodíkem. Nejdůležitější využití nachází při výrobě kyseliny sírové tzv. kontaktním způsobem, kde oxiduje oxid siřičitý na oxid sírový. Reakce probíhá takto:
- V2O5 + SO2 → 2 VO2 + SO3
- 4 VO2 + O2 → 2 V2O5
Reference
- Vanadium pentoxide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
- VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.