Ostrý Kameň

První písemná zmínka o hradu pochází z roku 1363. Jeho založení někdy bývá kladeno již do třináctého století, ale tuto hypotézu podporuje jediná nejasná zmínka. Stavební dispozicí odpovídá hradům budovaným na přelomu třináctého a čtrnáctého století.[1] Jako jeden z pohraničních hradů, střežících západní hranice Uherska, měl úkol chránit dálkovou obchodní cestu z Budína přes Malé Karpaty do českých zemí,[1] která je všeobecně známá jako Česká cesta.^[zdroj?] Jméno hradu je zřejmě odvozeno od tvaru skály, na které je postaven. Zmínka z roku 1366, podle které jej daroval král Mikulášovi ze Seče, se vztahuje ke stejnojmennému hradu v Boršódské župě.[1] Koncem čtrnáctého století jej dostal donací krále Zikmunda známý vévoda Stibor ze Stibořic. Také patřil Kegelevičům, Turzům, Forgáčům a od patnáctého století i hrabatům ze Svatého Jura a Pezinku. V šestnáctém století patřil Czoborům spolu i s feudálním panstvím, které k němu příslušelo, ale od roku 1554 vlastnili čtvrtinové podíly hradu Bakičové a Révaiové. V roce 1704 se v okolí hradu odehrála velká kurucká bitva, při níž byl pravděpodobně poškozen i hrad. Česká cesta v té době vedla už přes Bratislavu a hrad ztratil svou funkci. Koncem osmnáctého století získali hrad i panství do dědičné držby Pálffyové, kteří přenesli sídlo panství z hradu do městečka Moravský Svätý Ján. Od toho času hrad pustl a zůstaly z něj jen zříceniny.

Gotický hrad vznikl na konci strmého horského hřebene, od kterého ho odděluje příkop vysekaný do skály. Skládal se z obytného paláce a hranolové věže. Budovy byly rozšířeny v polovině patnáctého století směrem na severozápad. Nové předhradí ze šestnáctého století sloužilo většinou hospodářským účelům. Byla zde pekárna a byty pro hradní personál. Hospodářské budovy byly podsklepeny a stála zde i kaple. Na horní hrad se soustředila stráž, věž sloužila k pozorování. Kromě toho zde byla i cisterna na vodu, kuchyň a věznice. Celý hradní areál ohrazovaly vysoké zdi posílené na nárožích baštami. Šíjové příkopy chránily mohutný objekt zabezpečující obranu ze strany možného útoku. Hrad měl pravděpodobně vysunutou pozorovací věž na hřebeni, z níž bylo vidět nejen Plavecký hrad, ale i Korlátka a Branč. Hrad ztratil svou strážní funkci přesunem České cesty. I časté soudní spory, které se vedly mezi vlastníky, přispěly k jeho zániku, a tak se od osmnáctého století postupně rozpadá.

Zřícenina je kompozičně pevně spjata s vápencovým podložím, kamenné zdivo a zbytky někdejších zdí paláců, hospodářských staveb a bašt vyrůstají z členitého podloží. Renesanční zdvojená konzola, klíčová střílna a boční ostění jsou jedny z mála dochovaných architektonických článků.