Opičí proces

Předsedající soudce John T. Raulston byl v průběhu procesu obviňován z podjatosti a mezi ním a obhájcem Darrowem docházelo po celou dobu k ostrým střetům. Hned na počátku Raulston citoval knihu Genesis a Butlerův zákon a varoval porotu, aby nerozhodovala o zákonu (což by se mohlo stát ohniskem sporu), ale o tom, zda byl porušen, což označoval za „závažný přečin“.

Sám hlavní porotce nebyl přesvědčen o správnosti Butlerova zákona, ale jako většina poroty se přizpůsobil soudcovým pokynům.[17] V porotě zasedalo šest baptistů, čtyři metodisté, jeden člen církve Campbellitánští učedníci Krista a jen jeden člověk, který se nehlásil k žádné církvi.[16]

ACLU původně zamýšlela postavit se proti Butlerovu zákonu s odůvodněním, že porušuje osobní práva učitelů a akademické svobody, a proto je protiústavní. Během stání však Darrow původní strategii ACLU opustil a napadl princip doslovného výkladu Bible, stejně tak jako omezené znalosti prokurátora Bryana, co se týče vědy i jiných náboženství. K výchozí strategii se vrátil až při pozdějším odvolacím řízení, kde tvrdil, že původní proces byl neplatný, neboť Butlerův zákon zvýhodňoval konkrétní náboženskou skupinu, což bylo protiústavní.

Během procesu se Darrow nejdříve pokusil argumentovat tím, že evoluce a stvoření, tak jak je popsáno v Bibli, vlastně nejsou vůbec v žádném rozporu (úhel pohledu, později označovaný jako teistický evolucionismus). Na podporu tohoto tvrzení povolal osm známých vědců, zabývajících se teorií evoluce.

Žalobce Bryan v souladu se strategií prokurátora Stewarta tvrdil, že nabízená vědecká svědectví jsou nepodstatná, neboť nemají žádný vztah k faktu, zda Scopes učil nebo neučil ve škole evoluci. Později se však sám nechal Darrowem zatáhnout do velmi sofistikovaného sporu.

Ze všech svědků obhajoby soudce dovolil vypovídat pouze zoologu Maynardu Metcalfovi a ostatním vědcům povolil pouze předložit písemná vyjádření k věci, aby mohly být použity při případném odvolání. I tak následně Raulston prohlásil všechna svědectví obhajoby, týkající se Bible, za irelevantní a zakázal je předložit porotě, která byla během obhajoby z jednání vyloučena. Přes soudcovu snahu směrovat proces pouze k prokázání faktu, zda byl či nebyl porušen Butlerův zákon, mělo jednání mnoho dramatických zvratů a zaznělo v něm mnoho pozoruhodných argumentů, typických pro fundamentalismus, modernismus i agnosticismus.

Ačkoliv by pro obžalobu bylo jistější držet se jen skutkové podstaty Scopesova obvinění, byl to právě Bryan, který chtěl, aby proces vyzněl jako odsouzení celého evolucionismu, a Darrow na tuto hru přistoupil.

Na podporu svého tvrzení, že výuka evoluce je morálně zhoubná, např. Bryan citoval slavný proces Leopold vs. Loeb, v němž sám Darrow jen o rok dříve zachránil před trestem smrti dva mladíky, obviněné z vraždy teenagera, a to argumentací, že jen vzali vážně Nietzscheho filosofii, která jim byla přednášena na univerzitě, a začali se pod jejím vlivem formovat do pozice nadlidí.[18]

Dále si Bryan stěžoval na to, že evoluce učí děti, že lidé jsou jen jedním „ze 35 000 druhů savců“ a pohoršoval se, že tvrdí i takové věci, jako že se lidé vyvinuli „dokonce nikoliv z americké opice, ale z nějaké staré opice světové!“[19]

Obhájce Malone odpověděl projevem, obecně považovaným za řečnický triumf procesu.[20] Vyjadřoval v něm obavy z „inkvizitorství“ a argumentoval, že Bible by měla být používána v oblasti teologie a morálky, ale nikoliv stavěna do cesty vědě. V závěru Malone prohlásil, že Bryanův „boj na život a na smrt“ proti evoluci by neměl jednostranně ovlivnit soud natolik, že upře obhajobě její hlavní svědky. Sliboval, že v případě jejich svědectví nepůjde o žádný duel, neboť „pravdu není možno vyzvat na souboj“.

Maloneova řeč vzbudila v soudní síni bouřlivé reakce a Scopes ji označil za „dramatický zlatý hřeb celého procesu“. Tvrdil také, že jediný důvod, proč chtěl Bryan ještě poté znovu předstoupit před soud, byla snaha získat zpět alespoň trochu z jeho poskvrněné slávy.[21] Soudce však svůj odpor vůči svědectvím vědců nezměnil.

