Ostružiník

Rubus caesius

Rubus odoratus

Rubus saxatilis

Rod ostružiník patří mezi systematicky nejsložitější – tzv. kritické taxony rostlin. V rámci čeledi růžovitých patří do podčeledi Rosoideae, v níž tvoří vlastní tribus Rubeae.[1] Počet druhů tohoto rodu je obrovský, uvádí se 1000–1200–1550[2]; mnoho jich je velmi nesnadno determinovatelných jednak vlivem velké morfologické proměnlivosti, kdy jednotlivé znaky mohou být na různých jedincích různě vyvinuty, jednak vlivem souběhu apomiktického a sexuálního rozmnožování a vzájemné hybridizace. Celý rod se dělí do 12–13 podrodů, z nichž se na území ČR vyskytují 4 domácí a 1 pěstovaný; některé druhy je obtížné jakkoli systematicky zařadit.[3][4]

Ostružiník dřípený (Rubus laciniatus)

Detail květenství ostružiníku šedavého (Rubus canescens)

Ostružiníky jsou buď vytrvalé byliny s dlouhými podzemními prýty, nebo (častěji) dvouleté keře, u nichž první rok vyrůstá sterilní prýt, který na konci prvního roku dřevnatí, druhý rok z paždí listů vyrůstají kvetoucí výhony a po odplození prýt odumírá. Stonky keřů jsou obloukovitě sehnuté, na konci při doteku se zemí někdy zakořeňující, opatřené ostny různého tvaru a hustoty, někdy též přisedlými nebo stopkatými žlázkami. Listy jsou zpravidla troj- až pětičetné, zpeřené nebo dlanitě dělené, méně často celistvé; s čárkovitými nebo kopinatými vytrvalými palisty. Oboupohlavné květy bílé, růžové nebo červené barvy jsou uspořádány v bohatých nebo úzkých a chudých latách, semeníků je mnoho. Plodem je souplodí jednosemenných černých, červených nebo žlutých peckoviček na kuželovitě vyklenutém plodním lůžku, nazývá se ostružina nebo malina.[3]

Ostružiny obsahují především třísloviny, flavonoidy, vitamín A, menší množství vitaminu C, barviva, cukry, pektin, kyselinu jablečnou a jantarovou, také draslík, hořčík, železo, měď, vlákninu a kyselinu listovou. Pecičky představují pro organismus užitečnou balastní látku.[6][3]

Porost ostružiníku

Rod je rozšířen po celém světě s výjimkou Antarktidy; v tropických oblastech roste jen v horách. Jednotlivé druhy mohou mít vazbu na lesní prostředí (nemofilní ekoelement), v němž vyrůstají na pasekách, světlinách podél cest, v lesních lemech a pláštích, nebo se naopak vyskytovat primárně mimo les (ekoelement thamnofilní) v křovinách, na mezích a travnatých stráních, náspech, mezích a rumištích. Jiné druhy, např. ostružiník moruška, porůstají rašeliniště v arktických oblastech, případně v horách. Rostou na slunci, v polostínu a některé druhy i ve stínu.[3][5][7]

Plody ostružiníků jsou jedlé, kromě konzumace v čerstvém stavu se využívají pro přípravu zavařenin, kompotů, džemů, šťáv, sirupů atd., lze z nich vyrábět ovocná vína, likéry a pálenky. Krom sběru planých ostružin se pěstují též zahradní velkoplodé kultivary. Mladé listy mnohých druhů se používají ve fytoterapii jako adstringens při průjmech, žaludečních potížích a střevních katarech, jako kloktadlo při zánětech dutiny ústní nebo ke koupelím při kožních infekcích a špatně se hojících ranách. Ze sušených fermentovaných listů je možné připravit chutný čaj.[8] Ostružiníky lze použít také jako okrasné rostliny ozdobné listy, květy a plody.[6]

• Čačanská beztrnná
• Helen (ostružiník)
• Navaho (ostružiník)
• Thornfree
• Wilsonův raný