Ostružiník
Ostružiník (Rubus) je velmi velký, systematicky složitý rod rostlin z čeledi růžovité. Jejich plody jsou známé jako ostružiny a maliny, které jsou z botanického hlediska souplodí peckoviček. Jsou to vzpřímené nebo plazivé keře s ostny, případně též vytrvalé byliny. Vyskytují se kosmopolitně, tedy po celém světě, s výjimkou Antarktidy. Speciální botanické odvětví zkoumající ostružiníky se nazývá batologie.
Ostružiník | |
---|---|
Ostružiny | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | rostliny (Plantae) |
Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
Řád | růžotvaré (Rosales) |
Čeleď | růžovité (Rosaceae) |
Rod | ostružiník (Rubus) L., 1753 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Systematika
Rod ostružiník patří mezi systematicky nejsložitější – tzv. kritické taxony rostlin. V rámci čeledi růžovitých patří do podčeledi Rosoideae, v níž tvoří vlastní tribus Rubeae.[1] Počet druhů tohoto rodu je obrovský, uvádí se 1000–1200–1550[2]; mnoho jich je velmi nesnadno determinovatelných jednak vlivem velké morfologické proměnlivosti, kdy jednotlivé znaky mohou být na různých jedincích různě vyvinuty, jednak vlivem souběhu apomiktického a sexuálního rozmnožování a vzájemné hybridizace. Celý rod se dělí do 12–13 podrodů, z nichž se na území ČR vyskytují 4 domácí a 1 pěstovaný; některé druhy je obtížné jakkoli systematicky zařadit.[3][4]
Vybraní zástupci
Rubus subgen. Chamaerubus
- ostružiník moruška (Rubus chamaemorus): nízký bylinný druh běžný v severských zemích, jako glaciální relikt též v Krkonoších
Rubus subgen. Anoplobatus
- ostružiník vonný (Rubus odoratus)
- ostružiník nutkajský (Rubus parviflorus)
Rubus subgen. Cylactis
- ostružiník skalní (Rubus saxatilis) – v ČR ohrožený druh kategorie C3
- ostružiník žlutoplodý (Rubus xanthocarpus)
- ostružiník arktický (Rubus arcticus)
Rubus subgen. Idaeobatus
- ostružiník maliník (Rubus idaeus), druh pěstovaný v ČR pod obecným názvem maliník, maliny; vyskytuje se též přirozeně
- ostružiník jahodnatý (Rubus illecebrocus) – původní v Japonsku, jednoleté bylinné prýty
- ostružiník japonský (Rubus phoenicolasius)
- ostružiník ojíněný (Rubus occidentalis): druh pěstovaný v USA a v Asii, označovaný jako "černé maliny"
- ostružiník voskovaný (Rubus cockburnianus)
Rubus subgen. Rubus: nejrozsáhlejší a nejproblematičtější podrod členící se dále do množství sekcí, subsekcí a sérií. Jen na území ČR se vyskytuje mnoho desítek druhů a lokálních typů, dosud nedostatečně prozkoumaných. Plané ostružiníky kromě ježiníku bývají často uváděny pod kolektivním jménem Rubus fruticosus agg.[5]
- ostružiník ježiník – ostružiník sivý (Rubus caesius)
- ostružiník dřípený (Rubus laciniatus) – 2x zpeřené listy
- ostružiník jilmolistý (Rubus ulmifolius)
- ostružiník křovitý (Rubus plicatus), druh v ČR běžně označovaný jako ostružiník, ostružiny
- ostružiník šedavý (Rubus canescens)
- ostružiník vzpřímený (Rubus nessensis)
- ostružiník žláznatý (Rubus pedemontanus)
Popis
Ostružiníky jsou buď vytrvalé byliny s dlouhými podzemními prýty, nebo (častěji) dvouleté keře, u nichž první rok vyrůstá sterilní prýt, který na konci prvního roku dřevnatí, druhý rok z paždí listů vyrůstají kvetoucí výhony a po odplození prýt odumírá. Stonky keřů jsou obloukovitě sehnuté, na konci při doteku se zemí někdy zakořeňující, opatřené ostny různého tvaru a hustoty, někdy též přisedlými nebo stopkatými žlázkami. Listy jsou zpravidla troj- až pětičetné, zpeřené nebo dlanitě dělené, méně často celistvé; s čárkovitými nebo kopinatými vytrvalými palisty. Oboupohlavné květy bílé, růžové nebo červené barvy jsou uspořádány v bohatých nebo úzkých a chudých latách, semeníků je mnoho. Plodem je souplodí jednosemenných černých, červených nebo žlutých peckoviček na kuželovitě vyklenutém plodním lůžku, nazývá se ostružina nebo malina.[3]
