Oxid jodičný

Oxid jodičný je anorganická sloučenina se vzorcem I2O5. Je to anhydrid kyseliny jodičné a jediný stabilní oxid jodu. Vyrábí se dehydratací kyseliny jodičné při teplotě 200 °C v proudu suchého vzduchu:

2 HIO3 → I2O5 + H2O
Oxid jodičný

Tyčinkový model molekuly

Kalotový model molekuly

Obecné
Systematický název Oxid jodičný
Ostatní názvy anhydrid kyseliny jodičné
Anglický název Iodine pentoxide
Iodine(V) oxide
Iodic anhydride
Německý název Diiodpentoxid
Sumární vzorec I2O5
Vzhled bílá hygroskopická krystalická látka
Identifikace
Registrační číslo CAS 12029-98-0
PubChem 159402
SMILES O=I(=O)OI(=O)=O
InChI 1S/I2O5/c3-1(4)7-2(5)6
Vlastnosti
Molární hmotnost 333,81 g/mol
Teplota rozkladu 300 °C (573 K)
Hustota 4,980 g/cm3
Rozpustnost ve vodě rozpustný
Rozpustnost v polárních
rozpouštědlech
rozpustný v kyselině dusičné, nerozpustný v ethanolu
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
nerozpustný v diethyletheru a CS2
Bezpečnost

GHS03

GHS05
[1]
Nebezpečí[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Struktura

I2O5 má vazebný úhel I-O-I o velikosti 139,2°, ale molekula není zrcadlově symetrická. Koncové vazby I-O mají délku kolem 180 pm a vazby vycházející z prostředního atomu kyslíku jsou přibližně 195 pm dlouhé.

Reakce

Oxid jodičný snadno již za pokojové teploty oxiduje oxid uhelnatý na oxid uhličitý:

5 CO + I2O5I2 + 5 CO2

Tuto reakci lze použít ke stanovení obsahu CO v plynném vzorku.

I2O5 tvoří s oxidem sírovým a S2O6F2 jodylové soli, ovšem s koncentrovanou kyselinou sírovou tvoří jodosylové soli.

Při zahřátí nad 300 °C se oxid jodičný rozkládá za vzniku plynného jodu a kyslíku.[2]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Iodine pentoxide na anglické Wikipedii.


  1. Iodine pentoxide. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky)
  2. G. Baxter and G. Tilley, "A Revision of the Atomic Weights of Iodine and Silver," The Chemical News and Journal of Industrial Science; Volumes 99-100, Royal Society Anniversary Meeting, December 3, 1909, p. 276. (Google Books)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.