Operace Bouře

Operace Bouře (chorvatsky, bosensky a srbsky: Operacija Oluja, Oпeрaциja Oлуja) byla posledním velkým střetnutím Chorvatské války za nezávislost, jež byla součástí jugoslávských válek. Byla rozhodujícím vítězstvím chorvatské armády (HV) která zaútočila na frontě dlouhé 630 kilometrů proti silám Republiky Srbská Krajina. Chorvatská armáda byla podporována chorvatskou speciální policií postupující z pohoří Velebit a Armádou republiky Bosna a Hercegovina (ARBiH) v Bihačské kapse v zátylku Vojsk Republiky Srbská Krajina (ARSK). Bitva byla zahájena k obnovení chorvatské kontroly nad 10 400 km² území reprezentujícím 18,4 % rozlohy státu, šlo tak o největší evropskou pozemní operaci od druhé světové války. Operace Bouře zahájená za úsvitu 4. srpna 1995 byla prohlášena za dokončenou 7. srpna i přes to, že významné vyčišťovací operace proti ohniskům odporu trvaly až do 14. srpna.

Operace Bouře
konflikt: Chorvatská válka za nezávislost, Válka v Bosně a Hercegovině

Plány operace Oluja
trvání: 4. až 7. srpna 1995
místo: území Chorvatska ovládané Srby, Bosna a Hercegovina
výsledek: Rozhodující chorvatské vítězství:

Strategické vítězství Bosny a Hercegoviny:

změny území: Chorvatsko nastolilo suverenitu na území o rozloze 10 400 km²
strany
Chorvatsko Chorvatsko

Bosna a Hercegovina

  USA NATO
 Republika Srbská Krajina

Republika srbská
Autonomní provincie Západní Bosna

velitelé
Zvonimir Červenko

Ante Gotovina
Atif Dudaković

 Mile Mrkšić

Fikret Abdić

síla
130 000 chorvatských vojáků
3 000 bosenských vojáků		 27 000–34 000 vojáků RSK
4 000–5 000 západobosenských vojáků
ztráty
174–196 mrtvých
1 100–1 430 zraněných
3 zajatí vojáci		 560–2 500
Zabití Srbové:

214 (chorvatské tvrzení) – 1 192 (srbské tvrzení)
Uprchlíci:
150 000–200 000 Srbů z Republiky Srbská Krajina
21 000 Bosňáků z AP Západní Bosna
22 000 Bosňáků a Chorvatů z Republiky Srbské
4 příslušníci mírové mise OSN zabiti a 16 zraněno
(z toho 2 mrtví a 3 zranění čeští vojáci)[1]

Válčící strany

Během operace Bouře se proti sobě postavily Chorvatská armáda (HV) a Srbská armáda Krajiny (SVK). Na chorvatské straně se boje zúčastnil také 5. sbor Armády BiH; kromě toho Chorvatům zpravodajsky a poradensky pomohly USA.[2] Jugoslávská armáda na chorvatský útok nijak nereagovala, přičemž samotná srbská separatistická armáda vážněji zasáhla pouze 7. srpna, když ze vzduchu napadla chorvatské obranné pozice při řece Sávě u měst Kutina, Virovitica, Požega a Županija. Zbývající vojenské síly SVK ve východní Slavonii se na probíhajících bojích nijak nepodílely.

Průběh

Operace Bouře byla strategickým vítězstvím jak v Chorvatské válce za nezávislost, tak nepřímo také v bosenské válce, tím že uvolnila obležení města Bihać se HV, Chorvatská rada obrany (HVO) a ARBiH ocitly v pozici, kdy mohly změnit rovnováhu vojenských sil v Bosně a Hercegovině během následující operace Mistral 2. Operaci umožnily zisky HV a HVO v průběhu operace Léto '95, kdy byly získány strategické pozice z nichž bylo možné rychle obsadit Knin, stejně jako pokračující výcvik a vyzbrojování HV od počátku války za chorvatskou nezávislost, kdy byla Republika Srbská krajina vytvořena srbským povstáním a intervencí Jugoslávské lidové armády (JNA). Samotnou operaci předcházela neúspěšná mírová operace OSN a diplomatická snaha uklidnit konflikt.

Úspěch HV během operace byl výsledkem série zlepšení samotné HV a zásadních průlomů v ARSK následně využitých HV a ARBiH. Útok nebyl ihned úspěšný ve všech bodech, ale obsazení klíčových pozic vedlo ke kolapsu velitelské struktury ARSK a celkové ztrátě schopnosti obrany území. HV obsadila Bosansko Grahovo těsně před začátkem operace a speciální policejní síly pak postupovaly k městu Gračac, což prakticky znemožnilo Srbům obranu Kninu. V kraji Lika (jižní část Krajiny) HV rychle izolovala ohniska odporu, připravila mobilní jednotky k rozhodujícímu tažení na sever směrem ke Karlovaci a zatlačila ARSK k oblasti Banoviny. Porážka ARSK po náročné obraně Gliny a Petrinji vedla k obklíčení 11. slavonsko-baranjského sboru ARSK v Banovině. Republika Srbská Krajina spoléhala na Republiku srbskou a jugoslávské ozbrojence jako svou strategickou rezervu.[zdroj?!]

HV a speciální policejní oddíly měly 174–211 mrtvých nebo pohřešovaných, zatím co ARSK měla 560 mrtvých vojáků. Čtyři příslušníci mírové mise OSN byli zabiti. Během chorvatského ostřelování pozorovacího stanoviště („tanga“) T-23 „Repetitor“ poblíž vesnice Ljubovo[3] na silnici D25, která vede z Korenice do Lički Osik, zahynuli také dva čeští vojáci: čet. Petr Valeš a rtm. Luděk Zeman – a další čeští vojáci byli zraněni.[4] HV zajalo 4 000 válečných zajatců. Počet srbských civilních obětí je předmětm sporu. Chorvatské zdroje tvrdí, že obětí bylo 214, zatímco srbské zdroje mluví o 1 192 zabitých nebo pohřešovaných civilistech. Během a po ofenzivě opustilo oblast 150 000–200 000 Srbů, tedy téměř celá předválečná srbská populace oblasti. Došlo též k řadě zločinů proti civilistům. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii později zahájil proces s chorvatskými generály Ante Gotovinou, Ivanem Čermákem a Mladenem Markačem obviněnými z válečných zločinů a zapojení do zločinného spolčení s cílem vyhnat srbskou populaci z chorvatského území; všichni však byli nakonec zproštěni viny.[5]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Operation Storm na anglické Wikipedii.

  1. http://www.mocr.army.cz/informacni-servis/zpravodajstvi/cesi-v-chorvatsku--proti-presile-a-nasili-byla-jejich-snaha-nekdy-marna-72038/
  2. PUKANIC, Ivo. US Role in Operation Storm [online]. National.hr, May 24, 2005. Dostupné online. (anglicky)
  3. Google Maps. Google Maps [online]. [cit. 2018-07-18]. Dostupné online. (česky)
  4. Smrtelná „Bouře“. Valka.cz. Dostupné online [cit. 2018-07-18]. (česky)
  5. Haagský soud obrátil. Chorvatský generál Gotovina si 24 let neodsedí. IDNES.cz [online]. 2012-10-16 [cit. 2014-10-17]. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.