Otakar Pertold

Narodil se v Jaroměři. Roku 1902 odmaturoval na gymnáziu ve Slaném a poté začal studovat na Karlově univerzitě matematiku, filozofii a fyziku. Za nedlouho začal studovat orientální jazyky a náboženství Indie. Za těchto studií se dostal do Anglie, Francie, Nizozemska i Německa, kde navštěvoval přednášky indologa Paula Deussena. V roce 1908 studia završil doktorskou prací Herbatismus v pedagogické literatuře anglické a americké. Následující rok se poprvé vydal do Indie a na Cejlon. S příchodem první světové války odchází na frontu, ale již rok po jejím skončení se habilitoval díky práci Cejlonská božstva Gará a Girí. Příspěvek k poznání původního náboženství cejlonského. V roce 1920 vydává jedno ze svých stěžejních děl Základy všeobecné vědy náboženské. Mezi lety 1920-1923 pracoval jako konzul v indické Bombaji. Od roku 1927 působil jako mimořádný, od roku 1934 jako řádný profesor srovnávací vědy náboženské na Karlově univerzitě. Během okupace byl nucen odejít z akademické půdy na venkov. Po skončení války zaujal místo vedoucího etnologické katedry a historie náboženství. Po roce 1948 se přihlásil k marxismu-leninismu a stal se vědecky i společensky konformním s komunistickým režimem.

Pertold pojímal náboženství specifickým způsobem. V každém náboženství spatřoval tří složky: rozumovou, citovou a složku kultu.

Náboženství dělil na tři stupně:

• primární (prvotní) – vzniklá z bezprostředního kontaktu člověka a přírody (animismus apod.);
• sekundární (druhotná) – vzniklá z lidské reflexe (islám, křesťanství, bráhmanismus, židovství atd.);
• terciární (náboženství třetího stupně) – náboženství lidová.

Původ náboženství spatřoval v lidské představivosti nadpřirozena (např. mana). Odmítl tak nejen Spencerovu (manismus) a Tylorovu (animismus) teorii o původu náboženství, ale odmítl také koncepci J. G. Frazera, který spatřoval prvopočátek náboženství v magii.

Religionistiku dělil na dvě části:

• religionistiku obecnou – zabývá se náboženstvím z obecnějšího hlediska (nebere v potaz např. jeho stáří, původ apod.);
  • konkrétní – sleduje konkrétní náboženství;
  • abstraktní – vychází ze závěrů konkrétní religionistiky a dospívá k obecnějším závěrům;
• religionistika zvláštní – důsledné zkoumání jednoho náboženství (též zvaná konfesijní teologie).

• Buddhistické pohádky, 1910
• Cesty po Hindustánu, 1917
• Úvod do studia náboženství, 1919
• Jihoindické vzpomínky, 1919
• Základy všeobecné vědy náboženské, 1920
• Přehledné dějiny náboženských soustav celého světa I, 1925
• Náboženství národů nekulturních, 1925
• Příspěvky ke studiu lidových náboženství ceylonských, 1925
• Jak se atheista dívá na cestu k Bohu, 1925
• Perla Indického oceánu, 1926
• Ze zapomenutých koutů Indie, 1927
• Uvedení do dějin náboženství, 1927
• Učebnice hindustání pro školy a samouky, 1930
• Proti víře, 1936
• Úvod do vědy náboženské, 1947
• Hindustání rúzmarrah. Příručka hindustání, 1947
• Náboženský názor světový a projev náboženství ve společnosti, 1947
• Co je náboženství, 1956
• Pověra a pověrčivost, 1956
• Náboženství mimokřesťanská, 1957
• Džinistická kosmologie, 1957
• Vzpomínky z Ceylonu, 1959
• Džinismus, 1966