Šestý den procesu obhajobě došli svědkové, a proto sedmého dne požádala obhajoba soudce, aby když jsou její vlastní svědci prohlašováni za irelevantní, předvolal samotného Bryana, jako svědka v otázkách týkajících se Bible. To plánoval Darrow již den předem, kdy označil Bryana za „experta na Bibli“, a na konfrontaci s Bryanem se důkladně připravil.

Tento krok všechny přítomné překvapil, protože Bryan v procesu zastupoval obžalobu a sám se nikdy za experta na Bibli neoznačoval, ačkoliv se svou znalostí Bible vychloubal.[22] Bryan souhlasil pod podmínkou, že následně i on bude moci vyslechnout Darrowa.

Celá Bryanova výpověď, která se kvůli mimořádnému vedru odehrála na trávníku před budovou soudu za asistence přihlížejících davů, se pak točila kolem několika otázek, týkajících se biblických příběhů a Bryanových přesvědčení a vyústila v to, že Bryan obvinil Darrowa, že využívá soud ke „špinění Bible“, zatímco Darrow označil Bryanova tvrzení o Bibli za „pošetilá“[23] a „urážlivá pro každého člověka vědy a vzdělání na světě, který nevěří vašemu bláznivému náboženství“.[24]

V průběhu této dvouhodinové konfrontace zaznělo několik klasických otázek či přímo vtipů, zpochybňujících doslovnost Bible, např.: „Pokud byla první žena Eva skutečně vytvořena z Adamova žebra, kde vzal jejich syn Kain svoji ženu?“ nebo „Když se v Bibli píše, že Joshua zastavil Slunce, věříte, že Slunce obíhá kolem Země?“[25] či „Ryby se při potopě světa také utopily?“ [26]

Nakonec Darrow nachytal Bryana otázkou: „Jestliže Bůh stvořil Slunce až čtvrtý den, jak dlouho trval den třetí?“ Bryan připustil, že takový „den“ mohl trvat třeba méně hodin, nebo více hodin, pokud Bůh chtěl, čímž však byl nakonec nucen připustit, že mohl trvat i milion hodin či milion let, a jak dodal Darrow: „nebo mohl trvat 80 milionů let!“ (tj. doba, na kterou se tehdy odhadovala evoluce života na Zemi). Tudíž Bryan připustil, že nemuselo jít o den v našem slova smyslu, ale jen o jednu z jakýchsi šesti „period“ stvoření – což ovšem popírá jeho požadavek na doslovný výklad Bible.

Bryanova výpověď by pravděpodobně pokračovala i další den, ale poté, co se Bryan do svých odpovědí čím dál tím více zamotával, soudce ji opět prohlásil za irelevantní a nařídil vyškrtnout ze záznamu. Tím ovšem ztratil Bryan příležitost předvolat ke konfrontaci Darrowa.

Když soudce odmítl i poslední pokus obhajoby o předložení důkazů, Darrow rovnou požádal porotu o vynesení verdiktu s tím, že když jsou u tohoto soudu jeho důkazy odmítány, musí jít celý proces tak jako tak k vyšší instanci, kde se bude ze všeho nejdříve řešit, zda jsou či nejsou přípustné.

Darrow se vzdal i práva na závěrečnou řeč, což podle práva státu Tennessee znamenalo, že ji nemohla pronést ani obžaloba.

Sám Scopes v průběhu procesu vůbec nevypovídal.

Po osmi dnech procesu trvalo porotě rozhodnutí jenom devět minut. 21. července 1925 byl Scopes porotou shledán vinným, ovšem soudcem byl odsouzen pouze k pokutě 100 dolarů (v r. 1925 byl plat učitele v USA 80 dolarů měsíčně).[27]

Po vynesení rozsudku Scopes dostal příležitost říci svá první a poslední slova u soudu. Prohlásil, že byl odsouzen za porušení nespravedlivého zákona, že se bude v budoucnosti chovat stejně jako v minulosti a že jakékoliv jiné jeho jednání by bylo v rozporu s jeho ideály akademické svobody, to jest: učit pravdu, což mu zaručuje Ústava Spojených států, garantující občanské a náboženské svobody.[28]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Scopes Trial na anglické Wikipedii, Procès du singe na francouzské Wikipedii a Scopes-Prozess na německé Wikipedii.

• Agnosticismus
• Evoluce
• Fundamentalismus
• Kreacionismus
• Dayton (Tennessee)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Opičí proces na Wikimedia Commons
• TINDALL, George B.; SHI, David E. ÚSTAVA SPOJENÝCH STATŮ AMERICKÝCH (z knihy Dějiny států / USA). Překlad Alena Faltýsková, Alena Komárková, Markéta Macháčková, Svatava Raková, Ivo Šmoldas, Ivan Vomáčka, Eva Zajíčková. [s.l.]: NLN, 1994. Dostupné online. ISBN 80-7106-088-7. S. 792–804.