Herbert Spencer

Herbert Spencer se narodil 27. dubna 1820 v britském městě Derby do rodiny učitele. Školu však pro své chatrné zdraví nikdy nenavštěvoval a jeho vzdělávání se věnoval zprvu jeho otec, následně strýc. Ani v dospělosti Spencer nikdy nenavštěvoval univerzitu a byl typickým samoukem.

Ve čtyřicátých letech začal pracovat jako publicista, roku 1848 se stal zástupcem vydavatele časopisu Economist, kde působil až do roku 1852. V Londýně se seznámil s mnoha osobnostmi tehdejší britské vědecké elity a napsal zde též svou první práci "Social Statics" (1850). V roce 1853 zemřel Spencerův strýc a odkázal svému synovci značné dědictví, které mu umožnilo zanechat publicistické činnosti a stát se soukromým učencem. Druhá Spencerova kniha "The Principles of Psychology" však nebyla přijata zdaleka tak vřele jako jeho prvotina. Na počátku šedesátých let Spencer zahájil snahu o vytvoření univerzálního filozofického systému, schopného zajistit společný teoretický základ lidského vědění. V rámci tohoto projektu publikoval řadu knih, jimiž se snažil pokrýt široké spektrum vědeckého poznání:

• First Principles (1862)
• Principles of Biology (1864-1867)
• Principles of Sociology (1876-1896)
• Principles of Ethics (1879-1893)

Jako vědec začal být Spencer uznáván až během 70. let 19. století, ale přestože jeho věhlas nabyl celosvětového významu, ke konci života si stěžoval, že zůstal nedoceněn. Zemřel v prosinci roku 1903.

Spencer ve svých úvahách navazoval jen na nemnoho předchůdců. Mezi nejvýznamnější patřil evolucionista a Spencerův přítel Thomas Huxley, který jej seznámil s myšlenkami Charlese Darwina, s nímž posléze Spencer navázal dlouholeté korespondenční styky. Spencer vědecké knihy takřka vůbec nečetl a vědomosti získával především z periodik, diskuzí s kolegy a od svých asistentů. Proto je jeho myšlenkové kořeny třeba hledat zejména v londýnském intelektuálním prostředí poloviny 19. století (především v přírodovědeckých kruzích), dále v politické ekonomii a do jisté míry i v sociologických koncepcích Augusta Comta.

Celé Spencerovo rozsáhlé filozofické dílo (sám pro svou koncepci užíval termínu „syntetická filozofie“) je propojeno nemnoha jednotícími tématy, z nichž jedním je myšlenka evolucionismu. Evoluci Spencer ve své knize First Principles definuje jako „změnu ze stavu relativně nevymezeného, nekoherentního, homogenního ke stavu relativně vymezenému, koherentnímu a heterogennímu“ (Keller 2005 : 146), jejím opakem je pak regrese, čili děj, během něhož dochází k rozkladu komplexních a diferencovaných struktur. Svůj vysoce abstraktní model evoluce používá Spencer i pro analýzu vývoje společnosti poprvé v práci The Study of Sociology z roku 1873. Poukazuje zde na to, že oblast sociální podléhá podobným zákonům, jako pole biologické či fyzikální. Podobně jako v organismu vede i ve společnosti nárůst velikosti subsystémů k tlaku na diferenciaci jejich funkcí; funkčně diferenciované subsystémy jsou pak zpětně s celkem propojeny díky svému nenahraditelnému významu pro jeho přežití (tj. zpětná integrace). Lidské společnosti procházejí podobně jako živé organismy vývojem od homogenních a nestabilních útvarů k vysoce komplexním a diferencovaným strukturám - zkoumání faktorů, jež ovlivňují rychlost a směr tohoto vývoje je pak dle Spencera skutečným a nejvýznamnějším úkolem sociologie. Odmítá Comtův sociologický konstruktivismus a zastává názor, že ani odkrytí faktorů ovlivňujících evoluci společnosti nás neopravňuje k jejich modifikaci.

Ačkoli je Spencer sociologickým realistou (považuje společnost za skutečnost nadosobní a na svých členech nezávislou), připouští určitý individualismus s tím, že společnost je nástroj sloužící svým jednotlivým členům. Uvádí řadu analogií mezi společností a organismem:

• růst co do velikosti i co do komplexity
• diferenciace struktur a funkcí
• zpětná integrace

Poukazuje však i na nezanedbatelné rozpory mezi společností a organismem:

• větší volnost jednotek
• v případě organismu jsou určité části specializovány k myšlení a cítění, v případě společnosti jsou tohoto schopny všechny její jednotky
• v organismu existují všechny jednotky jen pro blaho celku, v případě společnosti je tomu naopak

Podle Spencera plní sociální instituce ve společnosti podobnou funkci jako orgány v živém organismu. Věnuje zvýšenou pozornost např. institucím rodiny, obřadním, politickým, církevním, profesním či průmyslovým.

Herbert Spencer vypracoval dvě dosti odlišná pojetí společnosti:

První typologií, kterou můžeme označit jako „vývojovou“, je rozlišování společností na jednoduché, složené, dvojitě složené a trojitě složené, a to na základě nárůstu komplexity a integrace.

Druhou typologií, jíž je možno označit jako „cyklickou“, je dichotomie společností vojenských a průmyslových (industriálních, organických), vycházející ze způsobu kontroly, jenž je ve společnosti aplikován.