Osmanská turečtina

Osmanská turečtina či osmanština je forma turečtiny, která se používala za dob Osmanské říše. Disponovala mnoha výpůjčkami z arabštiny a perštiny a zapisovala se tureckým osmanským písmem (variantou arabského písma). Za dob největší slávy Osmanské říše tyto výpůjčky počtem výrazně převyšovaly původní turecká slova. Z tohoto důvodu byla osmanská turečtina z větší části nesrozumitelná chudým obyvatelům bez vzdělání, kteří mluvili kaba Türkçe („hrubou turečtinou“), která používala mnohem méně cizích výpůjček a která se stala základem dnešní turečtiny. K pojmenování osmanské turečtiny došlo během období Tanzimat. Osmanská turečtina de facto zanikla roku 1928, když Mustafa Kemal Atatürk provedl Atatürkovy reformy, mezi něž patřila i reforma jazyka. Atatürk ustanovil lidovou turečtinu spisovným jazykem a obrátil se k jazykovému purismu ve snaze vybudovat moderní národní stát. Zbavil se také osmanského arabského písma ve prospěch latinky, aby tak orientoval zemi více na západ a pryč od arabského světa.