Operace Kondor

Operace Kondor (španělsky Operación Cóndor; portugalsky Operação Condor) byla kampaň politického útlaku prováděná tajnými službami pravicových diktatur v Jižní Americe s podporou a plánováním od Spojených států amerických za účelem vybudování nového pořádku.[1] Prostředkem k dosažení cíle bylo odstranění či potlačení levicově smýšlejících osob, ekonomů, občanských aktivistů, odborářů, hudebníků, rolnických organizátorů, politiků.[1] Metody kampaně byly velmi brutální: od všemožné šikany a odpírání občanských práv, přes věznění, mučení až po vraždy a „mizení lidí“.[2][3][4][5] Přísně utajená kampaň byla zahájena v roce 1975 a trvala až do konce 80. let. Účastnily se jí ve vzájemné součinnosti vlády Chile, Argentiny, Paraguaye, Uruguaye, Bolívie a Brazílie; později se připojil také Ekvádor a Peru. Podporu – výcvikovou, zbrojní, finanční i zpravodajskou – vojenským vládám poskytovala CIA,[2] jejímž prostřednictvím se USA snažily udržet svou kontrolu nad západní hemisférou a nedopustit mocenský průnik SSSR, potažmo castrovské Kuby do této oblasti. O existenci operace Kondor, jejím rozsahu a míře zločinů v jejím rámci spáchaných, se svět dozvěděl až s objevením tzv. Archivů teroru v roce 1992.

Mezi nejznámější oběti těchto akcí patří např. chilský generál Carlos Prats, který byl šéfem armády před Pinochetem, bývalý bolivijský prezident José Juan Torres nebo chilský exministr zahraničí Orlando Letelier. Celkový počet perzekvovaných dosáhl téměř půl milionu, z toho 80 000 popravených nebo „zmizelých“.[6]

Vláda Spojených států amerických poskytovala plánování, koordinaci, školení na mučení,[7] technickou podporu a dodávala vojenskou pomoc vojenským juntám v obdobích prezidentů Johnson, Nixon, Ford, Carter, a Reagan. Tato podpora byla často směrována prostřednictvím Centrální zpravodajské služby (CIA).[8]