Otmar Hrejsa

V letech 1918-1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění.[5] Byl profesí evangelickým farářem.[6] Roku 1924 se uvádí jako českobratrský farář v Jasenné u Vizovic.[4]

V parlamentních volbách v roce 1920 získal za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu (agrárníky) senátorské křeslo v Národním shromáždění.[7] Mandát obhájil v parlamentních volbách v roce 1925. V senátu zasedal do roku 1929.[8]

Patřil k nejvýznamnějším odpůrcům sjednocení českých luteránů a kalvinistů do Českobratrské církve evangelické. Své duchovenské působení zahájil jako vikář v Rusavě (1889–1892), následně byl farářem ve sborech Černilov pro Lutherův ústav v Hradci Králové (1892–1896) a Vilémov (1896–1897).[9]Od roku 1898 působil jako farář v obci Jasenná. Zde pak strávil přes 40 let. Napsal knihu Dějiny evangelické církve v Jasenné na Moravě. Byl organizátorem veřejného, kulturního i hospodářského života ve své obci a členem četných lokálních spolků. Na odpočinek odešel v roce 1939 a odstěhoval se do svého domku ve Vizovicích.[10][11]