Olympijský národní park

Pobřežní částí parku je hrbolatá písečná pláž s pruhem přilehlého lesa. Její délka je 117 kilometrů, ale její šířka nepřekračuje několik mil. Na ústích řek do oceánu se nachází indiánské osady. Při ústí řeky Hoh sídlí Hohové a pří ústí řeky Quileute sídlí Quilijutové v osadě La Push.

Na pláži se nachází neporušené úseky divočiny, které jsou 16 až 32 kilometrů dlouhé. Zatímco některé pláže jsou převážně písečné, jiné pokrývají skály a balvany. Křovinatý porost, kluzký povrch, příliv a odliv a mlhavé počasí deštného pralesa brání pěší turistice, která si většinou vyžádá dvakrát tolik času. Pobřežní pruh je daleko rychleji přístupný než zbytek parku. Kvůli těžkému terénu se jen málo turistů odváží překonat obvyklé vzdálenosti.

Nejoblíbenější částí pobřežního pruhu je čtrnáct kilometrů dlouhá stezka Ozette Loop, jejíž přístupnost kontroluje správa národního parku registracemi a rezervacemi. Stezka začíná u jezera Ozette, odkud vede téměř pět kilometrů dlouhý dřevěný chodníček přes původní bažinu zeravů obrovských. Na břehu oceánu je opět pětikilometrová cesta, které pomáhají výběžky před přílivem. Tato část je oblíbená mezi Makahy z města Neah Bay. Poslední část stezky opět vede po dřevěném chodníčku.

Hned vedle písečných pláží se nachází široké lesy, což způsobuje, že jsou na pláží kusy dřeva ze spadlých stromů. Většinou neupravená řeka Hoh na jižním konci parku vyprazdňuje velké množství přírodně erodovaného dřeva a ostatních nánosů, které se pak pohybuje severním směrem, čímž obohacuje pláže. Odstranění tohoto dřeva z toků a pláží bylo hlavním domestikačním krokem. I dnes ale na některých místech vypadá pláž podobně jako na starých fotkách. Dřevo se sem může dostávat i z větší vzdálenosti - řeka Columbia jím zásobovala velikou porci severozápadního pobřeží Spojených států.

Pobřežní část parku není nijak spojená se zbytkem, přestože je chtěl spojit bývalý prezident Franklin D. Roosevelt pruhem chráněného území.

Ve střední části parků ze země stoupají Olympijské hory, jejichž svahy a hřebeny pokrývají masivní starobylé ledovce. Hory byly vytvořeny akrečním klínem, především díky tomu, že se nacházejí v subdukční zóně desky Juan de Fuca. Geologicky se skládají ze směsi čedičových a oceanických sedimentárních hornin. Západní půlce pohoří dominuje Mount Olympus, který vyrostl do výšky 2 428 metrů nad mořem. Padá na něj často hodně sněhu a také na něm probíhá největší glaciace v pevninských Spojených státech vyjma Severních Kaskád. Na hoře se nachází několik ledovců, z nichž nejdelším je Hohský ledovec, jehož délka se přibližuje pěti kilometrům. Východní část pohoří je mnohem sušší, jelikož se nachází ve srážkovém stínu západní části. Nachází se zde vysoké vrchy a strmé hřebeny. Nejvyšším vrcholem východní poloviny pohoří je 2 374 metrů vysoká Mount Deception.

Západní část národního parku pokrývají pacifické deštné pralesy mírného pásma, mezi které patří i Hohský deštný prales a Quilijutský deštný prales, jejichž roční úděl srážek je až 375 cm, čímž jsou nejspíš nejmokřejší částí pevninských Spojených států.

Protože se jedná o deštný prales mírného pásma, ne tropický deštný prales, dominují tu husté jehličnaté porosty. Roste zde především smrk sitka, jedlovec západní, douglaska tisolistá, zerav obrovský a mechy, které pokrývají kůru těchto stromů a někdy také visí z jejich větví v podobě výhonků.

Údolí na východní straně parku také obsahují významný prales, ale klima je zde daleko sušší. Nevyskytují se zde smrky sitka, stromy jsou v průměru menší a podrost je řidší a odlišný. Jen malý kousek severozápadně od parku se nachází srážkový stín, ve kterém srážky dosahují jen kolem 40 mm ročně.

Jelikož park leží na izolovaném poloostrově a od zbytku země ho na jihu odděluje pohoří, tak se zde vyvinulo několik endemických druhů rostlin i živočichů (např. svišť olympský nebo Campanula piperi). Jihozápadní pobřeží poloostrova je nejsevernějším neglaciovaným územím Pacifického pobřeží Severní Ameriky a tak sloužilo jako východisko pro rostliny, které se rozšířily do zaledněných oblastí na severu.

Také se zde nachází živočichové, které jsou původní pouze na pobřeží Pacifiku, jako např. wapiti západní. Díky této důležitosti území zde byla vyhlášena biologická rezervace, která pomáhá lépe studovat zdejší unikátní druhy a lépe rozumět jejich vývoji.

V parku se nachází asi 1 480 km² pralesů.