Obsahované látky
Ostružiny obsahují především třísloviny, flavonoidy, vitamín A, menší množství vitaminu C, barviva, cukry, pektin, kyselinu jablečnou a jantarovou, také draslík, hořčík, železo, měď, vlákninu a kyselinu listovou. Pecičky představují pro organismus užitečnou balastní látku.[6][3]
Ekologie a rozšíření
Rod je rozšířen po celém světě s výjimkou Antarktidy; v tropických oblastech roste jen v horách. Jednotlivé druhy mohou mít vazbu na lesní prostředí (nemofilní ekoelement), v němž vyrůstají na pasekách, světlinách podél cest, v lesních lemech a pláštích, nebo se naopak vyskytovat primárně mimo les (ekoelement thamnofilní) v křovinách, na mezích a travnatých stráních, náspech, mezích a rumištích. Jiné druhy, např. ostružiník moruška, porůstají rašeliniště v arktických oblastech, případně v horách. Rostou na slunci, v polostínu a některé druhy i ve stínu.[3][5][7]
Využití
Plody ostružiníků jsou jedlé, kromě konzumace v čerstvém stavu se využívají pro přípravu zavařenin, kompotů, džemů, šťáv, sirupů atd., lze z nich vyrábět ovocná vína, likéry a pálenky. Krom sběru planých ostružin se pěstují též zahradní velkoplodé kultivary. Mladé listy mnohých druhů se používají ve fytoterapii jako adstringens při průjmech, žaludečních potížích a střevních katarech, jako kloktadlo při zánětech dutiny ústní nebo ke koupelím při kožních infekcích a špatně se hojících ranách. Ze sušených fermentovaných listů je možné připravit chutný čaj.[8] Ostružiníky lze použít také jako okrasné rostliny ozdobné listy, květy a plody.[6]
Odrůdy
- Čačanská beztrnná
- Helen (ostružiník)
- Navaho (ostružiník)
- Thornfree
- Wilsonův raný
Odkazy
Reference
- ZHANG, Shu-Dong; JIN, Jian-Jun; CHEN, Si-Yun. Diversification of Rosaceae since the Late Cretaceous based on plastid phylogenomics. New Phytologist. 2017-02-10, roč. 214, čís. 3, s. 1355–1367. Dostupné online [cit. 2018-06-19]. ISSN 0028-646X. DOI 10.1111/nph.14461. (anglicky)
- Rubus L. | Plants of the World Online | Kew Science. Plants of the World Online [online]. [cit. 2020-06-30]. Dostupné online.
- Holub J. (1995): Rubus L. – ostružiník. – In: Slavík B., Smejkal M., Dvořáková M. & Grulich V. (eds), Květena České republiky 4, p. 54–206, Academia, Praha.
- ONDREJ.ZICHA(AT)GMAIL.COM, Ondrej Zicha;. BioLib: Biological library. www.biolib.cz [online]. [cit. 2020-06-30]. Dostupné online.
- Kubát, Karel: Klíč ke květeně České republiky. Praha: Academia 2002, s. 329-376
- AtlasRostlin.cz. AtlasRostlin.cz [online]. [cit. 2020-06-30]. Dostupné online. (česky)
- HIEKE, Karel; PINC, Miroslav. Praktická dendrologie, díl 2.,. 1.. vyd. [s.l.]: nakladatelství SZN, 1978. 000128363.
- J. Korbelář, Z. Endris: Naše rostliny v lékařství. Avicenum, Praha 1981, s. 310
Literatura
- ŘÍHA, Jan. České ovoce : Díl 4. Meruňky, broskve, srstky, rybíz, maliny a ostružiny. Praha: Ovocnický spolek pro království České, 1917. 196 s. Dostupné online. - kapitola Maliny a ostružiny, s. 179–190.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu ostružiník na Wikimedia Commons
- Encyklopedické heslo Rubus v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Slovníkové heslo ostružiník ve Wikislovníku
- Taxon Rubus ve Wikidruzích