Ota IV. Burgundský

Narodil se jako syn Huga ze Châlonu a Adély, dcery burgundského hraběte Oty VII. z Andechsu. Roku 1263 se oženil s Filipou, dcerou Theobalda z Baru a o tři roky později zdědil po otci titul hraběte ze Châlonu. Burgundské hrabství zdědil po matčině smrti roku 1279. Odmítl složit lenní hold římskému králi Rudolfovi a díky tomu se za branami Besançonu objevila početná Rudolfova vojska, Ota se posil nedočkal a bez boje se vzdal.[2] Po smrti Rudolfa Habsburského Ota pokračoval v protiříšské politice. Roku 1295 zasnoubil svou starší dceru se synem francouzského krále Filipa IV. a tajnou smlouvou na krále převedl hraběcí práva. Nový římský král Adolf Nasavský prohlásil Burgundské hrabství za léno připadlé říši a burgundská šlechta se vojensky bránila připojení k Francii. Adolfův nástupce Albrecht I. Habsburský posléze díky plánovanému manželskému spojení[pozn. 1] připojení hrabství k francouzské koruně odsouhlasil.[3]

Díky novému sňatku s Mahaut z Artois se Ota stal roku 1302 hrabětem stejnojmenného hrabství. Zemřel na následky zranění z bitvy u Cassellu a byl pohřben nejprve v klášteře Lys a po šesti letech byly jeho ostatky přeneseny do kláštera Cherlieu. Jeho náhrobek byl dílem Jeana Pépina de Huy, dochované části jsou dnes v depozitáři pařížského Louvru.[4]